Sedem psychopatov

Martin McDonagh sa po štyroch rokoch vrátil v plnej sile. A že už veru niektorým z nás jeho neobvyklá vetva britského humoru chýbala. Tentoraz sa znovu spolčil s Colinom Farrellom, pána Gleesona zamkli doma a rozhodli sa natočiť ďalší film, v ktorom by sa mohla aspoň po väčšinu času tváriť znudene (a že mu to veru ide). Tentoraz však skôr z prozaickejších dôvodov, ktorých jednotným menovateľom je alko... No a preto na scénu vstupuje naša partia psychopatov, aby sa Marty už tak nenudil a dopísal svoj scenár. A že ich je požehnane: vrah stredných a vyšších štruktúr taliansko-americkej mafie a yakuzy, miestny šéf taliansko-americkej mafie, profesionálny únosca psov, sériový vrah so záľubou v králikoch, mierne strelená Martyho priateľka... či samotný Marty. Scenár filmu je poskladaný možno trochu komplikovane, ale je zaujímavý a ani v najmenšom nie je divný, ako sa vás niekto snaží presvedčiť. A nevadili mi ani snové scény, ktoré nie sú pre buzíkov. Howgh. (31.05.2013)

Tak nějak jsem si naivně myslel, že tohle bude pohodička film. Nečekal jsem, že originalita maximálně přebije nějakou stálost samotného filmu a ve výsledku já nebudu vůbec vědět, co si o filmu myslet. Sedm psychopatů je divnej film. Má plno skvělých nápadů, ale těžce se do příběhu dostává. Colin Farrell je jediná relativně normální postava ve světě sedmi psychopatů a nějak mi příjde, že se v té své roli ztrácí. Je ironií, že člověk, který se léčí z chlastu pak hraje starýho Irskýho alkoholika. Snad mu tahle nálepka nevydrží až do smrti. (25.04.2013)

Takže je to (alespoň u mě) oficiální. McDonagh je pro mě Tarantino, kterému rozumím (respektive, u kterého chápu, proč je populární). Seven Psychopaths přitom pro mě zpočátku bylo zklamáním, čekal jsem, že se nasměju trochu víc, ale jak film pokračoval a pokračoval tak si mě nenápadně získával na svou stranu a po skončení jsem měl takový krásný pocit, že se všechno tak nějak nenuceně propojilo a že já viděl film, který snad jednou získá kultovní status, protože by si jej zasloužil. Casting se povedl na jedničku, hlavní hvězdou překvapivě není Colin Farell ale Christopher Walken, který si ukradl zřejmě nejlepší scénu ve filmu SPOILERY! a to dokončení příběhu vietnamského vojáka. Taky musím uznat, že McDonagh má koule, když postaví propagaci filmu na (mimo jiné) Olze Kurylenko, která ve filmu stráví asi dvě minuty. KONEC SPOILERŮ! Upřímně řečeno, čekal jsem film, u kterého se smíchy potrhám. To jsem nedostal, ale dostalo se mi něčeho lepšího - filmu, na který se s chutí podívám podruhé, potřetí… a tak dále. 100 %. (31.03.2013)

Vizuál byl každopádně na pětihvězdu, ale že bych se u Sedmi psychopatů mohla potrhat smíchy, tak to tedy ne. Určitě je originální svou explicitou v násilí, kterou pojal Martin McDonagh s komediální nadsázkou i když té červené barvy tam bylo na moje gusto trochu víc, ale asi to k tomu patří. Moje pocity byly tak trochu sinusoidový, protože tam byly pasáže opravdu výborný, ale střídaly se s těmi nudnějšími, které mě dvakrát nesedly. Velkým plusem filmu je bezkonkurenčně tentokrát Sam Rockwell, který zastínil i mého oblíbence Colina Farrella. Mimo jiné jeho smějící se kukadla (a to nemluvím o jeho čepici) jsou kouzelný. A Christopher Walken, který začal svojí kariéru v roce 1951 si svou roli zahrál taky skvěle. Byla tam spousta suprových hlášek, ale můj výsledný dojem to stejně nezachránilo. (12.01.2013)

I přes kvalitní herecké obsazení, záplavu černého humoru a dobrý hudební doprovod mi tahle podívaná tak úplně nesedla. Snad je to tím, že mě moc nebavil zvláštní děj, u něhož jsem občas tápal, co je "skutečnost" a co "jen" scenáristova fantazie - místy mi to prostě přišlo jako divný bizar, který mi není moc po chuti, a jehož smysl moc nechápu, byť se filmu nedá upřít obstojný díl zábavnosti - smál jsem se dost a dost, ale celkový dojem je stejně hodně rozpačitý. Snad je to i některými hereckými výkony - například zestárlý Christopher Walken mi tam herecky vadil fakt hodně, a i někteří další herci ve mně vyvolávali občas pocit, že sleduji výrazně povrchnější a hloupější film, než to je ve skutečnosti je (což zde píšu hlavně při vědomí kvalit, které nesl McDonaghův předchozí snímek V Bruggách, který živí mou víru, že i Sedm psychopatů je filmařsky dosti výjimečný počin, který stojí za zhlédnutí. A to v mém případě už dvakrát za sebou, přičemž podruhé se mi asi líbil o dost víc než prve). Snad je to i tím, že většina postav zde nemá příliš hereckého prostoru, a poté, co splní svou epizodní úlohu v ději, opět mizí ze scény, což na mě působí jakýmsi až estrádním - a laciným - dojmem. Důvod, proč je zde tento film v modrých barvách, spočívá podle mě v tom, že se mu nepodařilo vybalancovat rovnováhu mezi žánry, s nimiž pracuje, a tak často sklouzává k trapnosti a nudě - avšak kdo nic neriskuje, nic nezkazí, a proto za mě stejně režisérovi palec nahoru za odvahu přijít s něčím jiným. (27.11.2012)