Poll

Baladický příběh tápající, leč téměř ke všemu odhodlané statečnosti podporované sotva probuzeným, neuvědomělým ženstvím. Jeho melancholie, umocněná maličko zastřeným obzorem a zdánlivou nemožností jakékoli proměny, je v přímém rozporu s odpudivou, a přitom až groteskní bizarností "laboratoře" - i se vzpurnou živelností ... s palčivou touhou po uvolnění těžkých, zrezivělých okovů doby, která nevěděla, že právě dospěla na konec své cesty - že bude donucena svést krvavý, leč marný boj o udržení své moci, neboť nové pořádky jsou vždycky nastolovány na troskách těch starých. Bylo nebylo ... dávno tomu. Kdo ví, jaká byla SKUTEČNOST - ale na tom nezáleží, neboť srdce mladičkých básnířek celého světa jsou si v mnohém podobná ... a obyčejně stojí za to jim naslouchat. (20.09.2015)

Nečakal som, že ma film takto zasiahne. Už je mi jasné, čo estónskej kinematografii chýba - kvalitní scenáristi. Riešením je koprodukcia a táto bola veľmi úspešná. Je to druhá trefa do čierneho od nemeckého režiséra a scenáristu v jednom C. Krausa. Ako bonus precízne budovaná atmosféra a nezabudnuteľná kamera. (29.08.2015)

Přestože všechny atributy hlásají, že bych měla dát vyšší ohodnocení, tak pocitově oproti Čtvrté minutě jdu se smutkem dolů a je to škoda. Myslím, že při jednodušším scénáři a ne až tak dlouhé stopáži by měl Poll na daleko víc. Začátek byl téměř hororový, to jen tak mimo záznam. Chybělo mně vtáhnutí do děje, prožívání mnoha situací, ve kterých se ocitla Oda. Výstižný komentář už tady podal gudaulin. Škoda.... (05.07.2016)

Usedlost Poll jako pevnost omývaná příbojem mořských vln, jako nalezený/ztracený dóm tepající milníkem procitnutí, jako koráb nádechu zátočiny osudovosti, jako kolébka intimity vjemů dospívání a myriád tónů maleb citových. Vizuální čarokrásno prodchnuté symfonií nepolapitelnosti doteků chvějivého sbližování Ody, jež jakoby oblékla šat éterické Liv Tyler a jejího tajemného "ctitele" Schnapse. Nápoj lásky čaruje srdcem meditace, mlčenlivou touhou v podkroví zakázaného soukromí, zachumlaného v symbióze plachosti emocí. Hráz lyrického zátiší se střídmě vine v laguně hlubinné křehkosti. Zápisky bušivého srdce ožívají v tůni slz, na řádcích památníku s kyticí psaného vyznání /ne/vyslovené lásky, oddanosti a vzkazu věrnosti. (24.03.2014)

Půdorys výpravné ságy získává ve filmu volně inspirovaném paměťmi německé básnířky Ody Schaefer obdobu opulentního snu, v němž se v uhrančivé atmosféře mísí motivy dospívání, tělesnosti a etnického napětí před první světovou válkou i konce jedné éry a jejích společenských příznaků. Snímek za pomoci strhujících záběrů na hraně hyperrealismu a fantazie utváří obraz světa z pohledu dívky, která vyrůstala ovlivněna otcem posedlým frenologií, který si v bývalé pile u rodinného sídla zřídil laboratoř. Deformovaná či vypreparovaná tělesnost oproštěná bytí a redukovaná na vědecký exponát a znak kontrastuje se strojeností vysoké společnosti a jejími kratochvílemi, ale také s lyrikou a živelností, které hrdinka poznává prostřednictvím estonského anarchisty, kterého ukrývá před ruskými vojáky i svou rodinou. 9/10 (03.04.2011)