Auf die Nacht folgt der Tag
Day After a Long Night, The
Obsahy(1)
Přišli z Polska, Ruska, Ukrajiny, Česka, Francie, Holandska a Belgie – nuceně nasazení pracovníci, kteří se během II. světové války starali o zásobování fronty a udržení života v Německu. Pracovali v muničních továrnách, vyráběli potřeby pro domácnost nebo byli nasazeni v zemědělství. Během této doby muselo tuto službu Třetí říši poskytnout téměř 13 milionů nuceně nasazených. Byli přitaženi většinou z oblastí podrobených německou armádou nebo z německých protektorátů. Mnohým z nich změnily válečné události cestu jejich života navždy. Poprvé se nějaký dokumentární film věnuje detailně životu nuceně nasazených po válce. Hledá odpověď na otázku, jak byl natrvalo formován a ovlivněn život jedince. Jako tomu bylo u Ukrajinky Inny Klimenkové, Polky Barbary Müller a Češky Libuše Audrlické. Tři osudy, které nemohou být odlišnější a přeci mají jedno společné, nucené práce v nacistickém Německu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (9)
Mohl by to být stejně dobře příběh 3 žen, které spolu mají společný rok narození a mládí prožité za války. Není to dokument o válce a o nuceném nasazení ale o tom co přišlo po něm a v zachycení různorodosti lidských životů je skvělý. Navíc nezůstává jen o statických výpovědí a staví své skoro 90ti leté protagonistky do různých nových situací a v jisté míře je konfrontuje s minulostí. ()
"Za nucené práce jsem byla odškodňena. Dostala jsem 90 000 korun." Kiežby bol každý aspoň takto odškodnený, ale obávam sa, že nie každý sa k peniazom dostal, navyše výška odškodného je u nás dosť smiešna. Nemci si ľudí na prácu zbierali po celej Európe a s blížiacim sa koncom vojny ich potreba iba rástla. A. Speer dokázal výrobu zbraní a techniky výrazne pozdvihnúť i v momente, keď si spojenci mysleli, že nemecký zbrojný priemysel je v troskách. Nemci zúfalo potrebovali pracovnú silu, ale na druhej strane nepochopiteľne neváhali zabíjať milióny v koncentrákoch. Toto nepochopím... Iste, aj tu sa pracovalo, ale zďaleka nie všetci. Státisíce i milióny by Nemcom bozkali nohy, aby mohli pracovať a nemuseli hneď po vystúpení z vagónov putovať do spaľovní... V dokumente máme zopár postáv, ktoré prežili práce v Nemecku a s každou strávime trocha čase. Najsympatickejšia mi bola pani z Ukrajiny, ktorá po dlhých rokoch našla hrob svojho brata. Tá scéna ma dojala k slzám. To boli skutočné slzy, nie filmové...80%. ()
Dobře že tyto dokumenty existují pro poučení dalších generací. Počet mrtvol na plátně opět velkorysý. ()
Má to velkou sílu. Pravděpodobně tato síla tkví v kontrastu vyrovnaných žen, které v krizových momentech ohlížení se za minulostí doslova trpí svým osudem. Válka sledovaná prostřednictvím životních příběhů, nebo lépe řečeno tragédií, má velkou výhodu oproti klasickým dokumentům v tom, že vás dokáže silně chytit za srdce. Po dlouhé noci den je toho jasným důkazem. ()
Vyprávění tří nuceně nasazených žen je zajímavé, poutavé a daleko od obvyklého mlácení prázdné slámy. Spíše svou šíří přesahuje očekávané téma a není jen o mluvících hlavách. Dobrá práce. ()
Galéria (4)
Fotka © Festival Jeden svět
Reklama