Futurologický kongres

(KVIFF 2013) Jednoznačně nejrozmáchlejší snímek mých letošních Varů. Geniálně namixovaná kombinace dystopického sci-fi a nemilosrdně výstižné společenské satiry, podpořená skvělým výkonem charismatické Robin Wright. Ať si o jejím výběru rolí říká kdo chce, co chce, tohle jí prostě sedlo. Jako na většinu festivalových filmů, i na Kongres jsem šel více méně naslepo, takže ten náhlý rafinovaný přechod do "povinné" animace byl pro mě naprosto nečekaný twist. V tu chvíli se mi úsměv přerodil v němý úžas. (09.07.2013)

Zmes Matrixu, Inception, Sunset Blvd... Niektoré pasáže boli dokonalé, niektoré menej, ale konečne dobré sci-fi s množstvom odkazov. Hudba bola krásna, animovaná časť skutočne nebola dotiahnutá do konca, ale nápad kombinácie hraného a animovaného filmu veľmi kvitujem. Jeden z filmov, ktoré treba vidieť aj viackrát, aby človek pochopil a všimol si každý detail a symbol. Niekedy sa na to dám znovu. Každopádne som potešená a dostala som viac ako som čakala. (15.06.2014)

Zvláštní krása, tahle filmová adaptace povídky Stanisława Lema. Zvláštně krásný jiný film... Po Valčíku s Bašírem se Ari Folman opět vydal cestou experimentu a originální fúze animované a hrané obrazové složky...ony dvě poloviny jsou ale trochu nesourodé - zatímco hraná je obrovsky silná a vzbuzuje emoce (kupříkladu příběh, který vyprávěl během skenování umělecký agent hlavní hrdince a provedl jí spektrem emocí), druhá animovaná část ve mne skoro žádné emoce nevyvolala...až samotný hraný konec... To memento před animovanou oblastí, před realitou stvořenou halucinogeny či průmyslově vyráběnými iluzemi., je zajímavá dystopická reflexe připomínající kultovní Matrix a odkazující k platónskému mýtu o jeskyni...Ari Folman ho vybavil celou řadou popkulturních odkazů a halucinogenní animovaná část se rozvíjí čistě dadaisticky a surreálně...svým vizuálem a charakterem připomene nejvíce asi Žlutou ponorku legendárních Beatles... (14.04.2017)

Když jsem náhodou v kině viděl trailer tohoto filmu, hned jsem zatoužil ho vidět. Už jenom jeho název FUTUROLOGICKÝ KONGRES mi přijde strašně zajímavý (snad i proto, že s předlohou obeznámen nejsem, neb sci-fi nečtu). A taky mě dostala ta songa Forever Young, pouštím si ji už druhý den pořád dokola a pořád se jí nemůžu nabažit. Jaké štěstí, že jsem do kina vyrazil nedotčen četbou komentářů k tomuto filmu zde na ČSFD! Když jsem se s nimi teď seznámil, moje znechucení dosáhlo vrcholu. Opět žasnu, co jsou někteří jedinci schopni napsat, a především proč vůbec chodí do kina na filmy, které se jim tak příšerně nelíbí a kterými tak ostentativně pohrdají. Snad si tím musí něco kompenzovat, jinak si nedovedu vysvětlit, jaké jiné potěšení jim může přinášet to, mají-li možnost (pseudo)intelektuálně roznést nějaký film na kopytech a vyjádřit nad ním ním tak intenzivní odsudek. Kristebože, já osobně se právě proto vyhýbám filmům, u kterých dopředu tuším, že by mě neoslovily, a pokud už na takový narazím, nemám i problém odejít z kina - život je příliš krátký, než abychom ho marnili sledováním mizerných filmů. Což po mém soudu o tomto filmu neplatí ani omylem, osobně se mi velmi líbil a přišel mi jako nesmírně inspirující a komplikovaná podívaná, kterou není možné docenit na jedno zhlédnutí. A tak jsem se jen nechal unášet do toho báječného světa a užíval si celý ten gejzír filmařské invence a osobitosti, kterou u většiny současné filmové produkce tolik postrádám. Osobně si netroufám tento film podrobovat nějaké intelektuální analýze, protože se k tomu necítím kompetentní, a tak se spokojím se dvojím konstatováním: není to film pro každého, ale pokud vám tak jako mně sedne, pak můžete být doslova unešeni. Původně jsem chtěl dát 4 *, ale když vidím některá nízká hodnocení ostatních, naschvál jednu * přidám. P.S. Výraz dystopie vyskytující se v některých zdejších komentářích slyším prvně - osobně jsem vždy měl za to, že antonymem utopie je antiutopie. (08.09.2013)

Sunset Blvd. digitálního věku šlape náramně do momentu, kdy se srazí s halucinogenním Inception, čímž dostane povážlivé šrámy především ve schopnosti být srozumitelnější ve vyprávění příběhu jako takového, přičemž snaha vybruslit z toho se mění v tvůrčí vršení jednoho nonsensu za druhým, takže druhá polovina filmu nedovede samostatně fungovat, ne natož tak ve fúzi s tou první; cameo "toho chlápka, o kterém už ani nikdo neví, jak se jmenuje" boží, dr. Kubrick úplně mimo (Zlatou malinu za masky, prosím!). (01.09.2013)