Divoký Django

Považuji se za racionálního muže, člověka vědy a ctitele přírodních zákonů. Nevěřím na vodníky a hejkaly, usmívám se nad výplody astrologů, krčím rameny nad vírou v proroctví a magii. Výjimečně ale narazím na mystérium, na něco, co zjevně překračuje hranice našeho světa, co nelze vysvětlit logikou, běžnými myšlenkovými postupy. Rozumím tomu, proč se kdysi Tarantino prosadil s Pulp Fiction - historkami z podsvětí. Jeho scénář rafinovaně pracoval s odkazy a popkulturou, byl novátorský a vtipný. Jenže jak přibývaly nové tituly, nápady se vytrácely, snaha být cool přecházela v křeč, citace se měnily v kopírování, snaha vyjít vstříc očekáváním fanoušků vedla ke ztrátě soudnosti. Úspěch ale kupodivu zůstal. Těžko říct, z čeho plynou extatické obdivné komentáře, snad za ně může davová sugesce, neznámé drogy nebo úplatky (ale v tom případě mě Tarantino hanebně vynechal). V celém filmu nacházím snad dvě vtipné scény - je jím představení Christopha Waltze a střetnutí s Ku-Klux-klanem. Zbytek je upocený jako humor cirkusového klauna z toho nejlacinějšího provinčního cirku po pár panácích vodky. Scénář je nenápaditý, opírá se o špatně napsané postavy, se kterými ostatně režisér neumí pracovat. Výsledkem je užvaněný, přestylizovaný a šablonovitý snímek s přetaženou stopáží. Takový Martin McDonagh dnes umí nadhled, hrátky se žánrovým očekáváním a pulpovou estetikou ve snímcích jako V Bruggách či Tři billboardy kousek za Ebbingem používat o několik tříd výš než Tarantino. Můžete si vykládat Nespoutaného Djanga jak chcete, ale pro mě je to případ slušně obsazeného, ale naprosto nezvládnutého filmu. Dlouhou dobu jsem měl tendenci Tarantinovu sebestřednost, nedostatek soudnosti a zjevné přešlapy přehlížet, teď to schytal naplno a možná i za má předchozí zklamání. Celkový dojem: 10 %. (24.10.2018)

Kabaretní blaxploitation a po Inglourious Basterds druhý korálek do trilogie o vzpouře zástupců etnik proti persekuci. Co bude ten poslední? Indiáni? Homosexuálové? Leváci? Taky svérázná pocta špagetám, i když, kolik procent lidí v kinosále bude vědět, proč se F.Nero vyptává na Djanga a proč nosí bílé rukavice..? Stejně jako on v původním Corbucciho filmu táhne Tarantino za sebou rakev. V té dřevěné truhle leží starý Quentin. Nevypočítavý nadšenec s nakažlivou dětinskostí, autor filmující srdcem a až poté hlavou, muž píšící repliky, co zůstávají roky v hlavách diváků, umělec bez uměleckých ambicí, originální zloděj, nesebestředný Gauner a vypravěč braku. Ty, nový…, pusť toho starého ven.. Překvapivě nevýrazný soundtrack, na kterém už jen chyběly (zlatými) řetězy ověšený Půldolar a Pole s bavlnou od Rangers.. (24.01.2013)

,,JAK SE JMENUJEŠ?“… ,,DJANGO.“ … ,,PRÁVĚ TEBE HLEDÁM“...... /// Co mám napsat? Že Tarantino barví na červeno bavlnu, sníh, obleky, koně i dům? (Milovníci sladkýho buďte v klidu, dort zůstane bílej…) Že vás čeká neskutečná porce Tarantinovský filmařiny (v tom nejlepším smyslu), tj. násilí, ftipu a parádních filmovejch postav? Já v těch vodbornejch plkách nejsu moc dobrej, tak bych si snad jen dovolil podotknout, že jestli si tohle NEBUDETE užívat stejně jako Waltz, DiCaprio či Jackson, tak tyhle filmy nejsou pro vás (zabalte si svýho černocha a jděte do řiti. Nebo na Jih.). Apropó Foxx: ,,Ty krávo, já tě snad začnu mít i rád!“ A protože jsem soudnej, klidně vodsouhlasím i to, že mi vadilo, jak upadlo to tempo (všichni vole věděj kde a kdy…) a že možná anebo právě kvůli tomu, mohli vo kapku sejmout tu stopáž. Asi proto ve mně ukrytá Mirka Spáčilová řve: ,,dej 4* (čuráku!)“ (viz. vysvětlivka ,,+“…), já však (ne)podlíhám a (ne)patolízalsky jdu vejš! Jsem totiž kurevsky rád, že Tarantino dal vo sobě (konečně!) zase pořádně vědět a doufám, že Django způsobí ve světě filmu stejnej povyk, jako při projížďce na koni jižanským městem. (P.S.(,,+“) to slovo bylo dost nesrozumitelné a autor komentáře vlastně jen odezíral z pysků….) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě, když se režisér nechá rozmrdat dynamitem. 2.) Jsem rád, že některý lidi furt žijou. 3.) Chcu zjistit, kdo je pro černochy větší osobnost: Lincoln nebo Django? /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (23.01.2013)

Bál jsem se toho. Westerny nemám rád, Tarantina ano. Naštěstí pro mě není Django Unchained ani zdaleka čistokrevný western. Ne, je to prostě zábavná tarantinovka v kulisách Divokého zá ... jihu. Mixnutá blaxploitation. Po 1200 komentářích, které tu na ČSFD už Django má, těžko vymyslím něco zajímavého či originálního, takže dál jen pár osobních nesouvislých výkřiků a poznámek... Extrémně vtipná scéna s předchůdcem Ku-Klux-Klanu. Kočár putující americkou dálavou, kterému se na vrchu hopsá maketa zubu v nadživotní velikosti, je megacool. Hans Landa umí působit jako sympatický pán. Nechci potkaz DiCapria s kladivem. Samuel. L. Jackson je badass nigga. Pancharty mám přecijenom radši :) (01.02.2013)

Po herecké stránce se Djangovi opět nedá nic moc vytknout, se scénářem je to tentokrát o něco horší. Charaktery vesměs fungují, užití retrospektiv, dějových zkratek a subjektivních fikčních záběrů je ale neuvěřitelně neohrabané a místy vyloženě nešťastně řešené, hudba tentokrát akorát ruší a čestné roličky, snad s výjimkou Jonaha Hilla vyšumí do prázdna. Stylově je Django velmi neotesaný a rozháraný. Na plný počet to tentokrát není, Inglorious Basterds i nadále zůstávají Quentinovým majstrštykem. Nemůžu si pomoct, ale absence zemřivší Sally Menke za střihačským pultem je strašně znát. Rozhodně ale nenudí, na čemž má zásluhu především precizní Foxx, lahůdkový Waltz, z řetězu utržený DiCaprio a kouzelně slizký Jackson a také perfektní cit pro absurditu, který se Tarantinovi odepřít prostě nedá (scéna s pytli je úchvatná). A jako protirasistická agitka funguje dokonale... (15.01.2013)