Liberace

Všechno je tu rozdané jako v klasickém životopisném filmu - slavní herci v předem oscarových rolích, na první pohled dojemný příběh, dobová látka... Soderbergh ale směřuje jinam než do jistých vod patetického usmíření. Nebojí se zajít do bizarní krajnosti fyzické přeměny hlavního hrdiny, který podlehne lásce zhýralého pianisty. Na konci Liberaceho zbude zvláštní, až nepříjemný pocit. (17.11.2013)

Při sledování tohoto filmu mi bylo hodně teplo. Zároveň jsem ale obdivoval Michaela Douglaes a Matta Damona, že do toho všeho šli s takovou poctivou vervou. Vlastně i díky tomu jsem nakonec u filmu vydržel až do konce. A ve výsledku můžu říct, že tenhle film nebyl zlej, vůbec ne. Na životopis možná až moc osobní, místy možná až moc za hranou, ale což. Za život nemusí mluvit jen úspěchy, ale i život takový. Možná škoda, že se do tohodle příběhu nepustil Forman. Kéž by měl ty síly... (07.05.2014)

No tohle. Soderbergha jako režiséra vůbec nemám rád a navíc ve spojitosti s tématem jsem čekal slabý a otravný film, ale tohle mě překvapivě hodně bavilo. Příběh sice tisíckrát viděný a nemá čím překvapit, ale Soderberghovi tady stejně šlo spíše o dokonalé naplnění škatulky životopisného filmu se všemi jeho proprietami, což se povedlo. Velmi suverénně a stylově natočené i zahrané, montážní scény s hudebním podmazem skvělé. Ale nejlepší byl Rob Lowe, vždy když se jeho hlava objevila v záběru, tak jsem chytal záchvat smíchu :). Jenom ten konec s létajícím Douglasem byl už fakt trošku over the top. (28.01.2014)

Liberace nie je ani tak film o homosexuálnom vzťahu v glitter smotánke 70. rokov, ako skôr normálna vzťahová dráma mileneckého páru. Samozrejme že aj tým je, ale pri sledovaní vývinu tohoto vzťahu a chovania postáv som mal pocit, že tie naše, alibisticky nazývané normálne vzťahy sú presne o tom istom. Nevera, žiarlivosť, výmena partnera časom za mladšieho, súdne ťahanice, atď. Liberace bol svojský živel, v podstate samotár, ktorý rád svojich milencov využíval, lenže on jednoducho taký bol a ak by si hypoteticky mohol pozrieť tento film, tak by z neho žiadnu polemiku o jeho charaktere a sebectve nevyčítal. Považoval by ho asi za pravdivý a možno oslavný pomník svojej osobnosti. Ono je totiž všetko relatívne, ale to my vieme aj z tých našich "dokonale normálnych" heterosexuálnych vzťahov. Soderbergov film je aj kritikou súdobej americkej spoločnosti, zatvárajúcej oči pred realitou a tak ničiacou duševnú pohodu "iného" človeka a samozrejme oberajúcu ho o peniaze: "Míňame milióny, aby sme verejnosti tvrdili, že nenašiel ešte tú pravú". Film končí v intímnej rovine zmierlivo, v tej spoločenskej však ukazuje nastávajúce zmeny, spôsobené nástupom HIV. Ako premyslene môže vyzerať TV film v podaní HBO produkcie snáď netreba vyzdvihovať. (02.11.2014)

Sex, lži a video. Soderbergh k postavám zaujímá stejně ambivalentní stanovisko jako v Magic Mikeovi, jeho předchozím obnažujícím komentáři k rozporuplné povaze amerického snu. Pro citové životy hrdinů, kteří jsou oba v jistém smyslu vykořeněnými sirotky, má pochopení. Nepohlíží na ně z odstupu, jako na dvě výstřední kreatury. Vstupuje do jejich soukromí, zajímá se o ty nejintimnější momenty jejich soužití, ale zároveň nedělá senzaci (ani legraci) z toho, že dostal do jedné postele Gordona Gekka a Jasona Bournea. Obočí zvedá nad extravagantním životním stylem, který v 70. letech reprezentoval Liberace, a který dnes vyznávají zástupy jiných, zpravidla méně talentovaných celebrit. ___ Záběry jsou topené v umělém světle a vévodí jim teplé barvy, které příznačně ustupují pouze při několikerém „sundání masky“ (dušezpytný černobílý flashback, do černé a bílé tónované scény z nemocnice a na matčině pohřbu). Přesvícená mizanscéna v Liberaceho sídle (oproti civilnějšímu bytu Scottových náhradních rodičů) překypuje odrazovými plochami, jako kdyby stejným odrazem reality byl také život Liberaceho, který za vnější nádherou skrývá svou pravou identitu. Postavy se – mj. zásluhou atypického (na interiérové drama) snímání v celcích – doslova ztrácejí za rekvizitami. Nutno podotknout, že šperky a kostýmy, včetně opravdu výstižné „paví“ košile, jsou věrnými kopiemi předmětů uložených v muzeu Liberaceho pozůstalostí, takže čistě materiálně nejde o žádné přehánění. ___ Na vyblýskaném povrchu se projevuje uvědomovaná campovost filmu, který kombinuje extrémy sedmdesátkové módy (tj. styl Village People nebo Davida Bowieho) s blyštivou estetikou videoklipů od Madonny či Lady Gaga. Uvnitř citová rozpolcenost, navenek faleš a přehánění. Dohromady podnětná dekonstrukce fenoménu camp. ___ K sedmdesátým letům film odkazuje také dlouhými steadicamovými záběry nebo obsazením campové královny Debbie Reynolds, která právě v 70. letech začala zářit na Broadwayi. Tento návrat do „rebelského“ období nového Hollywoodu můžeme chápat jako Soderberghovo vyjádření deziluze ze směřování současného amerického filmového průmyslu, který je stejně jako Liberace orientován na povrch a krátkodobé prožitky a vyznačuje se neupřímností. ___ Vyprávění je sice strukturováno méně podvratně než ve Vedlejších účincích, ale jde o strukturu srovnatelně promyšlenou, pokud se týče vytváření paralel (Billy jako první monstrum, které Liberace stvořil), využití elips nebo změnu hlediska a na ni vázanou re-distribuci sympatií (druhá polovina, po repríze scény ve vířivce, tentokrát s postavami sedícími zády ke kameře, je bohatší na subjektivizující záběry, simulující Scottovo vnímání skutečnosti). Především je ale Behind the Candelabra velkolepým hereckým představením Michaela Douglase, který po/díky rakovině hraje o život. 80% Zajímavé komentáře: Mouzon, Traffic (15.07.2013)