Superclásico

Woody zjevně inspiruje i v pozdní fázi - jeho jižanská tour de force po turistických destinacích jižní Evropy čpí ze SuperClásico na sto honů. Styčné plochy mnohé - v hlavní roli město, instituce břitkého vševědoucího vypravěče, vztahové a rodinné potíže, mozaika osudů, citace z textů zahrnutých ve filosofické čítance, koktejl starých i nových kulturních klišé. Nadhodnota? Ryze dánský humor. Jestli se Vám líbilo To Rome With Love, netrpíte dogmatickými očekáváními a hledáte čím se utěšit před Blue Jasmine, budete spokojeni. Žádnej Objektiv tedy nečekejte. Buenos Aires v příběhu plní funkci ostrova v jižních mořích, ztraceného ráje zabydleného ryzími bytostmi napájenými vínem a sluncem [= blbost]. Madsen klišé sice reflektuje, ale lehce opracovává do nového tvaru jen zhruba každé druhé, nebo před jeho vyvrcholením na poslední chvíli uhne jen o něco méně očekávatelným směrem, což mu může vytýkat jen divák, který se domnívá, že lze komedii, u níž se lze smát jinak než hořce, stavět na autenticitě. Výsledkem je takový ten eskapistický, odmocněný typ katarze, asi jako když přijedete z fajn rodinné dovolené, na níž se nestalo nic, co by nebylo předtušeno ilustracemi v katalogu. Což se daří vlastně zřídka, takže oukej. A taky se u toho dobře spí, že jo, Markéto? (18.01.2013)

Dansky rukopis je citelny i v Buenos Aires a ocividne nepobavil v kine jen me, ale i zbylou hrstku divaku. V tomto stoleti mi je dansky (svedsky, norsky) humor nejblizsi, alespon ten filmovy. Resi manzelskou krizi, synovo dospivani, lasku k vinu, fotbalove silenstvi a to vse s nadhledem, lehkosti a vtipem. (28.09.2012)

Príbeh, u ktorom bol scenáristom pán Život! Ja si osobne myslím, že s takým príbehom a problémami, ktoré prezentuje, sa Bohužiaľ často stretávame. Škoda, že réžia a účinkujúci neboli vo väčšej harmónii. PS. Scéna „Christian+vaňa+pokojská“ je parádna. Osobné hodnotenie: 68% (**) (04.12.2013)

Dle traileru by jeden očekával boj o lásku, fotbal a atmosféru života Buenos Aires, ale mně se dostalo jen pohledu na sex každého s každým, pár televizních záběrů na fotbalové hřiště a umělých scének s údajnými obyvateli tohoto jihoamerického města, kteří se chovali jak loutky podle představ danského scénáristy a režiséra v jedné osobě – to vše hodně prokládané vatou, čili něčím absolutně nepodstatným, pomalým a dlouhým, co natáhne film do celovečerní stopáže. Jednu hvězdičku ale nakonec dám – za ten moudrý konec. Vstupovat podruhé do stejné řeky znamená točit se v uzavřeném kruhu. (03.12.2013)

Pět hvězd si většinou vyhrazuji pro filmy, které můžu zhlédnout klidně desetkrát znovu. SuperClásico vzhledem k jeho zemi původu už nejspíš nikdy neuvidím, nic to ale nemění na faktu, že mě jeho komediálně absurdní příběh o muži, který přiletěl z Dánska do Argentiny, aby se dal se svou ženou znovu dohromady, uchvátil. [Glasgow Film Festival 2012] (29.02.2012)