Skrytá vada

Zkuste si představit mix filmů, jako jsou Big Lebowski, Čínská čtvrt, Strach a hnus v Las Vegas plus cokoli od Davida Lynche a máte rámcovou představu o poetice Skryté vady. Anderson i v tomto filmu pokračuje v mapování proměn americké společnosti v neuralgických obdobích jejího vývoje. Pokaždé tyto změny ilustruje na základě střetu dvou mužských aktérů. Ve filmu Až na krev bojuje symbolicky o podobu Ameriky kazatel Paul Dano s ropným magnátem v podání Daniela Day-Lewise, v rozkolísané poválečné Americe zobrazené v Mistrovi se duše neurotického válečného veterána aka Joaquina Phoenixe snaží zmocnit charismatický guru Phillip Seymour Hoffman. Phoenix podává skvělý výkon i coby poněkud zdecimovaný hipík ve Skryté vadě. Na druhé straně barikády stojí tentokrát hřmotný policajt Bigfoot. A většina společných scén těchto dvou postav patří k tomu nejvtipnějšímu, co film nabízí. Asi jsme to ještě dostatečně nezdůraznili, ale Skrytá vada je přes všechny své sociopolitické přesahy hlavně nepředvídatelná existenciální komedie. (15.06.2020)

A já pořád neviděl Až na krev, hanba mi. Paul Thomas Anderson se mi začíná zamlouvat čím dál víc, zatím to vypadá, že jsou pryč ty doby, kdy svými zvláštními filmy zaujal masy, u tohoto snímku by to vlastně v principu ani nešlo, podle toho, co jsem o postmoderním Thomasi Pynchonovi četl, se režisérovi podařilo ve filmu jeho styl vystihnout. I před stopáž naprosto perfektně sladěný příběh, kde se něco tak racionálního, jako vyšetřování pohřešované osoby, mísí s hypnotickými okamžiky monologů, hodnotícími děj, scénami situačního i slovního humoru, pomrkáváním na diváka a drsnými a (skutečně) romantickými pointami jednotlivých linek. Přitom nevidíš zaškobrtnutí, nebo snad mezery v tempu a celé to dlouhé vyprávění uteče jako voda. I když chápu, že snímek by netrhal divácké rekordy, v přítmí kinosálu by to na ty dvě a půl hodiny byl daleko intenzivnější, téměř až magický zážitek. Líp to prostě doma nejde. 90%. (30.03.2015)

Předně chci říct, že s P. T. Andersonem nemáme moc dobré vztahy, přesto jsem se uvolila dát mu, hlavně kvůli Joaquinu Phoenixovi, ještě šanci. A tak jsem si musela projít prapodivnou hippie neo-noirovkou, s permanentně zhuleným Philem Marlowem - vzezřením napůl zvíře, napůl člověk - který svou roli pojal jako exhibiční představení... ono to jinak snad ani nešlo. První hodinka baví, trochu zmatek ve jménech a osobách, ale pak jakoby do sebe všechno začalo humorně zapadat i přes dojem, že si Anderson dělá s divákem naprosto co chce... nu, a jemu se to dokonce líbí - možná i díky atmosférické směsce hudby, možná díky čistě náhodné podobnosti zápletky z "Rozpuštěného a vypuštěného", ale čeho je moc, toho je příliš a tak se děj druhé poloviny zdá delší, než ve skutečnosti je a dosavadní zábava se může začít poněkud zajídat... Za mě ať si napříště P. T. Anderson točí jen pro domácí promítání, protože na tohle mu sere Zlatej tesák. (27.03.2015)

Paul Thomas Anderson si očividně rád hraje a zkouší. zkouší délku scény, záběru, vzdálenost kamery, úhel záběru, různé formy humoru, absurdních situací. A pak z toho udělá film, který obsahuje neskutečné množství divných postav, kdy vám nezáleží snad ani na jedné. Celé to má dvě a půl hodiny, ale vy si stejně říkáte, že je to prostě zajímavé a že vás to místy docela baví. (06.03.2015)

Zajímavá trilogie režisérů v Hollywoodu.Ze tří jmenovců (Paul W.S. Anderson, Paul Thomas Anderson a Wes Anderson) je pro mě PTA totální neznámou a Inherent Vice je pro mě prvním setkáním s tímhle umělcem.Stejně tak i Wes Anderson je pro mě totálně neznámý, ano ano, světe div se, znám pouze nejprofláklejšího a nejbéčkovějšího Andersona.Inherent Vice je hodně přes dvě hodiny trvající psychadelická zhulenost a jestli vás ten film nezhulí sám, budete mít chuť na jointa hned po skončení filmu.Dávno jsem vypadl z let, kdy jsem hltal hippie dobový filmy, nosil trika Hendrixe, Marleyho a hulil jako zdejší hlavní hrdina a přesto mě ten film strašně bavil a já sem zase po letech chtěl vytáhnout faju a zhulit se jako kretén.Těžko říct něco o příběhu, parta výtečných herců pronáší neskutečnou výměnu vtipných dialogů napříč dějem, který ze začátku působí jako obrovské spiknutí bůh ví koho a nakonec se to přes mraky více či méně pochopitelných zvratů a dějových odboček dostane k tomu nejméně podstatnému úkolu hlavního hrdiny, aby se nakonec stala pouhá lidskost a rodina v bordelu mafie, narkomanů, hippízáků, šílených policajtů, Černých Panterů, pedofilních zubařů, sjetých kundiček, polonahých asijských kurviček, motorkářských nacistů, FBI, obchodníků s nemovitostmi a dalším asi tisícem postav tím nejdůležitějším a mě tím Anderson docela dostal.Přiznám se, že místy sem opravdu jen těžce stíhal, proč se na plátně děje tohle a proč proboha tahle postava říká tohle a kde se zase vzala kurva tahle a je to i díky evidentní nutnosti film ve střižně přeci aspoň trochu zkrátit, podle mě měl být Inherent Vice ještě o takových 35 minut delší, ale to už ANdersonovi asi neprošlo a stejně to všechno tak nějak nakonec zapadlo do sebe. Joaquin Phoenix předvedl výtečnýho výkon a snad teprve podruhé v životě mi ve filmu sedl.Dokonce celou dobu působí a svým způsobem vypadá jako Martin Rigss Mela Gibsona a to úplně přesně např. ve scéně střelby na schodech.Vyhejbal jsem se tomuhle tvůrci hodně let a pokud je jeho nejhůře přijatý film pro mě skvělou zábavou, těšim se na zpětnou projekci mistrových děl.80%. (15.07.2015)