Pán Pip

Hrozně rád bych k tomuto filmu něco napsal; myslím, že si to rozhodně zaslouží. Ale opravdu nevím, jak se k němu přiblížit, z které strany. Tak jsem si řekl, že alespoň podpořím nějaký ze 17 uvedených komentářů, ale ani to mi nesedlo. Každopádně se dvojici Jones/Adamson podařilo udělat podobně naditý film jako jsou Dickensovi Nadějné vyhlídky. Smrtí pana Watse se film sice stává spletitým až překombinovaným, ale celkový dojem (myslím, že nic jiného se tu hodnotit nedá) je stále dobrý. (18.05.2014)

Ano. Nadějné vyhlídky od Dickense pomohou divákovi rozklíčovat nejednu scénu a hlavně myšlenku, proto doporučuji se s nimi seznámit, nebo si je oživit... Já už od mala miluji Tichomoří a cokoliv tam se odehrávající... O filmu vím již dlouho, ale teprve nyní jsem se k němu dostal. Tohle je film, který musíte vnímat všemi póry těla. Naštěstí to díky nádherné přírodě jde samo. Kamera byla úžasná a já se chvílemi přenášel na Quadalcanal v Thin Red Line... Všechny ty průhledy listovím, hry vlnek na jemném písku lagun, krabíci vlekoucí si svá obydlí z ulit... Nádhera. Do toho příběh bělocha, kterého život zavál daleko od rodné Anglie, na ostrov Bouganville. Zde se stane nechtěně původcem velkého neštěstí, ale předtím se mu podaří u domorodé Matildy probudit fantazii a zájem o Dickensovu knihu - Nadějné vyhlídky. Ta si při jejím veřejném předčítáním představuje hrdiny románu a se zájmem sleduje příběh, kam se posléze sama obsadí do jedné z postav ve své fantazii. Neznalá skutečných reálií viktoriánské Anglie, v jejích představách jsou hrdinové románu domorodci žijící v prostředí ostrovů Tichomoří...To vše se děje během místního ozbrojeného konfliktu a blokády jejího ostrova. Lehce bych to připodobnil k Del Torově Faunovu labyrintu.. Nelze opomenout ani skvostnou hudbu a skvělý herecký výkon jak Hugha Laurie, tak zejména Xzannjah, která hrála roli Matildy. To, že Laurie není jen ten doktor s holí sjetej vicodynem - jsem věděl už dávno. Vážnější role mu sedí a rád bych jej viděl v něčem dalším. On je univerzál, ať už se jedná o hudbu nebo o film. Tohle nebude film pro každého už jen proto, že film je vlastně zfilmovaná knižní předloha, vyprávějící o jiné knize - to vše na pozadí občanské války. Člověk by si řekl, že tam na těch ostrovech, kde už sice mají elektřinu, ale kde stále ty místní lidičky živí hlavně rybolov, chov prasat a příroda nabízející ovoce, je ráj na zemi, že tam musí být klid.... A není... Druhá světová - Japonci... občanská válka... Lidé se prostě musí navzájem zabíjet i v těch nejvzdálenějších končinách světa... šílené. Za mne to jsou jednoznačně 4 ulity u nápisu PIP na pláži! * * * * (27.01.2015)

Pár týdnů před zhlédnutím filmu jsem četla knihu a trochu musím srovnávat. Kniha také není kdovíjaký literární poklad, ale rozhodně se dá číst, je poměrně krátká a rozhodně zajímavější než film. Dostaneme všechny postavy mnohem komplexnější. Film byl docela naivně laděný a konec byl takový hodobóžový, přestože se předtím staly hrůzy, skoro to vypadalo, že to mladou dámu moc nezasáhlo. Film byl bez rytmu. Jediné, co na něm oceňuju, jsou scény s vysněným Pipem. Jinak průměrný film z místa, které je zasáhnuto občanskou válkou (válečné scény ovšem nečekejte). (16.04.2016)

V prvních dvaceti minutách se mě zdálo, že film vaří z vody, ale u Pipa se vyplatí trpělivost, protože od příchodu armády na ostrov se začnou dít věci. Teda dít, on si film pokračuje dál ve svým pomalým skoro nic nedějícím se tempu, jenže najednou jsem všechno vnímal úplně jinak, sledoval jsem velmi silný příběh, plný smyslu dávajících dialogů a já už neměl pochyb o sdělnosti filmu, o úctě k člověku, a o respektu k životu. Hugha většina z nás až na mě zná ze seriálu Dr. House, tak jsem ho viděl hrát poprvé a hned na výbornou, i když o trošku víc se mě líbila Xzannjah, o této mladé herečce nevím absolutně nic, ani nevím odkud je, ale jedno jsem zjistil poměrně rychle, je nesmírně talentovaná a krásná. Do budoucna jí budu držet palce, ať se ve filmovým světě neztratí a mile rád se s ní setkám i v dalších filmech. (09.02.2019)

EMOCIONÁLNÍ NÁŘEZ. „Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce. Bylo mi líp než předtím, když jsem se vyplakal – cítil jsem víc lítosti, víc jsem si uvědomoval svůj nevděk, měl jsem v sobě víc něžnosti.“ Nelze nic nového dodat, pouze bych se opakovala co je zde už napsáno v předchozích vícehvězdičkových komentářích. Pouze se chci omluvit za své kacířské řeči vůči Česku. Po zhlédnutí Mr. Pipa: nejsi vůbec zasrané, zkorumpované, vše zde dokonale funguje a jsem ráda, že tu žiju. (06.08.2014)