Pygmejovia – Deti džungle

První zkušenost s filmem režírovaným Pavlom Barabášem a musím říct, že silně pozitivní. Natočený materiál je sestříhaný a zaobalený do pěkného příběhu, kdy štáb doprovází fotografa a dobrodruha Ivana Bulíka při hledání civilizace Pygmejů. Někde mezi hranicí Středoafrické republiky a Konga se spřátelí s Pygmeji a postupně odkrývá nejedno tajemství z jejich života v neprostupné džungli. Dokument je protkán zajímavými větami ve scénáři a smysluplné vyprávění dodává snímku kýženou podstatu cesty za poznáním etnických stereotypů kmene žijícího daleko od civilizace a tzv. vyspělého světa. (07.03.2014)

Na Pygmejov som sa tešil. Expedičné dokumenty Pala Barabáša považujem za výrazne príspevky či už v jeho tvorbe, alebo v rámci svetového a slovenského dokumentárneho filmu. Film rovnako ako všetky predchádzajúce Barabášové filmy je objaviteľský a dobrodružný. Sledujeme osudy dvoch priateľov - Pala Barabáša a Ivana Bulíka, ktorý sa snažia nájsť najmenších ľudí sveta a spoznať ich kultúru aj spoločenstvo. Ako to už u Barabáša býva, aj táto expedícia je úspešná a to aj napriek vyhrotenej politickej situácií a nebezpečenstiev v podobe zvierat a nehostinných podmienok. Otvára sa nám ako divákovi, nový , v istom zmysle neprebádaný svet, ktorý poukazuje na jednoduchosť a krásu a radosť domorodých obyvateľov. Ich spôsob koexistencie s prírodou, ich úsmevy a rituálne tance aj spôsob akým medzi sebou komunikujú je fascinujúci. Vidieť ľudí ako žijú týmto spôsobom života je pre mňa vždy oslobodzujúci pocit. Poukazuje na uponáhľanosť nášho moderného sveta a na krásu prítomného okamihu, ktorý by sme si mali užívať nech nám prináša čokoľvek. Do toho všetkého podmanivý hlas Róberta Rotha a niekoľko úchvatných záberov na gorily a africké slony. Jednoducho krása. (31.03.2012)

Fajn filmík. K záveru som mal pocit, že to režisér prehnal s tanečnými kreáciami domorodcov, ale napokon to veľmi šikovne vyústilo vo finále (manažéri tomu tuším hovoria spraviť zo slabých stránok silné :-)). Nejedná sa o film, ktorý by ostal nejako extra dlho v pamäti, ale je to dobre odvedená robota... (18.05.2012)

Tak jsem zase o fous vzdělanější. Moc mi snímek však do duše nepromluvil a jsem hrozně rád, že žiji tam kde žiji. S Pygmeji bych neměnil ani náhodou. Není jim, klukům černým, co závidět. Mnohem zajímavější než cesta mezi Pygmeje, kde to, abych pravdu řekl, nefunguje o moc jinak než v ostatních černošských kmenech, mi přišel průjezd Kongem. Kongo je nádherná země, kterou bych si netroufl projet ani tankem, který bych uměl hodně dobře řídit. Moc záběrů jsem z této země neviděl, protože většina jich zřejmě Kongo nikdy neopustila. V tomto dokumentu je záběrů z této malebné země minimum, protože nikomu nestojí kvůli tomu riskovat krk. Dokument mě nijak závratně nebavil. Zajímavých záběrů není zase tak mnoho. Zdálo se mi, že se dvoučlenná výprava vydala na cestu hlavně pro svoje osobní potěšení a při té příležitosti něco málo natočila. Kromě sbírání medu a krátkého lovu člověk pozoruje pouze tančení kolem ohně a kojení. Vidím to sotva na 2 *. (27.08.2014)

Tento film se řadí do strategie, kterou tak úspěšně rozvinuli především Rusové a Američané: OBJEVIT - NAFOTIT - ZLIKVIDOVAT. Každá informace, kterou přinášejí média o životě "primitivních národů" (a totéž platí o zvířatech), je pro ně zhoubná. Jediné, co jim může prospět, je nevšímat si jich, a nechat je být takovími jací jsou, nelést jim do zelí a nekorumpovat je směnným obchodem (a totéž platí samozřejmě i o horolezcích a přírodě). Film jsem po čtvrthodině pietně vypnul. Pro hodnocení takových filmů není na čsfd žádná kategorie. (10.07.2018)