Kríž cti

Válečný film nemusí být jen o megalomanských bojových scénách, výbuších nebo tun prázdných nábojnic. Film Into the White je toho krásným důkazem, že i za malý peníz se dá natočit válečný příběh, který svojí poutavostí zaujme ve všech ohledech. Zaprve je to krajina. Zasněžené kopce Norska jsou překrásné, dokáží být ale zatraceně kruté. Film ale stojí na vzájemném soužití třech Němců a dvou Angličanů, kteří se navzájem sestřelili. Jejich vztah se z prvotní nenávisti a uvědomnění, že válčí proti sobě, stává něčím osobnějším, co je nad jejich posláním ve válce. Uvědomují si, že jsou jen lidé, kteří vykonávají rozkazy druhých. Zrodí se tak vztah, který přetrvá doživotně. Já jsem od toho nic moc extra nečekal a dostal jsem naprostou bombu, která se mi vryla do paměti. Navíc herecké výkony jsou naprosto přesvědčivé. Pro mě jednoznačně za pět. (07.04.2013)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $636,469▐ Komorná "vojenská" dráma odohrávajúca sa na území nikoho v malej chatke si ide po celý čas skôr v takom uvoľnenom tempe medzi nepriateľmi Nemcami a Angličanmi, občas príde na jemne vyhrotené situácii ale nič závažne, natočené celkom pútavo. /60%/ (11.11.2012)

Peter Naess nám dokazuje dávno dokázané, ale na druhú stranu treba hneď povedať, že opakovanie je matka múdrosti a niektoré životné pravdy by sa mali omielať donekonečna. K vysoko humánnemu posolstvu tu máme ako bonus ešte nádhernú prírodu a dojemný dovetok v podobe zopár titulkov po poslednej scéne. Ak by tvorcovia situáciu dlho po vojne nakrútili, pochybujem, že by sa našiel divák, ktorého by nedojala k slzám. Film by ale potom nemal tak jednotnú a zovretú atmosféru. Ak každý porovnáva s Kukuškou, tak tu máme ešte No man´s land, alebo ešte o stupienok lepší Land of mine z minulého roka. (21.10.2016)

Hezký počasí, fakt ... Jedna z mých vyseknutých poklon směřuje ke všem vojákům posledních dvou světových válek, už za schopnost přežít ty šílené sibérie bez obligátního "nechte mě tady". Další obdiv už patří pětici mužů, která dokázala, že na prvním místě jsou lidé, pak teprve národnosti a nakonec nepřátelé. Bylo zajímavé sledovat vyzdvižené typické národní vlastnosti, zvyky a pohledy na svět, i jak si každý brání to své a přitom se nevědomky navzájem obohacují. Bohužel, snímek neměl tu šťávu, jakou bych od válečného dramatu čekala, což mě dovolovalo (zřejmě i díky inspiraci skutečnem) v klidu a bezpečí dospět až k happyendu, který byl nakonec překvapením, neboť jsem ho čekala ještě happyendovější... (14.02.2013)

Čert vem, že se letadla nešrotují, hlavní hrdinové se nemasakrují a divoká zvěř nekončí na pekáči. Čert vem, že se takřka celý snímek odehrává v prostoru 20ti metrů čtverečních a do posledních deseti minut neuvidíme víc než pět toporných ksichtů, ale proboha, když chcete konverzačku, tak nad tím štosem papíru musíte strávit víc než půl hodiny na schodech před vstupem do studia. Postavy jsou karikatury jako z toho nejprsatějšího hentaie, střílí po sobě rosolovitě tupé dialogy, v příběhu si to klestí tím šedivým bezkonfliktním středem a jako nejdramatičtější překážku jim pod nohy osud hodí sraní v -20°C a zanícenou ručku mladého přicmrndávače Führera. Divák chce konflikt! Na nějaké mezinárodní lízaní varlat a vršení nejopotřebenějších žánrových klišé se můžu vysrat rovnou a viním z toho CSFD. Tohle je akutní selhání bezpečnosti, měl jsem být varován! Tímto vás tedy varuji, máte možnost zachovat si duševní zdraví a funkční řitní svěrač, takže radši ruce pryč. (29.01.2013)