Vendeta

Sympatický a zajímavý pokus o mrazivý český thriller, který ale bohužel skončil někde na půli cesty. První polovina se samotným znásilněním a touhou po pomstě je opravdu výborná, navíc s opravdu excelentním Vetchým. Závěrečná pasáž s Kaiserem a ztrátou paměti se však bohužel minula účinkem a moc nefunguje. V rámci českýho debutu ale rozhodně nadprůměr. (29.06.2012)

Tenhle kousek se musí jako debut (navíc český) líbit. Přijít s něčím novým v tématu pomsty (hlavnímu hrdinovi byla spáchaná prasárna na dceři) je hodně obtížné. Divák může předem udělat akorát to, že nebude číst recenze a sledovat trailery. Debutujícímu Miroslavu Ondrušovi se podařil úderný rozstřel, který pak směřuje sice do očekávaných míst, ale stejně spolehlivě splňuje evropský standard. Na jednu stranu je úctyhodné, že nevypráví chronologicky, na druhou škoda, že v téhle přímočaré hře nejsou jeho pokusy o psychologickou drobnokresbu ani zdaleka stoprocentní. Na potřebné pilování dialogů jsme si v tuzemských končinách už tak nějak zvykli, leccos ale spolehlivě zakryjí herci. Od zajímavé oběti Lucie Šteflové, přes úplatného policajta Igora Chmely, hajného Oldřicha Kaisera po opět velmi přesvědčivého, sténajícího i trpícího Ondřeje Vetchého. I dalším postavám vesměs věříme, že na plátně se dějí slušné věci, které chtějí, aby divák neměl čas vydechnout. Vydechne, přesto v něm leccos zůstane. I díky ostřílenému kameramanu Martinu Štrbovi je příběh, který občas trpí nesmyslnými momenty a slušelo by mu trochu doslovnější finále, o poznání výživnější. Přepálené čtyři hvězdy, ale u domácího kousku člověk (když to za to stojí) leckdy to oko přivře!! (21.12.2012)

(52. ZLÍN FILM FEST) Plakáty jsou vyvedeny exploatačně, ale nakonec se před čímkoliv exploatačním uhne, a tak - alespoň to fyzické - násilí nevidíme. Upoutávka zase slibuje žánrovou podívanou, která bude stát na střetu dvou mužů, jejichž konflikt je nějak spojen s událostmi kolem napadení dívky stejně mladými kluky. Ve výsledku se ale jedná o umělecký snímek, jehož propagační strategie odpovídá jednomu z ústředních témat, kterým je manipulace, což se ale na konvence navyklým divákům nezamlouvá. Zatímco před zhlédnutím jsme dostáváli rozporné informace, při sledování jich máme po dobu tří čtvrtin akutní nedostatek. Na místo thrilleru, kde bychom jich měli nadbytek, abychom se mohli strachovat o hrdinu, se tak vzhledem k zvolené strategii jedná v první hodině o psychologické drama. Ve zbylé - necelé - půlhodině, kdy jsme dostatečně informováni, se přechází k překvapivě funkčnímu thrilleru, u kterého je ale relativizováno jakékoliv černobílé fandění kterékoliv ze dvou skupin, protože film až do závěrečných titulků zůstává morálně ambivalentní. Především psychologicky-dramatickou část považuji za formálně nebývale promyšlenou, a to nejenom na poměry debutů či českých filmů, protože vyprávění a styl, charakterizované záměrnými mezerami co do distribuovaných informací či prostorového určení, odpovídá vyšinuté mysli touhou po pomstě popoháněné ústřední postavě. To je zjevné především ze zvoleného ostrého střihu, kdy se skáče v čase dopředu a dozadu, a hudebního leitmotivu, který stírá hranice mezi hudbou a ruchem a který se objeví vždy ve vyhrocené situaci v souvislosti s postavou doktora porušujícího Hippokratovu přísahu. V závěrečném aktu se bohužel sklouzává k midcultovosti (užití Mozartovy hudby), ale sebeuvědomělost v podobě hry s Vendetou, o které se baví dvě postavy, umožňuje pobavený odstup a uznání za experimentování s žánrovými i diváckými očekáváními. (28.05.2012)

Co k tomu dodat? "MacGuffin" natažený v úvodu na celou hodinu, takže když konečně dojde ke zvratu, není zbylé půl hodiny co dělat. To, že postavy běhají z místa na místo, vyměňují si nespojité hlášky (zato je často opakují), Vetchý pláče, lesem běhá Justin Bieber, k tomu duní Mozart a celé to zavře středoškolsky naivní pointa a Jan Skácel... jako cože? Postavy mají psychologii prvorepublikového snáře (s výjimkou Chmely jsou převážně apatické nebo brečí), děj je v klíčových okamžicích nelogický a prokládaný účelovou "drsností" (která však v besídkovém hereckém provedení rozesmívá). Thriller se prostě nedělá tak, že divákovi na začátku všechno vyzvoníte a pak se jen zoufale pokoušíte ještě něco dodat. Proč asi nikdo nemůže prozradit ani kousek zápletky? Protože Vendeta je tak špatně vystavěná, že jediná nápověda bortí celou konstrukci. Schválně si zkuste celý příběh převyprávět. Jde to jednou větou a ta bude více než surreálná. Ne, tady skutečně žánrovky končí jako Kajínek, T.M.A. nebo Nahota na prodej. Vendeta je lautr ten samý případ jako Viditelný svět - včetně toho, že Štrbova kamera zachraňuje, co se dá (odpad jsem nedal jen díky ní)... P.S.: Ta mladá Hrubešová potěšila. Hraje stejně dobře jako Markéta a pokud se příště při svlékání natočí na kameru, bude to všechno ok. (05.11.2011)

,,PROČ JSTE ZABILI MOJI HOLČIČKU?“..... /// Na úvod su mistrně vmanipulovanej do děje, kterej připomíná spíš pokračování Bastardů než něco, čemu mám na konci fláknout čtyři hvězdy. Ale po ,,zmrdský“ části, se furt nemůžu pořádně nadechnout (ne ty vole, žádnej infarkt, jen ten film....). Vetchý tentokrát nechal kopačky doma, místo čutání to vypadá na vstup do ,,Major League Baseball“. Je super sledovat psychologicky vykreslený reakce několika ,,Homo sapiens (?)“ na extrémní situaci, která vyústí v soukromý drámo o schopnosti (či neschopnosti) nastartovat ,,temnýho pasažéra“, aby nakonec ..... (prostě věci, který nemůžete nikdy pochopit!). Nevím, jak moc je všechno originální, ale na českej film se jedná o super zážitek. Jasně, fanclub Chan-wook Parka možná odhodí ohnivou slinu, ale já chci taky trilogii! Potencionálních ,,zákazníku“ mám kolem sebe hafo! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Je mi 14 a chtěla bych ,,udělat“ nějaký fotky. 2.) Jsem schopnej uznat, že českej film nabitej thrillerovým klišé může bejt stejně dobrej, jako ten ,,z venku“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.04.2012)