Diktátor

Já Sachovi hodně fandím a mnohokrát jsem se upřímně zasmál. Přesto to není absolutní zážitek, jako například z Borata. Celý film se veze na té nejtenčí hranici mezi vtipností a trapností a může za to zejména ohromná jednoduchost všech vtipů. Ty jsou velice přesně zacílené. Zároveň však velmi prosté a nenabízí toho příliš k domýšlení. Jakoby už takové trochu ohrané. Buď je vezmete nebo ne. Celý film je složený z vykonstruovaných scének, jejichž hlavní účel je vyplodit jakože kontroverzní či provokativní vtip. Jsou to situace, názory, hodnoty či vlastnosti, o kterých Sacha ví, že jsou v současnosti nekorektní. Tyhle provokace mě hodně baví. Zároveň je z nich ale cítit už taková vypočítavost. Každý tohle od Cohena očekává a chce se to od něj. Mám pocit, že už nejde tolik o provokaci, jako právě o zavděčení se cílovému publiku. Ale třeba si to jen namlouvám. Co mi chybělo nejvíce, byl onen pseudodokumentární styl Cohenových předešlých filmů. Chyběla mi ta iluze reality. Ta totiž ve spojení s Cohenovými provokacemi povyšovala celou záležitost výše. Jeho provokace totiž vyžadují okamžitou reakci osob, proti kterým je provokace určena. Jinak to nějak není ono a výsledek působí jaksi uměle. Diktátor je tak víceméně obyčejná hraná fiktivní komedie, která je výjimečná tím, že si bere na paškál něco, co si zasluhuje zesměšnit, ale hodně lidí se toho bojí. I Cohen však má své hranice a ví, co si může a nemůže k určitým skupinám dovolit. Například přestože Aladeen pochází očividně z islámského světa, samotný Islám zůstal až na drobné maličkosti zesměšnění ušetřen. (19.05.2012)

Všade v reakciách na Diktátora čítam o nekorektnosti. Zrejme sú ľudia už tak zblbnutí spôsobom podávania informácií o svete, že podľahnúc tejto propagande sami (v duchu orwellovského newspeaku) naskočili na médiami vnútený jazykový úzus toho, čo sa pokladá za nekorektné a čo nie. Vo vzťahoch, politike, spoločnosti. A keď si niekto z takto falošne naservírovanej, ale väčšinou uznanej korektnosti, utiahne, je za génia. Pritom je to obyčajná stredostavovská komédia. Upravená tak, aby sa drvivá väčšina kritikov, sčítaných intelektuálov i diváctva zhodla na jej výnimočnej podarenosti (napr. na genialite Aladinovho prejavu o demokracii a diktatúre). Naozaj? Ja som práve v týchto vtipoch nič nekorektné, dokonca ani objavné nevidel, len miestami humorne podané všeobecné spochybnenia, omleté v alternatívnych zinoch za posledných 20 rokov toľkokrát, že až. A nielen v nich. Skôr mi celok vyznel ako povrchné uťahovanie si z bulváru inou formou bulvárnosti, okorenenej vulgárnosťou. To však nekorektnosť nevytvára. Alebo zle čítam titulky Nového času, ktoré ma rovnako, ako tento film, dennodenne presviedčajú o tom, že umelci sú za peniaze schopní obriadiť kohokoľvek, filmové i športové ceny sú len otázkou ceny, aktivisti sú reálne veci nevnímajúci slabošskí nímandi, demokracia nefunguje (a keď áno je riadená len korporátnymi záujmami) a onanovanie je plnohodnotnou náhradou za sex . Isteže sa našli miesta, na ktorých som sa zasmial, ale porovnávať celok s Monty Pythonom mi príde dadaistickejšie než všetky vtipy z filmu. Kdeže komédia roka! Toto je čistý priemer, ideálny popcornový výrobok do multiplexových kinosál. (25.05.2012)

Bavil jsem se jak malé dítě, které občas zahlédlo "nějakého" diktátora na internetu a CNN, matně tuší, kdo je George Clooney nebo že "pusa ze záchoda" je Edward Norton. Sacha Baron Cohen je král nekorektních komedií, v kterých se snaží nastavovat zrcadlo Americe. Diktátor je možná v některých okamžicích nedotažený do konce, ale genialita některých vtipů se těžko snáší, stejně jako nálož odkazů (Lví král), narážek (Barack Obama Hope Poster) a slovních/sexuálních vtipů (jména, "dárek"). Kdyby SBC dokázal občas vynechat extrémnost svých vtipů, možná by byl konečně považovaný za všeobecně uznávaného komika-génia, ale byl by to stále on? On prostě musí vybočovat... jako Kaddáfí nebo Saddám:)). PS: Porsche 911 2012 je také můj nejoblíbenější model...PPS: chci vidět vystřižené scény, už jen z trailerů jich vypadlo pár zajímavých:) (24.05.2012)

Nekorektnost kam se podíváš. Musím se přiznat, z počátku mě ten film nebavil tak, jak jsem čekal - většinu scén jsem znal z traileru a jen jednotlivé vtípky mě sem tam dokázaly pobavit (hra na PlayStationu "Mnichov 1972" nebo "bonus round" v podobě kopání masového hrobu.) Ale jakmile se Aladeen dostane do Ameriky a je zbaven vousů, ta pravá nekorektní sranda začíná. Narážky na vše možné, vtípky všeho druhu (většinou urážlivé, ale co jiného od Cohena čekat, že?) a hlavně jeden skvělý fór za druhým. Bál jsem se, aby to nepokazil konec, ale naštěstí konec je stejný jako celý film. Ujetý. The Dictator mě pobavil a upřímně věřím, že Cohen opět nadzvedl pár lidí ze židle (či sedaček kina). 90 %. P. S. A camea Megan Fox a Edwarda Nortona, kteří neváhali si ze sebe udělat TAKOVOU srandu, mě hodně potěšila. Speciálně Megan u mě stoupla nehorázně. (20.08.2012)

Tak tohle byl filmový zážitek na hodně dlouhou dobu. Na základě zkušeností s filmy Borat a Bruno jsem čekal od Sachi Barona Cohena prakticky cokoliv, ale že mě takhle pobaví a zaujme i na potřetí, to jsem opravdu nečekal. Dokonce mám i pocit, že z onoho trojlístku výrazných Cohenových filmů je Diktátor tím nejzajímavějším, nejvtipnějším a nejatraktivnějším filmem. Každopádně je to jízda hned od začátku, kdy se jeden z pacientů v Aladeenově zemi dozvídá, že je HIV Aladeen, ale to je teprve začátek, film nabízí mnoho skvostných scén, například scéna v helikoptéře byl jeden velký vtipný úlet, stejně tak se pro mě stává nezapomenutelnou i scénka, v níž Aladeen objeví kouzlo sebeuspokojení, useknutá hlava mrtvého černocha byla taky fajn a zabodovala u mě i scénka s porodem, a takhle bych mohl pokračovat dál. Zkrátka je zde jedna skvostná vtipná scénka za druhou a nevěděl jsem, čemu se smát víc. Cohen zkrátka zase jednou uhodil hřebíček na hlavičku a já jsem mu to sežral i s navijákem. Nemám filmu absolutně co vytknout, královsky jsem se v kině bavil a filmu za to uděluji pět hvězd. (27.05.2012)