Réžia:
Asghar FarhadiScenár:
Asghar FarhadiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Sattar OrakiHrajú:
Payman Maadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab Hosseini, Sarina Farhadi, Merila Zare'i, Bábak Karímí, Ali-Asghar Shahbazi, Shirin Yazdanbakhsh (viac)Obsahy(1)
Strhující manželské drama ze současného Iránu ukazuje, jak fatálně mohou být lidské osudy a rodinné vztahy ovlivněny společenskými předsudky a přísným právním systémem. Manželská dvojice, Nader a Simin, čelí životnímu rozhodnutí, které ovlivní nejen jejich vztah, ale především budoucnost dcery Termeh. Jedině pokud odejdou z Iránu, zajistí jí svobodný život, ale Nader odmítá opustit vážně nemocného otce. A tak Simin nezbývá, než požádat o rozvod. Jedinou zbraní matky a manželky v iránské společnosti je vyčkávat. Jenže Nader, který se má náhle sám starat o dceru i otce, selhává a zaplétá se do problémů se zákonem. Co mělo být jen zkouškou vztahu se brzy prohloubí v opravdové drama. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (8)
Recenzie (346)
Film, který bolel. Strhující íránské drama o nemocné společnosti, znásilňované spravedlnosti a rozpadu jednoho manželství. Skvostný scénář a příběh, který se ani v náznaku nepokouší přímo kritizovat režim, přesto o situaci v dané zemi vypovídá mnohé. I tak jsem ale překvapen tím, že takovýhle snímek mohl právě v Íránu spatřit světlo světa, ba dokonce být distribuován v zahraničí. Film, kde se explicitně mluví o emigraci jakožto jediné smysluplné budoucnosti hrdinů (analogií je třeba neméně skvostný Vláčilův Dým bramborové natě, v němž doktor Meluzín roku 1976 podléhá stejnému dilematu) a scény u íránského soudu jsou naprostým popřením primárních zásad právního státu... ()
Tak tohle určitě nebude můj šálek kávy. Ne, že by se mně film vyloženě nelíbil, ale nějak mně to asi včera nesedlo, i přesto zajímavý pohled do zcela jiného světa, než na který jsme tady u nás zvyklí, o rozpadu jednoho manželství a pohledu na fungování iránské rodiny a složitých mezilidských vztahů. Líbil se mně hlavně Peyman Moaadi a také rozhodně zajímavě udělaný konec. ()
Na jedné straně slyším, jak film nabourává předsudky vůči islámské společnosti a na té druhé řeči o tom, že takhle by si ty ženské v Íránu nemohly nikdy otevírat hubu, takže je to samozřejmě nereálná propaganda. Těm prvním bych doporučil, aby se na film podívali ještě jednou a pořádně a těm druhým zběžné prostudování toho, jak to v Íránu chodí. Z mého pohledu se jedná o solidní drama o dvou vzájemně se protínajících linkách. Ta první, která se věnovala rozchodu manželské dvojice, na mě neudělala příliš velký dojem, pokud nepočítám emotivní konec. Druhá měla ovšem něco do sebe. Sekvence před soudním úředníkem, který řešil z mého pohledu poněkud absurdní případ, byly výtečné a i když obyčejně nemám rád ukřičené výjevy, tak tady mě to vzájemné slovní napadání bavilo. Podle mě se tady nedá říct, že by měl film nějakou vypovídající hodnotu íránské společnosti, ale jako lehká dramatická sondáž funguje celkem slušně. 65% ()
Skvěle rozehrané drama, s výborně rozestavenými figurkami a civilními charaktery, které po celou dobu těží z úžasného scénaře, jenž vám nic nepodstrkuje, nepřibarvuje, nepůsobí vyumělkovaně, ani nemanipuluje s emocemi, byť právě emoce se nacházejí ve filmu rozhodně silné. Kompromisu mezi "srozumitelností" širokému (západnímu) publiku a nahlédnutím do tamější kultury bylo dosaženo a konkrétně koncept diváka jako soudce je něco, z čeho by se právě západní filmy mohly, resp. měly přiučit. 8/10 ()
Cool. Cool, cool, cool. Není od věci se občas podívat, jak to funguje v zemích s odlišnou mentalitou. Špičkové rodinné / soudní drama, které kromě jiného zaujme tím, že snad žádná z hlavních postav není úplně morálně bez poskvrny. Netuším, jestli to v Íránu co se práva týče opravdu funguje přesně takhle (popravdě jsem si kvůli předsudkům Středoevropana myslel, že to tam chodí mnohem hůř), ale to je celkem jedno. Zábavný, napínavý film a velká šance v cizojazyčné oscarové kategorii. ()
Galéria (39)
Fotka © Memento Films International
Zaujímavosti (11)
- 11letou dceru Termeh ztvárnila režisérova dcera Sarina Farhadi. (mi-ib)
- Ženy v islámských zemích sice nejsou povinny nosit pokrývku hlavy v domácím prostředí, ale jelikož se film počítá jako „veřejné prostředí“, mají pokrývku hlavy v každé scéně. Tvůrci tento detail většinou maskují tím, že ženy buď odněkud přišly, nebo zrovna někam odcházejí. (misuleee)
- Snímek získal v roce 2011 Zlatý globus v kategorii nejlepší cizojazyčný film. (Terva)
Reklama