Živý bič

Osud jedince i celé dědiny v těžké době. Každodenní bič, jenž nevynechává nikoho, využívání moci či svého postavení, ale i trest z davu, přinášející oběti...i ty dobrovolné. Tato malá dědina může být příkladem bezmoci i zlovůle mocných vládců. Bezchybné obsazení a silné individuální příběhy. Pro československé fajnšmekry určitě zážitek. (08.07.2014)

Jako ilustrace poměrů na Slovensku během první světové války asi dobré, ale příběh by se určitě dal vyprávět mnohem záživněji, bez neustálých nářků přítomných bab. Také hudební skladatel složil svou symfonii původně asi pro nějaký jiný účel. Velmi obtížně sledovatelné. Pan Ťapák zkrátka není režisérem mého srdce. 55% (27.05.2016)

Dvojdílný televizní film se odehrává v období první světové války a začínající režisér Martin Ťapák ho natočil krásným poetickým způsobem s obrovským vlivem slovenského folklóru a zobrazuje tak i lidové tradice, které se na začátku 20. století na slovenském venkově dodržovaly. Tohle jsem vždycky na Ťapákovi obdivoval, že dokázal točit snímky, ve kterých byla zjevná opravdovost a upřímná snaha přiblížit se co nejvíce realitě. Klobouk dolů před jeho ranými díly, nikdo to už takhle natočit nedokáže. Věrohodnost je podtržena civilními obličeji starých a upracovaných lidí, většina z nich bez hereckého vzdělání, jenž bezchybně doplňují opravdoví herci, kterým nedělal žádný problém srůst s rolí a mezi neherci působí naprosto přirozeně. Za všechny zmíním roli Mikuláše Huby (bratr slavnějšího Martina Huby, který jako by mu z oka vypadl) a jeho zákeřnou postavu Okolického. Co mě ale dovádělo k šílenství, byl spratek Adamko, který v každém záběru, kde se ukázal křičel a fňukal, jako kdyby ho na nože brali. Ve druhém dílu už je naštěstí klid. Hudbu zkomponoval Ján Zimmer a jeho burácivé tóny tvoří k filmu nezapomenutelnou kulisu. Musím zmínit ještě překrásnej čistej obraz díky HD kvalitě, ve které ho slovenská televize vysílala. Absolutní pastva pro oči!!!! (21.10.2019)

Živý bič mi jednoducho nesadol. Nie je to zlý film a rozhodne sa jedná o jeden z najatmosferickejších filmov z dedinského prostredia aké som videl. Biathová kamera, robí z každého záberu ódu na dedinský život a každý jeden záber je fantasticky komponovaný. Ťapák má samozrejme skúsenosti z dedinských prostredím a neustále sa k nemu vracia. Už v tomto filme je vidieť, že má pre budovanie scén cit a k tomu všetkému mu sekudnujú fantastický herci na čele z Kvietikom a Majerčíkom. Lenže Mila Urbana a jeho živý bič som jednoducho nemusel. Tam kde ma filmársky Drak sa vracial prekvapil oproti predlohe, tam živý bič nesklamal, ale ani neprekvapil. Knihu som nedočítal a s filmom som mal strašne problémy. Najhoršie na tom je, že všetky zložky sú dokonalé, len mne jednoducho vadia tie neskutočne infantilné výkriky do prázdna, ktoré majú byť akože výkriky zúfalstva. neveril som tomu a preto som sa nedokázal ani s jednou postavou stotožniť. Mrzí ma to, ale nemohol. (12.11.2009)

Priznám sa, keď som videl tento film prvýkrát, bolo to ešte v škole v rámci výčby slovenskej literatúry a jej klasikov. Bol to jeden z veľmi malého počtu filmov, ktorý nám bol pustený v rámci výučby; fakt, pustených filmov by sa dalo spočítať na prstoch jednej ruky (Ťapákovci, Živý bič, O myšiach a ľuďoch, Na západe nič nového,...a ešte nejaký). Samozrejme a pochopiteľne, stredoškolákov takéto filmy absolútne nezaujímajú. Napriek tomu som si z neho zapamätal výkon Mikuláša Hubu a vždy, keď počujem jeho meno, keď o ňom niekto v telke rozpráva, vybaví sa mi ako prvá práve jeho scéna z tohoto televízneho filmu. Ale späť k filmu. Teraz po mnohých rokoch (a v digitálnej retuši) vidím krásu tohoto filmu, jeho majstrovstvo i vtip, zaujímavú réžiu Martina Ťapáka a široký psychologický rozmer, ktorý do svojho príbehu vtisol Milo Urban. Síce by to išlo aj bez toho lyricko-poetického spracovania, ale to by nebol Ťapák, aby to tam nedal. No a Hubov výkon je naozaj hodný majstra. (14.10.2016)