Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrajú:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (viac)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (229)
Francúzky komediálno-hororový guláš,ktorý je prepracovaný do posledného detailu,získal vo svete slušné ohlasy.Postavy sú skrz-naskrz samí čudáci,jeden lepší ako druhý.Dej sa odohráva v jednej polorozpadnutej bytovke,v bližšie neurčenom období,pravdepodobne povojnovom.Vládne tu hlad.Veľký."Obetujeme babičku?Už týždeň sme nejedli."Cápo s kanikalskými sklonmi prijal ďalšieho nováčika,ten však nie je zďaleka taký hlupák ako sa zdá.A vie hrať na hudobnú pílu...no fakt delikatesa.80%. ()
Velmi zvláštní film. Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro se opět spojili, aby vytvořili zvláštní, šílenou a vizuálně zajímavou vizi budoucnosti(?), nebo se prostě snažily namalovat obraz současnosti. tak jako tak jim to velmi vychází v detailech, ale jako celek je film velmi rozporuplný a zvláštní. Je těžké o něm něco psát, protože na mnoho lidí bude po pár minutách působit špatně a vypnou ho. Budou tu však tací(pravděpodobně ti, kterým se líbilo Město ztracených dětí), zde naleznou něco víc než je příjemná režie a úchvatné nápady jdoucí ruku v ruce s vizuální pojetí, kterému se málo, který film může rovnat. Delikatesy pouze pro gurmány.... ()
Na první pohled jasný Jeunet, ačkoliv jde o počátky jeho tvorby. Poetický a zároveň dost drsný a čenohumorný (zkrátka bizarní) svět (činžák + kanál) retrobudoucnosti (i když by mohlo krásně jít o jakousi alternativní minulost a Pařížskou -Leningradskou- blokádu) je plný vychytaných audio-vizuálních nápadů a neustále baví i když příběh samotný za mnoho nestojí. ()
Mé první setkání s Jaunetem předznamenalo, že budu mít pro jeho díla slabost. Uznávám, že je to film svérázný, nicméně ve své době mi přišel nesmírně zábavný. Jaunetův styl byl jako svěží vánek provoněný francouzským parfémem, cigaretou a vínem a jaké bylo mé nadšení, když za pár let ohromil kulturní svět roztomilou Amélií Poulain.. ()
Nejhorší Jeunet ! Zprvu by se zdálo, že film bude opět jeho mistrovské dílo. Jenže ne, takhle by to nešlo. Samozřejmě, že Amélii natočil až za deset let, takže by se mohl vymlouvat, že svůj režisérský um neměl ještě omakaný, ovšem když se už po pár minutách začnete nudit... Navíc film je stejně jako Allenovo Září nebetyčně naoranžovělé, takže jsem měl zase pocit, že brzo usno. Mrzí mě to už taky kvůli dost dobrýmu nápadu, který režisérovi kvasil v mozku hodně dlouho, ale zkrátka ho dobře neuchopil a dá se říct, že podělal. Finále ale už naštěstí má tu Jeanovu stylovost a nápaditost. Ke čtyřem hvězdičkám to ale přece jen nestačilo. ()
Galéria (55)
Fotka © Miramax Films
Zaujímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama