Resident Evil 5: Odveta

Už třetí díl série měl nakročeno k absolutnímu odvazu stran žánrových poloh, klišé a schémat, ale až "Odveta" ukazuje Paula W.S. Andersona v nejlepším světle jako nedoceněného génia brakové podívané a videoherních vyprávění. Genialita Andersonových snímků spočívá v bezešvém mixu béčkové přímočarosti, fanboyovských referencí a sebereflexivní nadsázky, který ovšem nepomrkává spiklenecky po úzké skupince znalých diváků, ale naopak cílí na maximálně široké publikum. Výsledkem je zcela nevázaný sled atrakcí, který ve své osvobozené nespojitosti a pestrosti motivů dosahuje až úrovně filmových koláží typu "Koyaanisqatsi". Ostatně stejně jako Reggiovy dokumentární eseje také Andersonovy snímky jsou kamerově dokonale vycizelované a představují řetězec vágně propojených moneyshotů. "Resident Evil: Odveta" navíc překonává Andersonovy dosavadní mistrovské videoherní počiny "Rallye smrti" a "DOA: Na život a na smrt", které produkoval. Videoherní v tomto případě neodkazuje na původ námětu, ale na způsob vyprávění. Zatímco jiní tvůrci (včetně fušera Uwe Bolla, s nímž bývá Anderson zcela neadekvátně srovnáván) podřizují videoherní světy tradičním narativním zákonitostem kinematografie, Anderson (podobně jako např. duo Neveldine/Taylor či famózní filmový "Silent Hill") přejímá pro film videoherní naraci. "Resident Evil: Odveta" tak uhrane důmyslně přímočarou premisou o testovacím komplexu společnosti Umbrella, který umožňuje postavám doslova procházet levely stylizovanými dle světových metropolí. Zdejší způsob vršení atrakcí a střídání ikonických prostředí neodbytně vyvolává dojem, že tvůrci scénáře hráli "Call of Duty: Modern Warfare II", kde hráč skáče do těl rozličných hrdinů, kteří se pohybují v odlišných prostředích (mimo jiné též Moskvě, Washingtonu, na americkém předměstí i na základně za polárním kruhem. Rudá královna, centrální počítač ovládající celý testovací komplex pak připomíná videoherního "režiséra" z her Left 4 Dead, když v souvislosti s konkrétním postupem hrdinů jejími levely jim aktivně do cesty spawnuje konkrétní protivníky. Vedle toho představuje "Resident Evil: Odveta" až grandiózně sebereflexivní dílko, které se vyžívá ve schématech i vlastní lacinosti a směřuje až do vod požitkářského campu. Tvůrci žánrová klišé neobcházejí, ale procházejí skrz ně na druhou stranu do paralelní dimenze, kde každé klišé nabývá podobu své absurdní mocniny. Od konce letošního Festivalu otrlého diváka nebyl v kinech tak zábavný film k vidění. (22.09.2012)

3D verze ,,JMENUJU SE ALICE A TOHLE JE MŮJ SVĚT....“ /// Zábavná jednohubka, která má v sobě všechno, co chybělo starejm dědkům. Příběh? Svět MATRIXu a v něm New York, Moskva, Tokyo, což znamená stovky mrtvejch rudoarmějců či hromada žlutejch zombíků. Zábavná videohra - víc bych neřešil. Paul W.S. Anderson se pomalu (ale jistě) stává odborníkem na 3D a možná že ta 4* (hvězda) je díky němu. Milla střílí, mlátí, běhá, skáče, lítá, řídí, hodně prostoru má ,,ruční“ práce (holky se rvou, jako by v dalším levelu měly zabít Billa), nikdo nezdržuje žádnejma rádoby originálníma proslovama (dokonce bych řek, že každej řekne jen co musí), když začnou lidi nudit, přijde ,,DROBEČEK“ - no a hned je demolice metra mnohem uvěřitelnější. Apropó – serte na uvěřitelnost. Z vysoka! Nechce mi tady někdo namluvit, že má strach ze zombíků? Je to béčko a hodně dobrý. Všichni co na tom makali to věděj. Tak proč to nechápou i ti, co na to čuměj? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jde po mě malá červená holka. 2.) Vždycky jsem chtěl vidět zásah motorovkou ve 3déčku. 3.) Toužím po životě v holografický projekci. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (25.09.2012)

Film je naštěstí dost krátký, takže nestačí být úmorné jeho řetězení atrakčních podnětů, jež rezignuje na tradiční příběhové rámce. A to přes to, že nelogicky uspořádaná kanonáda podnětů se projevuje například v tom, že celý film má konstantně velmi rychlou průměrnou délku záběru (2,4 vteřiny; 2144 střihů), kdy třeba závěr překvapivě není výrazně rychlejší než většina filmu (což běžně bývá). Z perspektivy filmu jako nástroje k vyprávění příběhů se pak můžeme vrátit k rétorice komentování rané kinematografie - Resident Evil: Odplata je intelektuálně i narativně primitivní kinematografie. Jenže co s tím, když je primitivní tak hrdě, poctivě a dalších dílů se budeme dočkávat přinejmenším do doby, než se Paulu W. S. Andersonovi (producent, režisér) a Mille Jovovichové (hlavní role) rozpadne manželství? Více poznámky z doby premiéry.. (10.08.2016)

Nečekané pozdravy z Kamčatky! Anderson opět nezklamal - děj předchozího dílu smetl ze stolu během prvních zpomalených, pozpátku puštěných a zase zrychlených deseti minut a jede se dál, Alice znovu padá do komatu, znovu se probouzí a, i bez svých schopností, bojuje proti zombies a Umbrella Corp. s až nadpřirozenou silou. Anderson leveluje jedna radost, ohání se scénářem o deseti větách a hraje si s postavami jen coby s figurkami na šachovnici, které slouží pouze k efektnímu vyhlazení. Pokud vás vyloženě nehřejí peníze v peněžence, tak si snad raději počkejte na nějaký slušnější rip, protože platit za tenhle rádoby restart/remake/zbytečný díl je holý nesmysl! Tentokrát PURE SHIT a kvalitativní návrat k milovanému Resident Evil: Apokalypsa. Doufám, že to Anderson jednou dotáhne k dílu Resident Evil: Attack of the Clones. (12.09.2012)

Od doby druhých Transformers tady nebyl tak přepálený, tupý a prvoplánovitý útok na vaši signální soustavu. Anderson se úplně vykašlal na něco jako je příběh, logika či vyjadřovací střídmost a od začátku do konce servíruje, beze smyslu a oddechu, jednu sterilní akční sekvenci za druhou, to vše podpořené únavným technopeklem individua zvaným tomandandy a s heslem "čím více tam narveme těch zpomalovaček, tím lépe, vždyť jsou tak cool!". Jestli pro vás předchozí díly byly na vás už tak nějak moc, z tohodle se vám udělá blivno. Moje ostravská babička, nechť je jí země lehká, by to shrnula slovy "To byla zase chujovina!". (15.09.2012)