Sedem psychopatov

První, co mě napadlo po doznění závěrečných titulků bylo "Tak tohle bylo ONO?" V hloubi duše jsem věděla moc dobře, proč se shlédnutí obávám jako čert kříže.. Je to přestylizované, překombinované, "převrstvené", přetarantinované. Srovnání s Tarantinem je bohužel skutečně na místě a to u mě znamená více otravných povzdychů a protáčení očí v sloup. Na druhou stranu.. první polovina je vážně jízda s nádechem originality, která o to víc potěší právě proto, že si dělá srandu z vyždímaných hollywoodských scénářů a zároveň sama ze sebe. Farrell je sympaťák a Abbie Cornish bylo až trestuhodně málo, zbytek obsazení mnou nijak nehnulo. Zhruba ve druhé polovině se film přehoupne do nudného kafrání v poušti, které paradoxně zdárně vystihl svou hláškou Billy - Rockwell ("No shoot-outs, no pay-offs. Just human beings talking." - "What, are we making French movies now? That sounds like the stupidest ending."). Škoda, snad kdyby se autor zaměřil více na hlavní příběh, než na linie okolo a snahu vymyslet kultovní hlášky století... (Mimochodem, ta vyšla vniveč). (22.04.2013)

Takže je to (alespoň u mě) oficiální. McDonagh je pro mě Tarantino, kterému rozumím (respektive, u kterého chápu, proč je populární). Seven Psychopaths přitom pro mě zpočátku bylo zklamáním, čekal jsem, že se nasměju trochu víc, ale jak film pokračoval a pokračoval tak si mě nenápadně získával na svou stranu a po skončení jsem měl takový krásný pocit, že se všechno tak nějak nenuceně propojilo a že já viděl film, který snad jednou získá kultovní status, protože by si jej zasloužil. Casting se povedl na jedničku, hlavní hvězdou překvapivě není Colin Farell ale Christopher Walken, který si ukradl zřejmě nejlepší scénu ve filmu SPOILERY! a to dokončení příběhu vietnamského vojáka. Taky musím uznat, že McDonagh má koule, když postaví propagaci filmu na (mimo jiné) Olze Kurylenko, která ve filmu stráví asi dvě minuty. KONEC SPOILERŮ! Upřímně řečeno, čekal jsem film, u kterého se smíchy potrhám. To jsem nedostal, ale dostalo se mi něčeho lepšího - filmu, na který se s chutí podívám podruhé, potřetí… a tak dále. 100 %. (31.03.2013)

Jednoho (tady spíš každého jednoho) při námětu i při sledování Sedmi psychopatů napadne jméno Quentina Tarantina, ovšem ten se za prvé nikomu nevysmívá a za druhé jeho dialogy i postupně budované scény jsou navzdory povrchní podobnosti vystavěné jinak než McDonaghovy. McDonagh je i přes neotesanost svých postav evropský intelektuál, který viděl spousty filmů (to Tarantino taky), přečetl kvanta divadelních her, přelouskal moře knih a očividně prošel klasickým vzděláním, což dává jeho postavám v Sedmi psychopatech punc jakési paradoxnosti. Jsou to drsní gangsteři, nelítostní zabijáci, protřelí podvodníčci, ale zároveň v jejich vyjadřování poznáváte vzorce uvažování humanitních vysokoškolských studentů při zuřivých debatách nad pivem či panákem v ranních hodinách. A na jisté paradoxnosti, pohybu na hranici čistého experimentu a sofistikované pocty, chytrého a banálního Sedm psychopatů staví (soudě dle nelichotivých místních hodnocení) mnohem více než relativně čitelný McDonaghuv snímek V Bruggách. PS: McDonagh není žádný laciný napodobitel Tarantina, ale jeden z nejrespektovanějších současných dramatiků... to jen tak pod čarou pro některé místní ignoranty. ;) Více na Poznámkách. (23.08.2015)

Nikdo v současnosti nepíše tak blbé dialogy a tak blbé scénáře, jako Martin McDonagh. Je to ještě hloupější, absurdnější (v tom negativním slova smyslu) a bezradnější, než ´V Bruggách´. Nevím, na co si ten chlapec hraje, ale s McDonaghem asi nadobro kamarádi nebudeme. Jestli tohle má být nějaký svěží, neokoukaný směr v současné moderní kinematografii, tak já, coby divák, nechci být jeho součástí. Zlatý Tarantino….. (18.01.2013)