Hry o život

Scénář: Karel Marx, dramaturgie: Bedřich Engels, výprava: George Lucas, casting: Bohumil Kulínský, kamera: James Parkinson, kostýmy: Malcolm Mclaren, námět: tým tvůrců filmu Truman Show ve spolupráci s tvůrci filmu The Condemned, kteří přitom celou dobu telefonovali tvůrcům filmu Running Man. (27.08.2012)

Tak tenhle film mě neskutečně příjemně překvapil, dokonce tak moc, že zpětně lituju, že jsme na něj nešel do kina. Jenže já čekal biják plnej digitálních efektů a prázdnejch keců, vhodnej pro fagany co si v kině rádi svítěj mobilem, vozej si tam cisternu koly, u sedačky maj vanu s popcornem, pak na csfd vyměněj deset bodů a na profilu maj napsáno,"jsem velkej filmovej fanoušek". Jenže ouha tenhle film je i pro takový průmyslníky jako jsem já. Docela mě mrzí příliš dlouhá druhá, survivalová část filmu, ne že by byla špatná, měla v sobě tempo a díky nastaveným myšlenkám z první části i značné napětí, ale jak přežít v přírodě s nepřítelem za prdelí už nám kdysi dávno předved strejda Rambo, jen šípy měl trošku jinak kalibrovaný. Mnohem víc mě dostála první část filmu, ten systém kterej tam vládnul, smysl tý soutěže, já bejt tvůrcem tak bych se nestyděl a klidně bych se v tom porochnil mnohem dýl. Celková kvalita filmu ale není vůbec špatná a velkou zásluhu na tom mají herecké výkony hlavních představitelů. Jennifer jsem totiž uvěřil absolutně všechno a Joshovi zase vůbec nic. (30.05.2014)

,,JE JICH 24 A PŘEŽIJE POUZE JEDEN....“ /// Sporťáci maj Olympiádu a ti jenž trpěj hladem zase Hladový hry. Soutěž je to spravedlivá (kuš, to se tak povídá) a samotnýho mě zajímá, jak taková dětská vyvražďovačka může vypadat (vás kurva ne? Co jste to za lidi…). Zvlášť když vím, že Japonci v tom maj celkem jasno. Ale my? Civilizovaní, pro který je neštěstí nemít žádný kamarády – tož kurva – překvapení! (jako ta akcička!) Ale zpátky do reality: režisér je magor, kterej nedokáže atmosféricky natočit třeba hned úvod, kterej je na můj vkus tak nějak vo hovně. Vobsazení se mi do Do morku kosti nezažralo (soráč Woody, ani tvůj štěk to nezachrání) a nechcu vypadat jako intelektuál, ale nějaký ty souvislosti mi mohli udělat jasnější. Ale fakt je, že děcka to celkem bralo. AMAZONKA a ROMANTIK (bacha – kontrolní otázka: ,,Kterej z nich nudí?“) Bitva o život sbližuje (to sem se tenkrát sblížil….no vo život nešlo,ale…) - víte co, pak si jen přeju, aby se s tý amazonky nestal romantik! Takže – bez prdele: mohlo to dopadnout kurevsky hůř! (jako že by se to třeba nelíbilo ani mírumilovným dětičkám) A tak - za parchanty (ty moje) 3* a za mě …(tak schválně…se ukaž intelektuále…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trilogii od Suzanne Collins (part 1: Aréna smrti – rok 2008) číst nebudu. 2.) Chtěl bych rozvinout (k dokonalosti) verš: ,,Osamělá v lese, Katniss svůj luk nese.“ . 3.) Thx za titule ,,Ferry“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (08.08.2012)

