Umelec

Film, který vzdává hold starým dobrým kinematografickým časům. Svým Komentářem a hodnocením zase chci já vzdát hold lidem, který přistupovali k filmařství s poctivostí a otevřeným srdcem a jenom díky jejich talentu a úmění se můžeme smát, strachovat, dojímat a vyjádřovat těmto úmělcům své DÍKY bouřlivým aplausem ve stoje. To závěrečné taneční číslo.....i kdyby nic jinýho, tak kvůli tomuhle bude Artist mým platonickým milencem. P.S. Po přečtení zdejší zajímavosti z Liverpoolu je mě z některých lidí vážně smutno. (29.11.2012)

Jedním slovem nádhera. Tohle byla cesta časem. Upřímně jsem si vůbec nevěřila, že se zvládnu dívat na němý film po celou dobu se zaujetím, dokonce jsem se bála nudy. OMYL. The Artist mě vtáhl už po několika sekundách, byla jsem naprosto okouzlená. Už dlouho z filmu na mě nedýchala taková láska k filmu. Při sledování jsem se nemohla zbavit úsměvu, dokonce i ta slza ukápla, dojatá jsem byla snad po celou délku. I beze slov lze proniknout k divákům a projevit neskutečné emoce, ty pravé emoce slova vůbec nepotřebují a tento film to dokázal dvojnásob. Krásná hudba a k tomu ta starodávná atmosféra, skutečně jsem se na chvíli v té době ocitla, vůbec jsem nevnímala svět okolo. Fantastická dvojice Jean Dujardin a Bérénice Bejo, při jejich společných scénách mi bušilo srdce stejně jako jim. Krásný zážitek, který si určitě zopakuji na velkém plátně. (21.01.2012)

Čistý půvab filmového eskapismu. Film o době, kdy celuloid hořel, který sám hoří a přesto se skoro zázračně nepopálí o přílišnou pietnost a zahleděnost do minulosti. Práce se zvukovou stopou a němým filmem je totiž famózním režijním tahem, nejen proto, že chytře vypichuje do popředí to, co by v mluveném filmu nikdy tak nevyniklo, ale i proto, že je ve své jednoduchosti bezmála geniální. Němý film, který svou němost nepovýšil na pochybnou fetiš (kochejme se tím, jak to bylo krásný, to už dneska není a nebude), ale nejvýraznější výpovědní složku (ten film je kouzelný sám o sobě, ne proto, že nám něco připomíná). Hazanavicius odvedl práci, před kterou smekám. Jestli některý z kritiků psal o Descendants jako o opracovaném drahokamu, spletl si film. Tohle je feel good klenot, z něhož mi spadla čelist. (21.01.2012)

Opravdu velkou odvahu prokázali tvůrci kouzelného evropského projektu.. S kůží na trh ale nakonec šli a můžou děkovat svému odhodlání. Jean Dujardin je neuvěřitelný sympaťák, Bérénice Bejo zase neuvěřitelná kočka. Oba můžou režisérovi a scénáristovi (a také manželovi) v jedné osobě líbat nohy, protože jeho upřímná láska ke kinematografii jim nabídla životní role. Samozřejmě, pokud jde o souboj němé a zvukové éry, nesahá tahle všeobjímající záležitost třeba muzikálu Zpívání v dešti ani po pás, přesto je milá, dojemná, řemeslně precizní. Otázkou zůstává, zda prostinká lovestory, která nechce nikoho urazit, náročnějšímu divákovi stačí. Chybí ji totiž opravdové překážky, zásadní konflikt, a když už nějaká změna přijde (do depresí upadající hlavní hrdina s něčím ostřejším ve sklence), spíš tím trpí tempo filmu, který jakoby začal lapat po dechu. Leccos naštěstí pozvedne výtvarné řešení, dobové kostýmy nebo nápadité kulisy. A závěrečná taneční pasáž, která má nezaměnitelné kouzlo.. (09.11.2012)

Skvěle odvedená kolektivní práce. Ocenění by si zasloužili i maskéři a osvětlovači. Jsem nadšená! Natočit němý černobílý film v éře digitální animací a 3D tak, aby oslovi součané diváky je opravdu husarský kousek!! Velmi vtipná zvuková vsuvka před nástupem zvukového filmu!! Už bylo natočeno několik zvukových filmů o němých filmech, ale tohle je první němý o zvukovém filmu! Se slovem geniální počkám, až to uvidím zvovu s odstupem času. (04.01.2016)