Of Love and Other Demons
Del amor y otros demonios
Of Love and Other Demons
Obsahy(1)
Snímek podle stejnojmenného románu představitele magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze se odehrává v kolumbijské Cartageně konce 18. století. V den dvanáctých narozenin pokousal Siervu Maríi, jedinou dceru markýze de Casalduero, pes nakažený vzteklinou. Přežila, ale byla označena za posedlou a na pokyn katolické církve podrobena obřad obřadům vymítání ďábla. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, začíná milostný vztah dívky s knězem, který má na vymítání dohlížet, avšak namísto Satana objevuje lásku.
Hraný debut kostarické režisérky Hildy Hidalgo je směsí střídmých hereckých výkonů a snové atmosféry, navozené všudypřítomným šerosvitem. Márquerzův román v režisérčině pojetí není jen poutavým příběhem zakázané lásky, ale také úvahou nad dilematy spojenými s možností překročit omezení spojená s tradicemi a náboženstvím.
(MFF Cinema Mundi)
Videá (1)
Recenzie (21)
Tak čeho se nám to dostalo? Moc hezkých záběrů kamery, když zrovna nepostihlo paní režisérku šílenství detailních záběrů (což je ve zhruba 80 % případů), dobré výpravy i lokací (pořád je řeč o té obrazové menšině), a pak samozřejmé a neotřesitelné artové jistoty - zdlouhavé a rádoby hloubavé záběry, dlouhé pohledy, detaily tváří, dialogy jak z Kierkagaarda nebo jiného filozofa, a přitom jde jen o to, jestli ten mnich tu holku ojede dřív, nebo později. Nějaká osudovost, mystičnost, s tím se paní režisérka moc nezabývala, takže z toho máme telenovelu a podobný výplach o ničem. Měl jsem na jazyku ještě pár otázek po logice, ale to bych opakoval, co napsal Bluntman. ()
Gerald Martin ve svém životopise G. Garcíi Márqueze konstatoval, že García Márquez měl sice vždycky rád film, ale že to k jeho smůle byla jednostranná láska. Nejinak to dopadlo u adaptace novely O lásce a jiných běsech. Um a vidění režisérky filmu se nejenže zcela míjí s poetikou autora předlohy, ale zároveň je kinematografickým (a neumětelským) běsem. ()
Netradiční kinematografie Kolumbie a Kostariky ztvárnila jedno z děl Gabriela Garcíi Marqueze velice strhujícím způsobem, kde vynikly herecké výkony mladičké Elizy Trianové v roli Siervy Maríe a Pabla Derquiho v roli liberálního kněze. Film v plné nahotě ukázal, kam vede náboženský (i jiný) fanatismus, představovaný zde biskupem, který v touze pomstít se církevní vlažnosti markýzovy rodiny využije toho, že Sierva byla pokousaná vzteklým psem a byla léčena kacířským lékařem vypuzeným inkvizicí ze Španělska a nechá dívku zavřít do klášterní kobky ďáblem posedlých žen. Když pak má mladý kněz z dívky vyhnat Satana, záhy pozná, že se na dívce děje bezpráví a nakonec se do ní zamiluje tak, že je sám odsouzen inkvizicí za smilstvo. Divák se šťastného konce nedočká, děvče zůstává v klášteře... Velmi působivé dílo, které nemohu ohodnotit jinak než pěti hvězdičkami. ()
Motto: "Ty skvostné šperky, jež našel jsem tak nevčas." Ke šperkům filmu patří jeho vizuální stránka se všemi jeho ještěrkami, šneky a lišaji ("Co bude po smrti? Narodíme se jako zvířata."), které vezmeme s sebou na cestě za moře ("Co je na druhé straně moře? Svět."); představují takový zbyteček živoucího v "nesvětě" podobně jako v bosenském Život je zázrak ("Bůh je velký. I ptáci to cítí."). Ocenit lze rovněž snadný přechod z (nemagické) reality do snu, což se ve filmech ne vždy daří. Taková nenásilnost šla druhdy Buňuelovi, ale kupříkladu Bergman v Tváří v tvář se o ni marně pokoušel. --- "O lásce a jiných běsech" má přitom poněkud zavádějící název, "jiné běsy" tu nenajdeš a láska jako běs představena není. Ne tak v samotné knize a přijde mi, že filmu přebývá (a tím i chybí) jedna věc. Je příliš úctivý ke spisovateli a jeho dílu. Opečovává ho, zakrývá nepřímnosti, a jakéhokoli naturalismu bys stěží objevil (i náštěva špitálu Boží lásky je jako malovaná zkáza z Jihu proti Severu). Důkaz za vše: Siervě Maríi není dvanáct jako v knížce. A rovněž není představena jako ta "která není z tohoto světa". Což značně oslabuje smysluplnost toho, proč je poslána do kláštera svaté Kláry (navíc postrádám i filmové zpodobnění toho, co spisovatel hutně vyjádří slovy "učinil nejzásadnější rozhodnutí svého života" či "a vymazal ho ze svého srdce"). Na druhou stranu točit film já, rozcupoval bych pana Gabriela za to, co provedl, aby svůj románek mohl snadno zakončit. Přijde tunelem, má klíče a neunese ji? Nemůžu si pomoc, ale zatímco dříve existovala happyendová klišé, dnes je tomu (jenom) naopak, jak si ohledně literatury povšiml už Karel Čapek. Chtěl bych dobrý konec, i když uznávám, že celkové vyznění právě komentovaného filmu má podobné ambice a snad poprvé se významně staví proti knížce. "Jen pro vás jsem se zrodil, a jen pro vás jsem živ, jen pro vás umřít musím a pro vás umírám." ()
Zajímavý počin. Děj plyne pomalu a rozvláčně. Přestože zápletka původní knižní předlohy je mnohem hutnější, netrpí film častým zjednodušením příběhu na úkor dějové logiky. Tady si autoři pomohli tím že se zaměřili na podstatnou část vyprávění. Ale především bych vypíchl skvělou kameru. Některé obrazy mi přišly jak vystřižené fotografie Manuela Alvareze Brava. Možná jen těch snových vizí mohlo být více. ()
Reklama