Špina

Silou mocou točené inak a cool, až sa tak tlačí na pílu, že je to miestami už dosť otravné. Za každú cenu invencia, tempo, napätý výraz James McAvoya, so snahou o hlbšiu analýzu, no takým spôsobom, že to nebaví. Výrez negatívnych stránok ľudskej duše podporených bielym práškom, halucinatórnymi výjavmi a následnym rozuzlením psychotickej zápletky - všetko dobre našlapnuté, ale nezaujímavo podané. McAvoy to uhrával ako vedel, z modrookého fešouna vydoloval peknú sviňu:-) (18.01.2015)

V mnohých smeroch originálny, častý čierny humor, ale i film plný zbytočných úchylných scén. J. McAvoy a jeho "bad guy" ma bavil, často i rozosmial a v kútiku duše som vedel, že nie je úplne skazený. Jeho hon za povýšením a vysnívanou funkciou šéfa mu komplikujú i jeho kolegovia. Musím pochváliť výborný výkon J. McAvoya, jeho kolegov i vtipnú scénu s kopírovaním policajných čurákov. Napriek istej dávke originality to nevidím na viac ako priemer. 60%. (17.05.2014)

"Něco je se mnou špatně. Mám nějaký hodne moc vážný problém." McAvoy ako dokonalé stelesnenie tej najväčšej špiny, ktorú keď šňupnete, preniknete do sveta Bruce Robertsona. Nechápem ako to ten chlap stále robí, ale raz je za absolútneho sviniara, inokedy za nebezpečného schizofrenika a napriek tomu zostáva v mojich očiach za sympatáka. (06.07.2017)

Natočit filmovou adaptaci některého z románů Irvine Welshe je celkem prestižní záležitost, o to víc je překvapující, že tuto možnost využil celkem neznámý skotský režisér Jon S. Baird (i když národnost režiséra bude hrát jistě stěžejní roli), který tak ve Sviňákovi sešil dohromady (trochu horkou jehlou) dva nesouvislé projekty - nejdříve se snaží vyvolat ducha legendárních filmových adaptací slavného spisovatele (Trainspotting a Acid House) a mimoděk vyvolá něco z atmosféry raných krimikomedií Guy Ritchieho, pak ovšem přesedlá na zcela jiného koně a halucinogenní jízdou lidským podvědomím si zkouší hrát na amatérského psychologa. Nemusím asi dodávat, že první půle je výrazně lepší. (30.03.2014)

Další z řad filmů, které nabývají na síle až postupem času. První půlhodinka pro mne nebyla až tak záživná, spíše malinko nudná, ale zdálo se mi, že po té, pro mě ne moc záživné půlhodince, to najelo na svižnější a koukatelnější břehy. Poslední čtvrtina byla emotivní procházka růžovým sadem. V den, kdy jsem si Filth pustil, pouštěl jsem si pořád písničku Creep od Radiohead a v duchu jsem si říkal, že by nebylo tak od věci, aby tato pecka zazněla někdy v nějakém filmu. Když jsem tuto epickou skladbu slyšel na vlastní uši v poslední desetiminutovce tohoto filmu, během níž končil až epickým způsobem i film, spadla mi čelist údivem a po dlouhé době jsem měl prožil pocit tzv. husí kůže. (29.01.2014)