Černý Petr

Po celou stopáž Černého Petra jsem se svíjel v křečích smíchu, které střídali panické záchvaty zaseklého úsměvu. Vím, že pro někoho se může jednat o nudu, která vede...nikam. Možná za to může fantasticky uvěřitelný Ladislav Jakim (jeho Petr je pro mě nejsympatičtější postavou v celé české kinematografii) nebo "vesnicko-obyčejný" scénář, který Forman s Papouškem sesmolili víc než bravůrně, prostě Petr- Černý Petr je pro mě neskutečně originálním dílem. Zamrzí především to, že se na českých obrazovkách vyskytuje vzácně a jeho hledání je snad těžší než vysvětlování logaritmických funkcí. 95% a Jakime: "Ahóój! " (04.01.2009)

Výborně vypointované vtipné dialogy. Námět a scénář: Jaroslav Papoušek. Čas v životě náctiletého učně Petra plyne během několika málo dnů relativně poklidně a zdánlivě se nic neděje. Ovšem zachycení každodennosti je, myslím, stoprocentní. Jednotlivé dialogy mezi vedoucím - Petrem, otcem - Petrem, matkou - Petrem, Pavlou - Petrem (ty byly jako vystřižené ze Škvoreckého Prima sezony) nebo Čendou - Petrem mi přišly jako monology, kdy jedna strana moc nevnímala tu druhou. Za všechny: Čenda:"Ahóóój! slyšíš to? Petr:"Hoj" Č: "Říkám ahóój." P:"Hoj". Další hlášky:1. Čenda: "Smím prosit?" Dívka: "Vždyť nehrajou." 2. "Zelená uklidňuje oči." "Tak proto jsou krávy tak klidný." 3. "Představ si, že Pavlu Vrbovou olizujou plameny." "Plameny se maj." Zajímavý komentář: Radko. (04.01.2009)

Podľa mnohých užívateľov film „ o ničom“ , no zas tak zlé to nebolo. Záverečný rozhovor otca so synom na tému , kto tu bude veliť, kým nedostane rozum, je scéna , akých mi vo filme chýbalo viac. Je zaujímavé porovnávať problémy vtedajších a dnešných mladých a pri mnohých scénach sa dá pobaviť. „Slyšíš ten rozdíl, ne?...“Ahoj!“... - „hoj“....Trošku slabší, ale stále dobrý Forman. 70%. (22.02.2012)

Neuvěřitelně dravý film, který nepotřebuje konvenční stavbu děje, ale vystačí si s pozorováním. A pozorovatelem nesmírně silným (a rovněž krutým a ironizujícím) se zde ukázal být mladý Miloš Forman. Jeho pohled na hrdiny rozhodně není laskavý, ale má příchuť cynismu. Na krátké ploše bez hlavního děje vidíme zklamané postavy, střet generací a marné sny. Rebélie právě začínala - netrvalo to dlouho a česká nová vlna se proslavila i ve světě. (09.12.2005)

Je úžasné, jak efektivní mladý, napůl debutující, Miloš Forman byl, s takovým málem udělat tak celistvý a dospělý film. Začátek stále ještě dosti ponurých 60. let, v nichž doznívá bezčasí předešlé dekády a generace otců (otec Petrův - vedoucí samoobsluhy - zednický mistr) vnitřně zdevastovaná válkou a padesátými léty, která v ryze patriarchálním rozpoložení společnosti (fascinující promluvy Jana Vostrčila o funkci žen ve společnosti a obchodě) vytváří svou chladnou a neempatickou dominancí značnou generační propast, zpoza níž vše odcizeně sleduje generace nová, generace, jež se nudí a chce se především bavit. Forman si všímá především jazykové roviny (fráze zaplevelující jazyk) a malosti a provinčnosti českého člověka, stejně jako pocitu jiného plynutí času tehdejších mladých. Jeho film stojí někde na pomezí dokumentárního a hraného, klíčové je rozvíjení poetiky trapnosti a reflektování společenských rolí... Skvělí jsou formanovští naturščici (jimž vévodí Jan Vostrčil coby nejvýraznější hrající neherec) a těch několik již legendárních scén (zvláště ,,Ahooooj! ... Hoj..."). Takhle se kdysi iniciovala Česká nová vlna... (18.11.2006)