Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Jan KlusákHrajú:
Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Josef Koudelka BergsteinObsahy(1)
V luxusně zařízeném salonním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový steward - jakýsi konduktér pro boháče - přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. Takto efektně otevřel Jára Cimrman svou detektivní hru "Vražda v salónním coupé", v níž zúročil své zkušenosti z policejní služby na vídeňské "čtyřce". O jeho kriminální a kriminalistické kariéře nás poučí série fundovaných přednášek, polemizujících s rakouským středoškolským profesorem E. Fiedlerem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (172)
"Slyšel jsem na vlastní uši, že steward nikdy neřekl: Eréč piklóš neméči, huňár scépeň kámoš." Tak jsem to slyšel taky, takže je to jinak a vrahem je houslista. To dává smysl, pokud tedy použijeme šrapnel. Ten je zkrátka jedinečný, ale není v tom sám. Je v tom skok přes vyděšeného koně nadél, pátrání v třídních knihách a zejména Vilma, která schovala vyšetřujícímu Hlaváčkovi tužku. Já se tedy přiznám, že dvojici Trachta - Hlaváček mám raději ve složení Svěrák - Brukner, ale tato alternativa je nakonec taky docela erömü. ()
A zase: PA - RÁ - DA!! Nemůžu jinak, prostě zase plný počet, aneb další důkaz toho, že Smoljak se Svěrákem (hlavně oni dva) jsou prostě géniové. Vynikající detektivka, ve které za zmínku stojí boty Miloňe Čepelky, výslech Vilmy, parádní Genadij Rumlena, který neumí pořádně česky (asi nejlepší postava), Vondruškovy odpovědi (Zběžně a letmo) i prozrazení konce celé detektivky (nezapomenutelný moment). Smoljak byl vynikající, ale něco mi říká, že Svěrák je přece jen v té roli lepší, ale to není třeba řešit. Povedl se i seminář, jeden z nejlepších a vůbec nevadí, že je natažen skoro na hodinu, protože je skutečně velice zábavný a to neustálé strefování se do Vondrušky fakt stojí za to a nemám tomu co vytknout, obzvlášť když to obsahuje horor Chtěla bych ženicha mladého - s kučeravými vlasy. Hra samotná má narozdíl od jiných (a těch lepších) sem tam pár slabších místeček, ale není to nic tragického. Celkem asi "jenom" 98%, ale k téhle hře se určitě brzy vrátím, škoda že Cimrmanových detektivek není víc. ()
Asi bych se shodnul s mnohými, co mají Vraždu v salónním kupé za slabší Cimrmanovu hru; je nutné podotknout, že jsem se oproti jiným zas tolik nesmál. Viděno ze záznamu, v němž nebyl Svěrák (netuším, zda v tomto někdy hrál), a netuším, zda je to tím. Nicméně celé to humorné pojetí detektivního žánru má své kouzlo a bylo by hříchem to hodnotit jako slabší hru, když to má své nesporné kvality a hodnoty. Miluju herectví Miloně Čepelky. ()
Jedna z těch, nechci úplně říct, slabších, ale pro mě ne až tak zábavných, respektive, svůj potenciál plně využívajících her. V rámci kompletní opětovné projekce DJC bych ji umístil na pomyslném žebříčku níže. I přesto jde pořád o skvělou zábavu, která je svou úrovní jinde, než drtivá většina toho, co dnes kdokoliv v tuzemsku vypotí: -Jindro, jestlipak už se holíš? -Vyšetřující: Holím. (...) -... a tvoje matka? -Matka byla běhna, pane... (Smoljak) ____ 72% (1970) ()
,,Únor: Odemkl dveře třídy tak, že nešly zamknout.“ Tato hra se mi líbí mnohem více, než film Rozpuštěný a vypuštěný. Asi to je jednak obsazením, a také tím, že hra je nabita více vtipnými místy. Herecky je to nádhera, jen Vondruška je opět o třídu níž, než všichni ostatní. No a nesmělý Hlaváček v podání Čepelky, to je prostě koncert. Úvodní seminář je takový klasický a vždy se u něj pěkně nasměju. ()
Reklama