Pawn Shop Chronicles: Historky ze zastavárny

Mne to prišlo veľmi zábavné, niečo medzi Sin City a filmami od Tarantina. Nie je to nič svetoborné, ale v tomto žánri dobré. Tri grindhousové poviedky, ktoré sa medzi sebou prelínajú, okrajovo pripomínajú tvorbu Quentina Tarantina, ale na jeho dokonalosť nestačia. Jedná sa však o veľmi čierno-humornú zábavu, kde som jednotlivých hercov skoro nepoznal (Thomas Jane, Paul Walker, Vincent D'Onofrio alebo Brendan Fraser), ako boli perfektne namaskovaní. Matt Dillon, to je úplný dvojník Bruce Campbella, tie jeho grimasy, to je neskutočná podoba. Historky majú solídny spád, luxusnú kameru a strihy, ktoré tiež veľmi evokujú Tarantinovu tvorbu. Každý fanúšik bizarných postáv a príbehov musí byť nadšený. (04.11.2019)

Že sa nejedná o nejaký bežný, tuctový film pre širšie publikum je jasné hneď od prvých minút, ak vás ovšem neodradia už tunajšie recenzie. Rád dávam šancu zaujímavým námetom a Kramerov trojpríbeh, odohrávajúci sa v jeden deň v bohom-zabudnutom scvoknutom mestečku, kde jednotlivé historky spája záložňa na okraji mesta, bola jednoznačne trefa do čierneho. Nápad spojiť príbehy, ktoré na prvý pohľad spolu vôbec nesúvisia tu už bol neraz, ale pospájať ich dokopy v tých správne načasovaných momentoch, aby to nevyznelo prvoplánovo a banálne je dnes už ozajstné majstrovstvo. A pokiaľ divák venuje príbehu patričnú pozornosť, bude odmenený brutálnou dávkou čierneho humoru, šialených dejových línií a zvratov, ktoré podporujú výborní herci s ešte lepšími (a šialenejšími) charaktermi postáv. Tento film je predurčený k tomu, aby sa stal takou malou kultovou klasikou pre náročných fajnšmekrov modernej kinematografie. 85%. (03.01.2015)

Hic sunt leones, chytrolíni. Nedělám si iluze, že film o zfetovaných vidlácích není to pravé ořechové na jemnocitné nitro průměrného ČSFD kritika, přesto všechno je krajně podezřelé, že červený film je v modrých číslech. To už dopředu můžeme vědět, že to bude něco EXTRA. Že to bude nekomerční rozmrdávačka, s takovou dávkou ironie, že Iron man si může akorát na dvorku hrát se svářečkou a přemejšlet o bakelitu. (11.10.2013)

Pawn Shop Chronicles přináší velmi zdařilou mozaiku kriminálních příběhů a přehlídku bizarních charakterů, okořeněných humorem, jemuž se docela daří držet v nenásilných mezích. Až na pár momentů, které mi přišly až příliš "ulítlé" a jaksi "americky hysterické", se mi film líbil. Hudební stránka perfektní, člověk by si až řekl, že se Tarantino opět vrátil do své "staré" formy:) Obsazení je "Top Class." Matt Dillon (nebo to snad byl Bruce Campbell?:) patří mezi nejvýraznější postavy, spolu s Elijahem Woodem, který již v Maniakovi předvedl, že vyšinutí psychopati mu náramně jdou. Paul Walker je sjetý jak hovado a Thomas Jane se zde jen mihne, ale v tu chvíli "stole the scene." DJ Quallse mám ráda už od Jádra a je velká škoda, že jeho neobvyklý vzhled mu zřejmě nedá prostor na nějakou větší či hlavní roli. Já se těšila především na Normana Reeduse, jaké zklamání bylo, když ho tu v podstatě ani neuvidíme, protože celou tu dobu, již ve filmu stráví a která je navíc strašně krátká, je pod maskou. Jako nenáročná jednohubka tato retro krimikomedie rozhodně nezklame a svoji základnu fanoušků si jistě vybudovat dokázala. (20.02.2016)

Nějakou dobu jsem se rozhodovala mezi čtyřkou a pětkou a nakonec se mé hodnocení vyhouplo směrem nahoru, protože ať už to bylo jakkoliv divné a morbidní, já se zkrátka výborně bavila. Tenhle propletenec navzájem se letmo střetávajících příběhových linií, notně ulítlých postav, násilí, pořádné dávky bizarnosti a výborných, černým humorem prošpikovaných dialogů (mým favoritem je rozhovor dvou feťáků nad tématem rasismu) je prostě natolik originální, že s přehledem nakopává zadky všem letošním komediím, co jsem zatím viděla, i když to asi není podívaná pro každého. A jen tak na okraj, zdá se mi to, nebo si Elijah Wood nějak moc libuje v rolích úchylnejch psychopatů? (22.10.2013)