Skrytá vada

Příjemná sedmdesátková atmosféra, ujetý krimi příběh a excelentní Joaquin Phoenix, to jsou největší přednosti další výstřednosti Paula Thomase Andersona. Hlavní postava je od začátku vtažena do jakéhosi podivného pátrání, načež se film skládá ze sledu povídacích scén, které krůček po krůčku posunují příběh vpřed. Problémem je, že každá z informací je svým způsobem důležitá, divák musí neustále dávat pozor, ale zároveň se ve filmu neděje pranic velkolepého. Jako osvěžení z minimalistického přísunu dějových drobností byl zamýšlen humor, jenže toho není na poměry 150 minutového filmu dostatek. Tuším, že Inherent Vice měl v ideálním případě dopadnout jako mix Jeden musí z kola ven a Big Lebowski, ale to tak úplně nevyšlo. 7/10 (18.04.2015)

Nemám rád noir filmy. Nebaví mě chlapácké a zároveň květnaté blábolení drsných postav nad zbytečně komplikovaným příběhem, který stejně nikam nevede a nic mi neříkají dlouhé záběry na houpající se mlhu v temných zákoutích města plného postav s podivným chováním a podivnou motivací. Inherent Vice podle mě noir je, nicméně je to především jeden velký drogový opar a halucinogenní haluz, z kterého občas vystoupí prvky příběhového zamotance. Po druhé za sebou jsem od PTA chtěl film, který mě rozdupe úplně vším a po druhé jsem dostal něco, čemu zřejmě moc nerozumím, ale cítím, že to má velkou vnitřní sílu a hodně zvláštním způsobem mě to dost bavilo. A vždycky je za tím neskutečný Phoenix. #kviff2015 (06.07.2015)

Po dlouhé době jsem se dostal k tomuhle filmu od mého oblíbence PTA. A je to psychedelická pecka. Ani já, ani PTA jsme přechod 60. a 70. let v Americe nezažili, takže těžko říct, ale přijde mi to jako úžasný popis té doby. Je to zmatené, je to náročné a některé náznaky těžké na pochopení, ale má to své kouzlo. A ta hra s filmem noir, hippies, drogovým raušem alá Strach a hnus v Las Vegas, to má koule. (15.10.2017)

"Paranoia alert." Vlastně dost skvělý film, ale pouze hlavou, nikoliv srdíčkem (ačkoliv jsem se tedy chvílemi smála nahlas). Nemyslela jsem si, že můžu ještě víc nenávidět přítomnost Katherine Waterston na plátně, ale očividně můžu. A jakkoliv ho mám ráda, tak Owen Wilson působil mezi ostatními jako šlápnutí vedle. Jonny Greenwood se předvádí. (03.04.2019)

Vymaštěnější scénář jsem už dlouho nepotkala. Dialogy těžké a zpomalené, dikce až nesnesitelně flegmatická, což vedlo k tomu, že vzrušující pašerácký Zlatý Tesák vyzněl jako nuda a jehož "dalekosáhlý" význam se vytratil a zcela rozplynul po první minutě. Herecké talenty utopené ve sračce vyfetovaného pozérství. (23.03.2016)