Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid

Když já prostě nemám ráda Vachkovo vedení. Ve spoustě lidí svou osobností a svým přístupem vyvolává neproduktivní potřebu se agresivně bránit (což vím z vlastní zkušenosti), a sám není schopen rozhovory a výpovědi usměrňovat tak, aby opravdu prozkoumávaly nadhozené téma. Asi by chtěl zkoumat boha nebo magii, ale vyšla mu z toho prezentace sebe sama jako povýšeného "umělce", který si dělá srandu z bandy "exotů". Opíšu to příkladem: Když se zeptá "A není židovský bůh krutý?", dostane se mu odpovědi "A copak křižáci nevraždili?" Ale na lidi se nikdo neptal, otázka byla o bohu. A on na to nepoukáže a dál se hádá se soupeřem zahnaným do kouta a potom je to prostě o ničem. Na co je mu dům a hlava plná knih, když všechny rozhovory působí jako absolutně nepřipravená improvizace a pár těch zajímavých poznámek se topí v moři, ne-li oceánu balastu. Ironie a sžíravost, aby fungovala, by podle mě neměla být takto živelná. (12.04.2021)

Neskutečný maglajz a chaos – zřejmě stejný, jaký má v hlavě nejen Karel Vachek, ale i všichni lidé po pár stoletích míchání pohanských představ, náboženských dogmat a nových vědeckých teorií. Tento špatně koncipovaný, špatně natočený, špatně sestřihaný a špatně ozvučený nehorázně dlouhý mišmaš je "dobrý" jen na jednu věc – na uvědomění si toho, že přes dlouhodobý vliv civilizace nebo právě kvůli němu je člověk pořád malým, ztraceným ve vesmíru nahým tvorem, který za každým keřem vidí tajemno. Ne že by to tajemno neexistovalo. Ono existuje – jsme to my sami i vesmír, do kterého jsme začlenění. Po staletích filosofie a přírodních věd a tisíciletích mystiky jsme nakonec nucení přiznat, že o podstatě světa víme jen to, že existuje, i když ani tím si nejsme stoprocentně jistí. Ohledně moci mysticizmu a bezmoci racionality se Vachek a spol. nemýlí, ba naopak předvádějí to v plné kráse. Jenže proč zrovna takovým zoufalým způsobem? Sedí na něj dokonale definice poruchy myšlení – "Zabíhavé myšlení dosahuje cíle ne přímočaře, ale oklikami. Hlavní směr je stále přerušován vedlejšími a nepodstatnými myšlenkami. Bývá u primitivních jedinců nebo u dětí, setkáváme se s ním při poruchách paměti ve stáří." Rozčilovalo mne neustále používané "rybí oko", režisérské tleskání, údery bubnu, přerušování lidí, technické přestávky. Vachek zřejmě nedokáže vyhodit ani centimetr natočeného materiálu. Vachek a česká televize tedy vyprodukovali něco, co by lépe natočil kdejaký amatér. A to, že je Vachek a jeho "opus" i pro sečtělého Tetsua filosoficky inspirativním filmem s ohromným spadem, jen potvrzuje skutečnost, že jsme všichni tmáři, mou maličkost nevyjímaje. Akorát jsem tmářka, která dává přednost dokumentům s inteligentnějším, kultivovanějším zpracováním. (20.11.2012)

Potřebný film, který mimo jiné naznačuje meze komunikace (za těch 199 minut celou problematiku sotva nakousl), potřebu zdravého skepticismu a nutnost uvědomit si, že nesmíme věřit ničemu, co se tváří jako "jistota". Jak říká klasik, v naší konečné a proměňující se existenci nemají jistoty z definice smysl. A jinak, i přes možný dojem "objektivní směsky" je Tmáře stále potřeba přijímat jako velmi subjektivní názor režiséra. Chtěl jsem ještě napsat: "Pro mě osobně by film mohl být mnohem delší a tematizovat víc z problematických věcí z velkých klasických náboženství.", ale během psaní jsem si povzpomínal, že to tam vlastně skoro všechno bylo. (24.04.2012)

Film se spoustou zajímavých scén a myšlenek, ale i spoustou pseudovědy a vaty. Kdo to zhlédne celé, by měl dostat zlatého bluďišťáka. Ať už vám slovenka vypráví, že viděla nejednou, ale třikrát panenku Marii nebo vám podkuřuje americký prezident Obama, Vachek je vždy na místě s kamerou aby natočil 45 minut materiálu a pak to nastrkal za sebou do dokumentu. A když vám vypráví, jak trhat Orgoie Chorchoje dynamitem a nebo, když vás straší poltergiest tím, že po vás hází nože, nesmíte hlavně zapomenout na Jungovy archetypy. Díky nim i schizofrenik může vidět slunce s penisem. "Bůh pravděpodobně neexistuje, tak si užijte života" a nebo ne!? Tohle je divná epizoda Vetřelců dávnověku... Hlavně, když ti Češi pošlapou důležité menhiry a papež přijede ve svém papamobilu. Nezbývá už jen napsat "Prga" na blogu Františka Fuky a začít se modlit k Vachkovi jako jedinému dokumentaristovi, který natočil film o všem a zároveň téměř pro nikoho. A to je to na čem záleží. (08.03.2021)

Asi tak - hodnotit hvězdičkami se nedá. Tmář je prostě dlouhý proud Vachkových myšlenek a diskuzí, které prostě postupně plynou a přelévají se takovým způsobem, že bych se ani nedivil, kdyby ten film měl o mnoho hodin více. Každého mohou zaujmout jiné části, různá "podtémata" se postupem času mění - ale hlavní téma bych řekl se nemění. Prostě o tom se snad nedá ani nic napsat, ať si tam každý najde něco svého. (06.07.2012)