2 dni v New Yorku

stejně jako u 2 dny v Paříži mi film přijde dost podhodnocenej, nutí mě to přemejšlet, proč asi. možná to, co mi připadá jako skvělý - na jedný straně civilní pohled s neambiciózním námětem, a na druhý spousta lidí se svejma malejma podivnostma, který právě v takhle nastavený, "přiměřený komedii", vyniknou - můžou na někoho působit jako rušivá nekonzistence. možná taky humor, kterej není ani třeskutej, ani intelektuální, nemusí přijít divákovi jako správně namíchanej, ale prostě nedotaženej. no, možná, u mě to ale zafungovalo. (02.01.2013)

Francouzskou herečku Julii Delpy si kdysi vybral režisér Richard Linklater do konverzačních romantických filmů Před úsvitem a Před soumrakem. Julie Delpy se pak rozhodla jít sama podobným směrem. Když však dva dělají totéž, není to totéž. Kde Linklater klade důraz na divákovu pozornost, aby si z dialogů sám složil celý příběh a konflikt v něm, přičemž není nouze o zvraty, tam jde Julie Delpy přímočaře na věc. 2 dny v New Yorku navazují na její předchozí počin 2 dny v Paříži. Marion se rozešla se svým bývalým partnerem a nyní v New Yorku žije s černošským přítelem (hraje ho Chris Rock). Na otevření výstavy jejích fotek přijíždí z Francie její střelená rodina včetně obšournického tatínka, což její vztah tvrdě prověří. Navíc na výstavě Marion prodá svou duši. Julie Delpy není dobrá režisérka. Nedokáže mít nadhled nad vlastním scénářem, který si produkuje, hraje v něm a ještě jej tedy režíruje. Kompozice kamery neexistuje vůbec, ale ani nějaká autenticita tím navozena není. Celý scénář vypadá sám o sobě narychlo spíchnutý, zvláště když nám hlavní postava mimo obraz musí vysvětlovat, co se děje a oč jde, místo aby nám to bylo názorně ukázáno. Navíc je patrné, jak moc Julie Delpy chce, aby snímek byl veselý – jenže někdy jde až o křečovitou snahu. (25.11.2012)

Velmi kontraproduktivní komedie, občas jsem si říkal 'Sakra na jakou pitominu to čumíš', ale musím uznat, že má film originalitu a místy i vtip. Bohužel fáze, kde jsem to moc nepobíral bylo více než dost. Hlavní tahoun velmi překvapivě není Chris Rock, ale spíše vedlejší postavy. Bohužel potenciál tohoto filmu byl využit maximálně z půlky a proto poloviční hodnocení. (12.11.2014)

Plný dům. Taková normální evropská rodinka si přijela jen tak zakousnout do Velkého jablka a hodlá jej "ohlodat" až do morku ohryzku. Všední bližní srší neobyčejnou kadencí temperamentu. Návštěvníci na rozcestí situačního humoru a konverzační přístupnosti řízného švihu, aneb s prodejem duší buďte opatrní. Nikdy nevíte, jaký ďábelský kupec na ni má políčeno. (24.06.2015)

Tak moc jak jsem byl nadšen scénáři, které Julie Delpy napsala pro Linklaterovou trilogií, tak moc jsem byl tentokrát zklamán. Těsil jsem se na další porci inteligentních, ze života odkoukaných a svižně odsýpajících dialogů. Místo toho se mi dostalo vrchovaté porce křečovité trapnosti, která se sice snažila předstírat hluboké zkoumání vlastního nitra a duševních pochodů, ve skutečnosti se tu však jen tak bez cíle motala a zoufale se mi pokoušela namluvit, že to všechno má nějaký smysl. Víc otravné než zábavné, spíš utahané než svižné, ukecané přesto prázdné. (19.01.2017)