Hry o život

Trvá to subjektivně smrtící 3 hodiny, z čehož subjektivně první hodinu a půl čekáte na lesní naháněčky v aréně smrti. Ty jsou nakonec celkem působivé, jen je klasicky zabíjí extrémně neposedná kamera. Jinak to občas trefně satirizuje reality shows. A Jennifer Lawrence zachraňuje i ty nejtupější dialogy. 60% (21.03.2012)

Takže nie. Bol som maximálne otvorený, pretože v zásade nie som hater týchto spotrebných "young adult" báchoriek a fakt mám rád Jennifer Lawrence. Ale... nie. Nič proti opätovnému vareniu podobných námetov, ale čo je veľa, to je veľa. Podobný problém ako s Eragonom - nejaký chytrák vykradne klasiky a potom to primitívnou a vykastrovanou formou servíruje deťom, ktoré to žerú, pretože to hladko kĺže dolu gágorom. Navyše tu ten svet nefunguje. Všetko vyzerá ako televízny film z roku 1990. Ani jedna postava nie je živá, v dialógoch si okrem komentovania základných posunov v zápletke nemajú čo povedať. A paradoxne od chvíle, keď začne "hra o život", vypukne už úplná nuda s nezmyselne roztrasenou kamerou. Ničomu v tom filme som neveril ani minútu. (04.04.2012)

Scénář: Karel Marx, dramaturgie: Bedřich Engels, výprava: George Lucas, casting: Bohumil Kulínský, kamera: James Parkinson, kostýmy: Malcolm Mclaren, námět: tým tvůrců filmu Truman Show ve spolupráci s tvůrci filmu The Condemned, kteří přitom celou dobu telefonovali tvůrcům filmu Running Man. (27.08.2012)

Souboj iluze a reality, který mě od první minuty překvapivě bavil a jen letmo načrtnutý svět nabídl mnohé ze svých plodů. Už jen zbývá si vzít(knihu), dostat se do všech jejich aspektů(ochutnat ji) a těšit se z těch atraktivní a extravagantního světa(s obrovským potenciálem a detaily). Film totiž působí jako doslovný "výtah", který naznačuje (svět, zákonitosti, aréna-program...) a vynechává doslovnost, stává se příběhem jedné dívky, ne cestou do jiného světa. Ovšem dobře zpracovává klišé (já chci jít-nechoď-tak nejdu:)), nenudí, nabídne slušnou špetku mrtvých teenagerů a hlavně bojuje o svůj post "tak trochu jiné ságy". Jediným problémem snad může být zvolený styl kamery, který je chvílemi dost chaotický, roztřesený a kameraman si ve velkém pohrává se zaostřením/rozostřením (občas účelově, občas velmi chytře). Přesto jsem měl dost pomalých záběrů na to, abych se zamiloval do rtů Jennifer Lawrence...ach!... Mě osobně tam baví tolik motivů a symbolů, že jen jejich hledání a domýšlení (např. stěna v hotelovém pokoji Jennifer má úmyslně odraz skla, není to snaha napodobit realitu, je to úmyslná iluze, stejně jako televize, ale i ona chvíli uvěří, že je tam, kde to má nejraději... v lese) mě dost bavilo. Co dál? Druhý díl? Ano, vždyť tenhle příběh má kam jít... PS: a kdo vyhrává? Zatím na plné čáře iluze, vždyť kdo by chtěl realitu... dvojnásob ve filmu, který má ukázat "jiný svět". PSS: lepší název než Hunger Games by bylo jmenovat Blurred Games, minimálně u filmu ano:)//kritici filmu by si měli přečíst knihu, perfektní adaptace, která knihu přímo rozšiřuje, aby byla zvládnutelná i pro diváka (22.03.2012)

Nečekal jsem vůbec nic a i tak mne film docela zaskočil. Kdo tu začne plácat něco o umělé romantice, tak film totálně nepochopil a nemá smysl dál komentář číst, protože nebude objektivní. Hunger games je hra, resp. romantika pouze na oko. Stejně jako celá dnešní společnost (nebo její drtivá část), kterou tento film vcelku sofistikovaně krizituje. Začíná to samým systémem Hunger Games (pocta válkám), přes patetické přání štěstí, otřesné (záměrně probůh !) kostýmy, takže vyčítat snímku tohleto je asi stejné, jako kdyby byl člověk nasraný, že po jídle už najednou nemá hlad. Co se tedy týče filozofie, tak nemám vesměs co vytknout. I technicky je snímek vcelku ucházející (vizuál města, kulisy atd.). Lehký problém nastává při hře jako takové. Některé věci mi přijdou trochu odfláklé a občas se divák ztrácí v tom co je doopravdy myšleno vážně a co je zase jen pomrkávání očkem na dotyčného recipienta. Ruční kameru raději neřeším, stejně jako dost rozporuplné akční scény (někdy naturalistické, jindy "zastřené). Gary Ross mi tak přijde daleko poutavější vypravěč a filozof, nežli technik a režisér akčních scén. Zapomněl bych na Jennifer Lawrence, ze které téměř čiší hrdinka moderní doby, která jednou nahradí Kate Beckinsale, Millu Jovovich a další drsné bábovky. Tahle mi přijde i jako daleko lepší herečka. Hunger Games určitě není pro klasiky a omezené mozky. Megazisky dost nechápu, protože bych čekal, že většina lidí obsah nedocení (což předpokládám, že se přesně i stalo), ale očividně to i tak nebrání filmovému zážitku, i když zřejmě trochu jinak prožitému. (02.04.2012)