Divoký Django

Až do příchodu Samuela L. Jacksona jsem si myslela, že to bude první Tarantinův film, jehož kvality docením jako ostatní. Jenže to by si musel Tarantino odpustit ty závěrečné, přestylizované orgie nad sebou samým, kdy náhle všichni, kteří do té doby striktně dodržovali zákon ("nemůžeme ukrást koně, za to se věší"), začnou bezhlavě střílet po čemkoliv, co se hýbe. Jistou závěrečnou katarzi bych chápala, ale tohle bylo asi tak nadnesené jako přestřelka ze Scarface, kterou navíc někdo narval do půl hodiny, sebral jí charismatického hlavního hrdinu a zapomněl pro ni napsal jakoukoliv zapamatovatelnou hlášku. A tak zatímco v první polovině tažené charismatickým Christophem Waltzem jsem se bavila, u zakončení tohoto hip-hopového westernu jsem už jen trpěla. Ale asi to bude silně subjektivní pocit, protože já Tarantinovým filmům nikdy na chuť nepřišla. (31.01.2013)

Dámy a pánové, toho, kdo vynesl scénář plánovaného Tarantinova filmu The Hateful Eight by se zasloužilo pověsit do kůlny, pěkně za obě nohy, hlavou dolů a zakroužit nad jeho mávátkem rozžhaveným nožíkem. Štve mě, že jsme možná přišli o další nálož skvělého tarantinovského rukopisu. Co napsat k Djangovi? Já fakt nevím ... jsem tak nadšená, že nemám tušení kde začít. Kdybych to měla popsat jedním slovem, tak snad - dokonalost - Nesl se celý ve westernovém stylu s koncem tradičním a nadsazeným, bez kterého by nebyl dokonalý v duchu na jaký jsme u Tarantina zvyklí, to znamená řežba a krev stříkající po hektolitrech. Film zároveň září skvělým výběrem hereckých es. Tak třeba Leonardo, zraje jak prvotřídní víno na přísně střežených vinicích ... když sudičky malému Leovi nad kolébkou chtěly natřepat z plátěného pytlíku trochu toho talentu, tak jim zmíněný pytlík zjevně vypad z ruky a celý jeho obsah se na něj vysypal. Na takového Magnuska například se díky tomu vůbec nedostalo! Hudba v Djangovi je další bezkonkurenční skvost - namátkou třeba. Takže ... Quentine, nedej se a natoč pro nás další neméně brilantní pecku. (15.02.2014)

Trochu Potrhlý Western Moderní Doby s prvky Klasické a Moderní hudby, ta mě zaujala Nejvíce! Ačkoli Western patří k mým nejméně oblíbeným žánrům, tohle mělo Koule, zejména Poslední Hodina, Kde exceloval Psychopatický Di Caprio a zvrtlo se to v šílenou Psycho Jízdu plnou tratoliště Krve!! Tarantino nakonec Nezklamal,ikdyž je Strašná Tlama !:) 80%. (18.01.2013)

Tarantino mě svou filmovou tvorbou neoslovuje už přes deset let a Django na tom nic nezměnil (spíš naopak). Nebýt výborného Waltze a Ku-klux-klanu :) tak bych šel ještě níž .... Přepálený a v mnoha místech nudný film, který je asi hlavně díky jménu režiséra tak oslavovaný .... Golden Globe za scénář ? Really ?! .... A teď dokonce Oscar :) Asi budu muset napsat, že mě Django nadchnul ........ ale ne, fakt nenadchnul. (15.02.2013)

Kdo by čekal regulérní špageťák bude notně zklamán. Jde dokonce spíše o typickou kecací tarantinovku ve westernových kulisách než o poctu žánru (respektive žánrům) se vším všudy. Dalo se to sice čekat, ale i tak je to věčná škoda, protože jestli někdo, tak právě Quentin měl na to zkusit vyzvat svatou taliánskou Sergio trojici (Leone, Sollima, Corbucci) na jejím výsostném poli. Každopádně je zcela jedno "co to je/není", když jde hlavně o sakra dobrý i stylový film. Samozřejmě platí, že čím více máte nakoukáno, tím více odkazů si všimnete, ale ve výsledku je jedno zda víte, na kterou žánrovou klasiku se odkazuje na harfu hraná Pro Elišku v salónku či ty zbylé stovky aluzí na kde co; na své si ostatně při scéně porodních potíží betaverze ku-klux-klanu přijdou i fanoušci monty pythonovského humoru... Má to pouze dvě vady na kráse. Jednak délku. Je to příliš krátké a z toho důvodu na mnoha místech nemístně zkratkovité. A poté finále bez pomalu gradovaného duelu z očí do očí. Což je faux pas z neodpustitelných, Quentine! (14.01.2013)