Na filmu je hodně vidět, že je podle knižní série, takže působí přesně tak - víc vedlejší motivů, co by potřebovaly ještě rozvinout. To mu ale vyčítat nebudu. Překvapilo mě spíš chladnější přijetí, protože film mě nejenom bavil, ale dokonce mě ani nenutil vypočítávat si v duchu jeho chyby. Samozřejmě, že ve svojí podstatě se nejedná o žádnou převratnou novinku, každopádně nápad je dobrý a hlavně - v tomhle žánru jsem v nic lepšího ani nedoufala. Hodně mě potěšil Woody Harrelson, za něj oba palce nahoru (a ještě ten třetí za Lennyho). Nadprůměrně sympatická hrdinka to s přehledem táhne od začátku do konce, město úchylů (i když podobný už jsme taky mohli vidět jinde) vyobrazeno poutavě, stejně tak fáze příprav na hry, pak samotný boj je pochopitelně trochu změkčený, to se dalo čekat. Těžko ve filmu tohohle typu uvidíme detailní záběry na krutou smrtí dětí a Battle Royale podle mě není určena stejnému publiku. Ze stejného důvodu zřejmě nebyly rozvíjeny další postavy z arény (až na jednu) tak, aby si je divák oblíbil, protože by věděl, že stejně nemají šanci. Finále uspokojivé, hudba vynikající (co taky čekat od JNH?). Tak, a teď aby to nebyla jen samá chvála. Je to dost dlouhý, možná až moc a i já se přidávám s tím, že kamera je otřesná a filmu ublížila asi nejvíc. Ale jinak jsem spokojená, a to jsem před filmem měla docela obavy. (25.03.2012)

První panický záchvat blonďaté holky a už nemůžu. Asi nenávidím emoce, které jsou tímto způsobem vidět. Od pořádného citu člověka jen zdržují. Ale proto, že jsem sama před pár lety napsala něco o teenagerech pobíhajících po lese a teď jsem řádně naštvaná, že už to nebudu moct dál rozvíjet, protože by to vypadalo jako plagiát, jsem se donutila nakonec k celému zážitku. A musím říci, že od adaptace literárního díla jsem očekávala mnohem větší propracovanost v detailech. (Protože fakt, že mají všichni dekadenti různě barevné vlasy a koláčky v mísách, za propracovanost detailů nepočítám.) Příběh působí velmi podobně jako většina hollywoodských rychlopecek, hodně věcí při podrobnějším zkoumání nedává pražádného smyslu, nic moc mi příliš nedovoluje poznat, že to ve skutečnosti vyrůstá z velmi spletitého a fanoušky adorovaného podhoubí. U dobrých adaptací jde poznat, že se jedná o práci s knižní předlohou, a ani člověk nemusí znát původní text, a ani to nemusí být ortodoxní přepis, zkrátka z takového příběhu lze vycítit, že nad ním někdo dlouze přemýšlel v souvislostech. Tady ten pocit nemám. (Ovšem předlohu osobně neznám a je tady ta možnost, že je také špatná.) Taky mi hodně vadil přístup k postavám, dvacet čtyři lidí je hodně, i dvanáct je hodně, i šest je hodně. Jako divák je chci poznat - jak na tom základním levelu (Všichni kluci mi připadali úplně stejní, například. Neviděla jsem mezi nimi rozdíl, žádný náznak osobnosti, žádné výrazné typy. To, že má v ruce meč, z něj ještě démona nedělá. To, že má modré oči, z něj ještě hrdinu nedělá. Stejný prototyp kluka modela, podobný střih vlasů, podobná stavba těla, a ještě jsou všichni stejně oblečení, ci boha.) - tak na tom vyšším, kde na mě má zřejmě působit, že jsou to "ještě děti" mleté nemilosrdným soukolím. Ale nedostanu detaily, nemůžu si je ani prohlédnout, pořád nějaký pohyb obrazu a vzdálená kamera a fantastické dekorace a létající nože a virtuální řídící centra, která odvádějí pozornost pryč ke zcela povrchním, nezajímavým složkám příběhu i filmu jako takového. A zároveň je vše servírováno na stříbrném podnosu bez špetky fantazie nebo invence, pochybuji, že by si někdo u těchto Her řekl: "Tak tohle jsem vážně nečekal." A co s takovým zážitkem přes kopírák. (Chválit jenom proto, že to není Stmívání?!) (25.11.2013)