Futurologický kongres

Dostalo mě to spíš intelektuálně než emocionálně. Velice originální a originálně formálně pojatá dystopická sci-fi a ve výsledku mnohem depresivnější, vážnější a ambicióznější film, než jsem si troufl očekávat. Hlavně to přepnutí z hrané části do části animované není jen prázdnou, bezvýznamnou efektní manýrou. Futurologický kongres nabízí obrovské množství podnětů k zamyšlení. Možná dokonce tolik, že při své dvouhodinové délce ani nestihne sám všechny dostatečně zpracovat. K absolutnímu nadšení mi ale schází právě ty fungující emoce - v tomto ohledu šel film bohužel úplně mimo mě. Vina imho leží v tom, že ona poměrně dlouhá animovaná sekvence je absolutně monotónně dabovaná a postavičky mají monotónní výraz. V hlasech a obličejích těch postaviček (a především v hlase animované Robin Wright) jsem vůbec nic neslyšel, neviděl a necítil. (KVIFF 48) (10.07.2013)

První polovinu filmu jsem si říkala: "bude to asi něco jako Simone, bezva." V druhé polovině mi hlavou projelo: "aha, tak spíš moderní verze Senzačního světa, super." No a nakonec přišlo vystřízlivění v podobě nepovedené laskominky plné scének a nápadů haprujících mezi jednou a pěti hvězdami. Plné námětů s nevyužitým potenciálem, já sama ve filmu viděla hned několik motivů, z jejichž převzetí by mohlo vyjít mnoho povedenějších filmů. V hrané části stopáže se u mě zábava střídala s nudou fifty fifty, v animované už převládala jen ta nuda, takže sakum prdum, lítám mezi jedním až pěti kusy, za uzívanou podívanou téměř lákající ke zmáčknutí rychloposuvu ale zadrhávám maximálně na dvou a konstatuji - umělé. PS:Filmy s digitální Robin vypadaly na moc pěkné grindhouseovky, příště by měla jít spíš do nich. (29.05.2014)

Už slibný trailer ukazoval, že tentokrát nepůjde o prvoplánové, patetické a zbytečné překreslování herců do animovaného světa jako u -dle mého skromného názoru- nadhodnocované tacovačky s Bašírem. Folman -se silnou předlohou v zádech- dokázal natočit fakt inteligentní, střízlivé a ve své velkoleposti komorní sci-fi které bere dech. Halucinogenně disociační(zde označení psychedelický opravdu není na místě) animovaný svět je v přímém kontrastu se světem "hraným" a to jak v rovině fantasknosti, barevnosti a neomezenosti forem, tak v rovině emocionální, kde -pokud jsem to pochopil správně- ona( diváky často kritizovaná) výrazová omezenost postav není filmařskou chybou, ale jasným záměrem který výrazně podtrhuje myšlenku, že barevnější, zábavnější, neomezenější neznamená automaticky hlubší. A možná i naopak- Jak důležitá a nedostatečná je pro vyjádření citů mimika obličeje, když nám např. vášní exploduje celý vnitřní(zde vnější)svět? .......Podle mě se Futurologickému Kongresu povedlo s přehledem zpracovat všechny své zásadní myšlenky do formy se kterou je vnímavější divák už dále schopen pracovat sám, a tím je vlastně formální cíl filmu splněn na jedničku. Jedinou drobnější výhradu bych měl ke kolísavému tempu, ale to rozhodně nemění nic na pocitu, že je to celé Síla a po dlouhé době opravdu inteligentní a až oldschoolově čisté sci-fi. Paráda! (29.11.2013)

Mistrovské dílo, taková syntéza Matrixu, eXistenZ a Holy Motors, která se však od zmíněných snímků v lecčem odlišuje a někdy i přesahuje. Řemeslně jsem navíc dlouho neviděl tak perfekcionisticky ošetřený film - od přesných hereckých výkonů, přes dechberoucí kamerové kompozice, atmosferickou hudbu až po výborné animované sekvence, to vše zapadá do sofistikované struktury snímku, která s divákem souzní jak myšlenkově, tak emocionálně. Valčík s Bašírem mě nezaujal skoro vůbec, ale tímhle opusem si mě Folman naprosto získal. (30.06.2013)

"Zápletku ponechává otevřenou různým interpretacím." Aneb odnikud nikam. Folman moralisticky kritizuje současnou podobu konzumního světa, přeplácaného vizuálními podněty a symboly, kterým ale byl odňat jakýkoliv hlubší smysl. Ve skutečnosti, ale on sám ve Futurologickém kongresu nenabízí nic jiného. Překolorovaný svět, přeplněný detaily a odkazy, které mají působit oduševněle, ve skutečnosti jsou pouhým pozlátkem, které má upoutat vaši pozornost a nedat vaší mysli dostatek času na přemýšlení. Jinak by vám mohlo dojít, jak prázdný svět máte před očima. Závěrečnou "Wake up" chůzi davem ala Valčík s Bašírem, si Folman nasypal sám popel na hlavu, jelikož zde se v , asi nechtěné, konfrontaci s Valčíkem prázdnota snímku ukazuje nebrutálněji. Wright mě neoslovila, jediná zapamatovatelná scéna je tak ta skenovací, ve které exceluje Harvey Keitel. A autistický synáček aspiruje na jednu z nejnesnesitelnějších a nejnesympatičtějších postav, kterou jsem kdy ve filmu viděl. (23.08.2013)