Réžia:
Michel HazanaviciusScenár:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrajú:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (viac)Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (37)
Recenzie (799)
Mám ráda filmy o filmech, zákulisí showbusinesu a ještě více o dávných časech kinematografie, takže tohle je pro mě trefa do černobílého. Vynikající nápad natočit snímek o filmových 20. letech přesně v jejich stylu funguje dokonale. Herci jsou také přesně jako z počátku minulého století, jen scénář na konci možná maličko přehnaný, ale svým stylem to vyvažuje. ()
Velké plátno filmu sluší, nebýt ho, tak je to za 3*. Jenom proto, že tento dvojnásobně němý snímek (němý o němém) je poctou zlomovému období kinematografie (přechod od němého ke zvukovému filmu), neznamená, že je skvělý. Dujardin je kus chlapa, příběh však průhledný a slaboučký. Romantika skoro žádná. Kde je ten útok na diváka? Kde je to melodrama a srdceryvné pohledy? 70 %. [Kino] ()
Film, který vzdává hold starým dobrým kinematografickým časům. Svým Komentářem a hodnocením zase chci já vzdát hold lidem, který přistupovali k filmařství s poctivostí a otevřeným srdcem a jenom díky jejich talentu a úmění se můžeme smát, strachovat, dojímat a vyjádřovat těmto úmělcům své DÍKY bouřlivým aplausem ve stoje. To závěrečné taneční číslo.....i kdyby nic jinýho, tak kvůli tomuhle bude Artist mým platonickým milencem. P.S. Po přečtení zdejší zajímavosti z Liverpoolu je mě z některých lidí vážně smutno. ()
Umělec je více než co jiného vydařené PR-ko firem jako Microsoft, Google nebo Firefox, kteří skrze něj propagují ovládání počítače hlasovými příkazy. Tato technologie, jejíž možnosti jsou zajisté obrovské, pořád nějak nemůže prorazit mezi širší veřejnost, a ačkoliv jednotlivé společnosti pravidelně oznamují průlom v oblasti rozpoznávání hlasu, definitivní nástup je pořád v nedohlednu. Tudíž je třeba to občas malinko popohnat a zapropagovat. Když se podíváme na Umělce, vidíme, že George Valentin tu hraje hvězdu němých filmů ze staré školy, která má problém se přeorientovat na nástup zvuku, zatímco hvězdička Peppy Miller si jej osvojila a stává se miláčkem davů. Skrze Peppy Miller nám tedy Umělec říká cosi v tom smyslu, že ovládání počítače hlasovými příkazy je nezbytnou budoucností a vlastně i nutností. Ve filmech obvykle není zvykem, aby žena dominovala nad muži, jak si občas postěžovávají feministky. Že je tomu zde naopak, ovšem není žádným překvapením, protože žena-modelka propagující výrobek, kupříkladu nádherná holka postávající u nádherného auta, to přece není nic nového. Rozdíl je akorát v tom, že Peppy Miller tu skrze své sexy křivky nepropaguje nové auto, nýbrž ovládání počítače hlasem. Kdyby snad někdo proti tomuto tvrzení protestoval, nechť vezme na vědomí, že žijeme v době franšíz, merchandisingu, licencí a tie-in produktů, jinými slovy na globálním marketingovém jevišti je vzájemně propojeno všechno se vším, neboť to výrazně zlepšuje prodej a zvyšuje zisky podle známého synergického vzorce 1+1=3. I filmy jsou, jak někteří občas trochu cynicky upozorňují, často jen trailery na tržně mnohem zajímavější produkty, jako jsou videohry, hračky pro děti nebo drahé 3D televizory. Vtip je pouze v tom, že klasický product placement umísťuje své výrobky do děje, kdežto tvůrci Umělce na to šli o poznání fikaněji – pojali jako product placement doslova celý film. ()
Film přetékající tou nejpěknější formou nostalgie, The Artist je vtipný, milý, zábavný od prvního záběru až do utěšeného happy endu, hravý, zahraný a natočený s chutí, která se dneska už jen tak nevidí a hlavně okénko po okénku krásný na pohled - kompozice záběrů, výprava, kostýmy, detaily tváří, mimika herců - to všechno na člověka v tom tichu promlouvá úplně jinak - stejně zřetelně a mocně jako dialog ve "zvukových" filmech. Jestli jsem se předtím, než jsem Artistu viděl, divil, jak mohl němý francouzský film takhle smést silnou konkurenci na letošních Oscarech, jsem teď za tohle uznání jeho kvalit tuze rád. Mimochodem, tématicky jde o velice podobný film jako Scorseseho Hugo - a když už někdo překoná Martyho v skládání holdu klasické kinematografii, můžete si být jisti, že takový film stojí za hodinu a půl vašeho času... 90% ()
Galéria (84)
Zaujímavosti (34)
- Jean Dujardin a Bérénice Bejo si společně zahráli již ve filmu Agent 117 (2006), a to opět také hlavní postavy. (LucyD)
- Film získal Zlatý glóbus za nejlepší hudbu, o kterou se zasloužil Ludovic Bource. (Terva)
- Ve filmu je použita stěžejní píseň Bernarda Hermanna z Hitchcockova filmu Vertigo (1958). Není to poprvé, co si Hazanavicius vypůjčil něco od Hitchcocka. Filmy Vertigo (1958) a Na sever severozápadní linkou (1959) mu posloužily i v jeho špiónské komedii OSS-117: Rio Ne Répond Plus (2009), kde si také zahrál J. Dujardin. V souvislosti s tímto snímkem však čelil režisér Hazanavicious skandálu. Kim Novak, protagonistka ze snímku Vertigo (1958), se cítila být podvedena tím, že si Hazanavicious skladbu vypůjčil a jeho jednání označila za nemorální. Režisér byl nucen vydat oficiální prohlášení, že Hermannova hudba byla již předtím použita v několika různých filmech, a že on měl oficiální svolení tak učinit. Hitchcocka i Hermanna považuje za své vzory. (DivX)
Reklama