Amélia z Montmartru

To, že režisérem tohohle snímku je stejný člověk, jenž natočil Vetřelce : Vzkříšení je pro mě stejná záhada, jako bermudský trojúhelník. Myslím, že popisování toho, jak je tenhle film dokonalý, jedinečný, úžasný a nevím jaký ještě by bylo jen nošením dříví do lesa. Každý, kdo ho ještě neviděl, by si měl zjistit, zda jej v blízkém okolí nedávají někde v kině, eventuelně si jej sehnat na videokazetě a CO NEJDŘÍVE jej shlédnout. Nejlépe ihned. Co, vy tady ještě sedíte a čtete tenhle můj komentář ? Okamžitě vypněte počítač a jděte jej shánět ! (19.07.2002)

bývaly doby, kdy jsem měl Amélii nesmírně rád a nevěřil jsem, že by se mi kdy mohla okoukat. nestalo se. přihodilo se něco jiného. přestal jsem filmu věřit. zošklivily se mi Jeunetovy škaredé barevné filtry a zprotivili pitvořící se herci úplně stejně, jako jeho jedovatý optimismus. svého času svěží nálada dnes už malinko zavání umělinou. velice rád bych věřil v zázračnost každého okamžiku, v katarzní půvab každé tragédie a velice rád bych žasnul nad tajuplnými souvislostmi lidských životů a na svět se díval skrze růžové brýle, ale Amélie mi to neumožňuje. nedovedu se ani při usilovné snaze smířit s dětinsky naivním nazíráním na témata hluboká a závažná, nevěřím v bezstarostnou lásku bez bolesti, bez obětí a starostí a už vůbec v osud, který k ní vyvolenému člověku umete cestičku. snad je to stářím, ale už se nedovedu oddávat citovému sebeukájení s takovou vstřícností. je snadné mi udělat radost, nebo mě dojmout, ale nesmím přitom zavětřit ani náznak kýče nebo falše. o to víc oceňuji Jeunetovy následující Příliš dlouhé zásnuby, které staví vyumělkovaný patos Amélie tváří v tvář nepokrytému patosu zákopového šílenství. (27.11.2012)

Inteligentní minimalistická romance o tichém proplouvání vlastním, pěknými barvičkami přikresleným iluzorním světem, odhalování malých tajemství všedního života a hledání skromné lásky. Amélie je obsahem vcelku jednoduchá a plytká, ale hutné průpovídky vypravěče (často vzhledem k ději nepodstatné) a spousta vizuálních hrátek s obrazem (přikrášlování, zhmotnění představ, symbolika) dává filmu iluzi složitosti, či chytrosti. Ne, samozřejmě jej nechci bagatelizovat, je příjemný, milý a s kouzelným artovým nádechem, tedy přesně takový kousek, který uspokojí většinu normálního i intelektuálního obecenstva, ale pokud už někoho neomámí svým iracionálním kouzlem, dojdou mu argumenty. 6/10 (19.03.2009)

A půl. Sladké, rozkošné, prozářené a úsměvné. Stejně jako hlavní hrdinka, Amélie z Montmartru. Audrey Tautou má jeden z těch nejkrásnějších úsměvů filmového plátna, jaký jsem kdy viděla. Inteligentní a vtipný scénář, důmyslná kamera, velmi líbivé a oku lahodící vizuální zpracování a podmanivá hudba. Po prostudování některých zdejších záporných komentářů mi připadalo, že zmiňovaní mají k tomuto snímku podobný postoj, jako někteří k obdobně vysoce hodnocenému, snad nejznámějšímu a nejohranějšímu filmu vůbec, Forrestu Gumpovi. Dovolím si jmenovat uživatele sinp, díky jehož, pro mne velmi zajímavému komentáři, mi na mysl vytanul onen lehký, ovívající dojem, směřující právě k podobnosti s Forrestem. Amélie je bezesporu působivým, okouzlujícím a lahodícím kouskem kinematografie. Ale k úplné dokonalosti mi chyběl nějaký "ten" pocit, který jsem zde nenašla. Prostě něco, kvůli čemu čistých pět hvězdiček udělit nemohu. (18.09.2010)

:::::::::::::::::::::::::::::::: Nevím, co si mám o tom myslet. Pravdou je, že je to krásný film, roztomilý a Audrey Tautou má nádherný kukuč, ale to je tak asi vše. Nevím. Často jsem se také nudil. Buď budete ( jako většina ) tento film vychvalovat do nebes a nebo vezmete v úvahu, že to na nás po celou dobu Jeunet jen hraje a podbízí - viz. komentář od sinpa ....... PS: Taky Vám tak Audrey Tautou připomíná Audrey Hepburn ?? Zvláštní, že se dokonce tak i jmenuje křestním jménem .............. Zajímavé komentáře: sinp, RadimFišer, Pavlin :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: (23.03.2009)