Láska v hrobě

Najela jsem na dokumentární vlnu a věděla jsem, že tohle mi padne do noty. Jana a Jan jsou úžasně specifické postavy, které mají na výsledném dojmu lví podíl. Vondráček režíruje citlivě, ale také na hraně, v některých momentech má člověk chuť odvrátit oči. Bylo to nervy drásající, drsné, syrové, avšak i lidské. U dívání mi bylo smutno a film budu asi ještě dlouho vyhánět z hlavy. Ale mám o čem přemýšlet. (27.02.2014)

No teda-žádný romantický Tanec s Duchy..... Honza sice občas nějákou tu idealistickou hlášku o svobodě nadhodí ale tím celý pohádkový motiv o dobrovolném bezdomovci taky končí..O tom Láska v hrobě není-je o charakterech a jejich přístupu ke své životní situaci. Sympaťák Honza, který bere vše tak něják s nadhledem, optimismem a(falešnou)nadějí si ve své "jezevčí noře"na hřbitově-daleko od lidí-vytvořil svou osobitou variaci na pojem domov, a kupodivu mu to víceméně funguje(člověk si skoro říká, jestli se dá v téhle fázi mluvit o bezdomovci), i přes nonstop najebanost...Do toho se ale zamíchá Jana, která je díky své slabé,depresivní, líné a zakomplexované povaze spouštěčem autodestruktivního řetězce. Honza se jí ujme, obstarává jídlo, vynáší jí kýble se sračkama, myje jí a i přes svou samotářskou povahu si na ní zvykne. Ona ale jen sedí najebaná a pochcaná v temné kobce a brblá a brblá a když má dobrý den povede se jí Honzu něják kousavě shodit. Ten to celé bere s úsměvem omámen pohádkou o lásce-jde ale spíše o zvyk a potřebu dodat životu smysl. Nucené vystěhování z bezpečí a klidu hřbitova do víru dravé betonové divočiny, je pak jen poslední zásadnější epizodkou na cestě k nevyhnutelnému.................Syrové-Syrové a pravdivé jako Charles(kanadský trenér)Bukowski v nejlepších letech. (06.03.2013)

Žádné překvapení se nekonalo. Honza s Janou byli dobrý, protože ochotný materiál, ale jejich příběhy mě nechytly. Nedoučená švadlena a zedník, oba je víc a víc ničil chlast. A dál? Tohle bylo jen konstatování něčeho, co už snad po dvaceti letech budování kapitalismu všichni víme. Nefunguješ, řítíš se do pekla. Film jako důkaz. Pro mě trochu málo.P.S.: podle mě to nemělo být o bezdomovectví, ale o chlastu. to tady v tom případě (v těchto dvou případech) byla alfa a omega všeho. a jestli nebyla, a oni začali chlastat až na ulici, tak bych chtěl vědět víc o jejich minulosti. původně jsem uvažoval i o čtyřech, pak mi to vycházelo na tři, a teď bych dal panu Vondráčkovi nejraději jen dvě- za tu práci, co s tím evidentně měl. ale tohle odfláknul. vsadil bych si ovšem na to, že Vondráček nepohořel jako režisér, ale jako dramaturg. jo, na ulici jsou bezdomovci, jejichž příběh by člověka chytl za srdce, ale tihle dva spiťaři to nebyli. bezdomovcům obecně udělal tvůrce spíš antireklamu, což určitě nezamýšlel. ale při pohledu na nefachčenko trosku Honzu a ožralou, pochcanou Janu bych se nerozdal, fakt že ne. (04.09.2013)

Pre mňa veľmi rozporuplné sledovanie, občas až "vytáčacie" a ani sa neviem rozhodnúť, či je to plusom alebo negatívom akéhokoľvek filmu. Konkrétny príbeh ľudí v zúfalej situácii musí fascinovať, ale nedokážem ich ľutovať, neskočím na brblanie o slobode a láske, ktoré je možno sebeklamom, ale skôr výhovorkou lenivých sebeckých ožranov. Vybrali si "slobodne" svoj osud a bohužiaľ vybrali si nesprávne.Sami nič zmeniť nevedeli a pomoc druhých odmietli. (18.01.2014)

♫ Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap, tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap, celý den jen tak sedí a popíjejí Chatoneaux d'Pappe, když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap. ♫ On(a). Jan(a). Ruku v ruce na (ne)vědomé cestě vstříc prostému lidskému (ne)štěstí... Mrazivé, fascinující, třeštíkovské a v pravém slova smyslu dokumentární. (28.02.2013)