Priest

Příběh mladého konzervativního homosexuálního kněze, staršího liberálního velice aktivně heterosexuálního kněze a ještě staršího bezictného asexuálního kněze, který režisérka pojala jako pamflet proti zlu celibátu a proti pokrytecké katolické sexuální morálce. A je to film hořce zlovolný, manipulativní, hněvivě protikřesťanský, po němž zůstává pachuť v srdci, ale který přesto nejsem sto šmahem hodit do odpadu, neboť mimoděk ukazuje několik modelů, jak neprožívat celibát a jak nežít kněžství, a nutí tak k zamyšlení. Svatý Augustin prohlásil, že hříšníka je třeba milovat, ale hřích nenávidět. Jeden z páterů ve filmu “The Priest”, muž laskavý a bodrý, milenku si vydržující, miluje s hříšníkem i hřích a jeho láska se tak stává falešnou. Sice je schopen vcítit se do slabostí druhých, jelikož vidí slabost svou, ale protože zároveň omlouvá a odmítá ji nazývat pravým jménem, přestává být schopen správně rozlišovat dobro a zlo i ve službě druhým. Jeho práce se pak omezí na sociální činnost a na politická kázání, v nichž se hovoří o povinnostech státu vůči člověku vice než o povinnostech člověka vůči Bohu. Jeho laskavá tolerance není skutečným milosrdenstvím. Jiný páter ve filmu představený – stařičký muž, který se obrnil proti lásce, jež je nebezpečná, zůstává sice věrný slibu čistoty, ale má tvrdé srdce a ve svém zlobném asketismu zjevně nenávidí s hříchem i hřísníky. Hlavní hrdina, mladý kaplan, pak zprvu chce být horlivý ve svém poslání, když se však jeho nadšení nesetká s okamžitou odezvou a když jeho duše nedostane potravu v podobě mnohých obrácených, ozve se v ní potlačený hlad po intimitě. Tu po nasycení volající prázdnotu, která měla patřit jen Bohu, zkusí nasytit lidským vztahem, navíc mimo meze normality. Jeho postava – byť tragická - je však ze všech představených kleriků nejzajímavější, protože skrz selhání, hanbu a veřejné pokoření nachází snad cestu k Bohu blíž – k Bohu, který nemiluje úspěšné a výkonné, ale hříšné, kteří si svou hříšnost přiznávají a zprostřed své bídy volají k Nebi. Film je však pokažen haldami planého, hloupého teologizování, jakož i svou tendenčností. Schází tu postava kněze normálního, natož svatého, a nevěřící člověk po zhlédnutí takového snímku musí nabýt dojmu, že katolická církev je banda podivínů se sexuálními problémy a kněží, že jsou lidé, kteří celibát buď stejně nežijí, anebo si jej zvolili z pochybných důvodů, neboť jsou k manželství stejně nezpůsobilí. Raději bych viděl film, který tyto obecné předsudky – v lidech hluboce zakořeněné a médii pravidelně přiživované - spíš vyvrací, než potvrzuje. (31.08.2011)

Zaujímavá téma i netradičné minoritné zasadenie. Výstup je fajn, aj keď až príliž sa snaží byť kontroverzný. Kňaz prušujúci celibát so ženou - v katolíckej komunité niečo neprístupné, ale v bežnej spoločsnosti asi áno. Ale porušený celibát s homosexuálom, navyše neojedinelý, tak to je riadny out. Dokonca aj pedofília je popri tom iba slabý odvar. A katolícka komunita to celé rieši iba formálne, odvolaním či odsúdením. Prekvapujúco málo. Dokonca spriateľený kňaz si z toho pomaly ani nič nerobí a vyzýva k tolerancii. Sila. Napriek veľkej hlavnej výhrade film má čo ponúknuť, hlavne, čo sa týka psychológie postáv. (15.03.2023)

Ukázka dvou světů katolické církve. Na jedné straně je homosexuální kněz, ale o to tvrdší katolík oddaný církvi a na straně druhé heterosexuální duchovní, který vykládá Písmo možná až příliš volně. Film ale nezobrazuje jen střet těchto přístupů, ke kterému zákonitě dochází, ale zároveň zachycuje i břemeno, jež si sebou mnozí kněží nesou a tím je zpovědní tajemství a s ním často spojený život plný dilemat. Snímku vládne jednoznačně Linus Roache, pro něhož je to jedna z životních rolí, a zdatně mu sekundují John Wilkinson s Robertem Carlylem, jako volnomyšlenkářský kněz resp.Roachův filmový milenec. Jeden z nejlepších filmů o víře a církvi. 80% (15.01.2015)

War, famine, disaster. Milions slaughtering each other. With all these things on his mind, do you really think God gives a damn about what men do with their dicks? Krásna ostrovská klíma, začiatok ako zo sfilmovanej Agathy, fantastické výkony a štipka ich dokonalého humoru. S nadhľadom a otvorenou mysľou. Spokojnosť. (10.01.2015)

Malý, skromný, komorní zázrak. Ano, zázrak je to pravé slovo - už vzhledem k tématu. Rozhodně nečekejte nic šokujícího ani skandálního, čekjte nádherně dojemný a emotivní film prodchnutý človečenstvím s velkým Č. Všechny na první pohled dráždivé a zajímavé epizody, ze kterých je scénář poskládán, ustupují do pozadí před působivostí a upřímností, se kterými je natočen vnitřní duševní souboj hlavního hrdiny se sebou samým, se společenskými předsudky, s rigidností některých zkostnatělých institucí a hlavně s lidskou hloupostí a zlobou, které je bohužel kolem nás pořád víc, než je zdrávo. Že je to tak trochu boj s větrnými mlýny ani nemusím dodávat. Dodám jen, že takovou katarzi, jakou jsem prošel na konci tohoto filmu, jsem pekelně dlouho nezažil. Well, I cried. I cried and I couldn´t stop it. I cried over the human dullness, I cried how stubborn we can be. A přitom stačilo tak málo... Jen jedno upřímné objetí. (10.11.2009)