Víkend

Film je to moc zajímavý, bohužel má své ale. To hlavní ale je, že se vlastně za celou tu dobu nic neděje. Čekal jsem nějaký zvrat, alespoň na konci filmu a ono pořád nic. Film staví na výkonech herců, které jsou naštěstí velmi dobré a celý film tak zachraňují. Bohužel ani ty emoce jsem necítil. Čekal jsem, že to bude hodně podobné filmu Shame, ale to bohužel není. 6/10 (21.10.2012)

Velmi realistické a civilní drama, které je i přes velké množství sexu a sprostých slov docela inteligentním konverzačním filmem. Na jednu stranu velmi otevřeným, na tu druhou však bez nějaké úžasné, všeobjímající myšlenky a poselství. Možná jsem ale prostě jen přesycena homosexuální tématikou, která se pro mnoho filmů stává hlavním prodejním artiklem; osobně mám radši filmy s homosexuály, kde je jejich orientace potlačena na pozadí a nedělá se kvůli ní nějaké obrovské haló. Protože až se budou točit takové filmy, dospějeme jako civilizace konečně do bodu, kdy se splní přání hlavních aktérů tohoto filmu, do bodu, kdy většina lidí nebude na ulici zírat na gaye jako na úchyly. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)

Konečně nějaký film, který mě oslovil po emocionální stránce. Musím říct, že oba hlavní herci mě dojímali svou přesvědčivostí, takže ani nebylo nutné, aby své pocity dávali do slov. Určitě jde o kvalitní film, který hezky ukazuje, jak společnost vnímá gaye a jak oni vnímají společnost, jak se snaží zapadnout a jak se i částečně skrývají... na druhou stranu mě to přimělo k zamyšlení o tom, nakolik tento film může bořit nějaké stereotypy a být pro gaye osvobozující, když je v něm vlastně homosexualita jako ústřední téma. Myslím, že snaha hlavních hrdinů o "normálnost" byla spíše o tom, aby právě na ně nebylo ukazováno proto, že jsou to dva muži. A pokud budou točeny filmy, které mají být zajímavé tím, že řeší homosexualitu, tak samozřejmě homosexualitu nevnímáme jako něco běžného, ale spíš jako podivné zvířátko v zoo. Z tohoto důvodu určitě skutečný pokrok nastane až ve chvíli, kdy ústředními postavami jakéhokoliv hollywoodského filmu budou dva muži či dvě ženy a nikdo to nebude považovat za hlavní senzaci filmu. (23.11.2012)

Překvapivě skvělá panelstory o tom, co se může stát mezi dvěma muži za jeden víkend. Film jsem sledoval se směsí zvídavé dychtivosti a blazeované znuděnosti, protože mám pocit, že sexuální orientace už dávno není nic, co by vůbec stálo za řeč. Ech, homosexualitu podle mě řeší snad už jen lidi, pro které je velká věc už jen slovo SEX. Na Víkendu nejvíc oceňuji kameru, dialogy a herecké výkony, naopak můj dojem trochu sráží jistý náběh k onomu strašnému filmovému klišé současnosti, že mezi dvěma lidmi - lhostejno jakého pohlaví - nemůže proběhnout čistě jen sex, aniž by to nebylo vzápětí poznamenáno nějakými emocemi. Panebože, proč lidi nemůžou prostě podléhat takovému primitivnímu pudu bez jakéhokoli básnění o citech? (29.09.2012)

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)