Réžia:
Asghar FarhadiScenár:
Asghar FarhadiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Sattar OrakiHrajú:
Payman Maadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab Hosseini, Sarina Farhadi, Merila Zare'i, Bábak Karímí, Ali-Asghar Shahbazi, Shirin Yazdanbakhsh (viac)Obsahy(1)
Strhující manželské drama ze současného Iránu ukazuje, jak fatálně mohou být lidské osudy a rodinné vztahy ovlivněny společenskými předsudky a přísným právním systémem. Manželská dvojice, Nader a Simin, čelí životnímu rozhodnutí, které ovlivní nejen jejich vztah, ale především budoucnost dcery Termeh. Jedině pokud odejdou z Iránu, zajistí jí svobodný život, ale Nader odmítá opustit vážně nemocného otce. A tak Simin nezbývá, než požádat o rozvod. Jedinou zbraní matky a manželky v iránské společnosti je vyčkávat. Jenže Nader, který se má náhle sám starat o dceru i otce, selhává a zaplétá se do problémů se zákonem. Co mělo být jen zkouškou vztahu se brzy prohloubí v opravdové drama. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (8)
Recenzie (345)
Veľmi dobre napísaný a veľmi citlivo zrežírovaný film. Keď si to tak vezmem tak je to moja prvá skúsenosť s filmom, ktorý je z blízkého východu a musím povedať, že som príjemne prekvapený. So všetkými postavami Farhadi narába veľmi obozretne. Snaží sa detailmi zobraziť to v čom sú si podobne aj to v čom sú rozdielne. Pritom neskĺzava do nejakého výraznejšieho nadŕžania. Obidve rodiny majú svoje klady a zápory a každý má čo ľutovať aj čo naprávať. V tomto smere režisér zamlčuje, odkrýva, podľa potreby a pritom dosahuje to, že z rodinami na obidvoch frontoch súcitíme. Záver je samozrejme neuveriteľne silný, ale rovnako aj to čo tomu predchádzalo. Jedno životné rozhodnutie ako keby spustilo lavínu hlúpych udalostí, ktoré sa snažia postavy zvládnuť, pritom je to často krát nad ich sily. Pre mňa rozhodne výborný filmový zážitok. ()
Na jedné straně slyším, jak film nabourává předsudky vůči islámské společnosti a na té druhé řeči o tom, že takhle by si ty ženské v Íránu nemohly nikdy otevírat hubu, takže je to samozřejmě nereálná propaganda. Těm prvním bych doporučil, aby se na film podívali ještě jednou a pořádně a těm druhým zběžné prostudování toho, jak to v Íránu chodí. Z mého pohledu se jedná o solidní drama o dvou vzájemně se protínajících linkách. Ta první, která se věnovala rozchodu manželské dvojice, na mě neudělala příliš velký dojem, pokud nepočítám emotivní konec. Druhá měla ovšem něco do sebe. Sekvence před soudním úředníkem, který řešil z mého pohledu poněkud absurdní případ, byly výtečné a i když obyčejně nemám rád ukřičené výjevy, tak tady mě to vzájemné slovní napadání bavilo. Podle mě se tady nedá říct, že by měl film nějakou vypovídající hodnotu íránské společnosti, ale jako lehká dramatická sondáž funguje celkem slušně. 65% ()
Přiznám se, že nadšení z vlny íránských snímků, která se před pár lety přelila světovými festivaly a přiměla spoustu cinefilů mluvit o íránské kinematografii s bezbřehým uznáním, mi není vlastní a nad několika oceňovanými íránskými kousky jsem spíš krčil rameny, takže k oscarovému Rozchodu jsem přistupoval s opatrnou skepsí. Naštěstí zbytečně. Rozchod je neokázalé psychologické drama, které je na hony vzdálené polopatistické produkci amerického mainstreamu. Vyhýbá se přímočarému aktivismu, ale nenápadně, zato neobyčejně účinně, analyzuje systém prostřednictvím jedné rozpadající se rodiny. V evropském prostředí by se tenhle film mohl připodobnit k zásadním kouskům polské éry morálního neklidu. Chudoba, náboženský radikalismus a ženská otázka, nikoliv masový, ale pod rouškou institucí, konzervativních tradic a všeobecného pokrytectví neustále probublávající pocit frustrace z autoritářského náboženského režimu a kulturní izolace (hrdinka filmu se chystá emigrovat a je kvůli tomu ochotna obětovat své manželství a dokonce riskovat i odluku od své dcery). Malý velký film, který dokáže s chirurgickou přesností zasáhnout na citlivém místě a vyvolat silné emoce. Celkový dojem: 95 %. ()
Berlínským medvědem ověnčený rozpad jednoho vztahu nabízí samé otázky, v kterých se pak rozpouští cokoliv, co by mnou mohlo otřást. Farhardi balancoval tak dlouho nad propastí nevyřčenosti, až do ní zahučel i se svým celým filmem. Strach z odpovědí je znát celým filmem. Jinak je však Rozchod velice chytrým filmem, který psychologický rozbor jedné rodiny proplétá s detektivním příběhem. Nečekaná svůdná kombinace. ()
,,PROSÍM, DONESTE KORÁN“........ /// Simin opouští Nadera. Má k tomu svý důvody (ne, žádnej atentát ani mudžahedín). Určitě za to může i jeho fotřík, kterej žije s tím Němcem (Alzheimerem) a nedivím se, že ji to s nima nebavilo. To jen tak na úvod, protože potom se rozehrává neuvěřitelně zajímavý rodinný drama, se zápletkou tak jednoduchou, že je pro Evropana neuvěřitelný, jak to může bejt u nich komplikovaný. Postupně se přibalujou další problémy a kurevský emoce z filmu pěkně lomcujou i se mnou. Logika Evropana je v prdeli - třeba ten jejich soud (či co to je). Kam se sere Vin Diesel se svojí obhajobou. ZÁKONY NA TOHLE NEDBAJÍ. (Vám povídám, že tohle můžou natočit jen Iránci!). Rozchod, kterej si kvůli hněvu, hrdosti, vině i trestu budou všichni dlouho a dobře pamatovat. I já! (Kdo je větší čurák? Přísahám, že fakt nevím.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vypadá film, kterej se točí podle Iránských zákonů. 2.) Zjistím, jak morálně vychovávaj děti jinde. 3.) Thx za titule ,,EaSy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Galéria (39)
Fotka © Memento Films International
Zaujímavosti (10)
- Snímek sesbíral po celém světě přes padesát filmových cen. (DivX)
- Natáčení bylo zastaveno na 10 dní íránským ministerstvem kultury poté, co režisér filmu Asghar Farhadi vystoupil na místním filmovém festivalu na podporu iránských filmařů, kteří měli v té době zakázanou činnost, například Bahman Ghobadi či uvěznený Jafar Panahi. (JayZak)
- Většina filmu je natáčena ruční kamerou. (mi-ib)
Reklama