Happy, Happy
Sykt lykkelig
Réžia:
Anne SewitskyScenár:
Ragnhild TronvollKamera:
Anna MykingHrajú:
Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Maibritt Saerens, Henrik Rafaelsen, Oskar Hernæs Brandsø, Nils Christian Fossdal, Heine TotlandObsahy(1)
Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc. Chce se jim vyrovnat - musí se s nimi spřátelit. Dokonalost sousedů však po několika setkáních mizí stejně jako idyla nového přátelství obou rodin. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (61)
Toto je jasných 70 %, zhodujem sa s hodnotiacimi tuto a neviem sa rozhodnúť medzi tromi a štyrmi hviezdičkami. Totiž, severskej tvorbe sa väčšinou prepáči aj to, čo iným nie. Tá základná myšlienka je však zaujímavá a tak trochu zábavná. Veď uznajte sami: dva manželské páry, štyria ľudia, z ktorých sa traja zamilujú do toho istého muža. Avšak škandinávske poňatie kinematografie je tak milučké, že menej ako štyri hviezdy dať nemôžem. (A prehliadam tak aj vsuvku s dvomi malými deťmi, ktorá sa mi do filmu absolútne nehodila. Tie dva páry by mohli byť pokojne aj bezdetné a zápletku by to v najmenšom neovplyvnilo). ()
Prvních pár minut jsem měla pocit, že cokoli špatného se Kaje stane, ji budu ze srdce přát. Ale ona se ta postava po chvilce tak nějak uklidní, že jsem ji i začala chápat. Jen ten konec byl příliš předvídatelný. Pár skvělých momentů, ale tenhle norský film má (většinou ty s Noahem) a za ty dostane čtvrtou hvězdičku. ()
Happy, happy - fun, fun. Vlastně celkem plesám nad tím, že Anne Sewitsky si nevybrala cestu klasické severské nekompromisnosti s vlastními postavami a vydala se vstříc středo a jihovýchodo-evropskému soucitu. Své postavy stále trestá za jejich pošetilé skutky, na druhou stranu dává najevo, že je naprosto v pořádku mít srdce a občas dát sbohem rozumu. Škoda jen, že Anne nás ke svým postavám nepustí blíž, tak abychom to jejich srdce opravdu slyšeli tlouct a nejen to tak nějak tušit. ()
Na severské kinematografii je prostě úžasné, jak okamžitě ztratíte pocit, že sledujete herce, a namísto toho se Vám zdá, že někdo nechal odloženou zapnutou kameru, jak v nějaké reality show. Tak přesvědčiví herci umějí Norové být, bez patosu, bez klišé, nenaápadné a přitom tak obrovské. Tento film je toho důkazem. ()
Poměrně rozporuplné pocity mám po zhlédnutí tohoto severského dramatu, nikolivěk avizované komedie. Tento žánr mohou signalizovat snad jen úvodní růžové titulky, povedená hudební intermezza a jeden dva humorné momenty v celé stopáži (anebo mám zcela jiný smysl pro humor než tvůrci filmu…). Pravdou však je, vycházíme-li z ironického anglického názvu filmu, že onen neveselý obsah je svou absurdností vlastně k smíchu. Koneckonců i protagonistka Kaja je tragikomickou postavou. Hranice mezi bytím happy a unhappy je příliš tenká… ~ Brilantní momenty bohužel sráží do průměru především nadbytečné scény s týraným černošským chlapcem, jehož smysl v příběhu je mi doteď záhadou, nebo dílčí, spíše formální nedostatky (měl jsem pocit určité nejednotnosti a neujasněnosti díla). ~ Sykt lykkelig je o hledání štěstí a vyrovnanosti sama se sebou i o hledání vlastní sexuality. Anebo může být, jak zde píší ostatní, „jen“ klasickou severskou vztahovkou. Silné tři hvězdy. ()
Reklama