Mgr. Radovan Kaluža

Mohlo by se zdát, že v případě dokumentů postačí "jen" vhodná volba dostatečně zajímavého zkoumaného objektu či tématu, jak dokazuje filmografie Heleny Třeštíkové či tvorba jejích mnohem angažovanějších mladších kolegů v čele s Hníkovou, Klusákem, Janečkem a Remundou. Jde ale o mýlku, protože ústřední je zvolený klíč k určení daného "problému"._____ Bylo by tak nešťastné snažit se napasovat celovečerní dokumentární debut Adama Sedláka na některý z přístupů výše zmíněných tvůrců, protože projekt o Mgr. Radovanu Kalužovi je na poměry české polistopadové kinematografie zcela unikátní. Nejde o časosběr, protože ten má smysl u lidí, kteří se nějakým způsobem vyvíjejí a jejich život se nezacyklil (není případ magistra). Není ani odkrýváno, jak média manipulují se skutečností a své manipulační techniky zas(t)írají více či méně sofistikovanými způsoby, protože je spíše ukazován rozpor mezi vytvářením si určité mediální image a vnímání skutečné prezentace druhými. Ačkoliv by se mohlo zdát, že má výsledek nejblíže raným pracím Eriky Hníkové, není tomu tak. K osobě, jejíž zhuštěná biografie je nám předkládána, se nepřistupuje a priori s despektem a výsměchem - nestaví se záměrně do pro ni nepříznivých situací, ale naopak ona sama se inscenuje do póz, které jsou nechány na posouzení divákovi. (Pomineme-li už to, že výběr materiálu je sám o sobě manipulativní a že střih staví některé věci záměrně do kontrastu - Radovanovo bomba-kunďáctví a jeho úspěchy u žen na Stodolní - či - v případě "panické" písně s textem o "děvkách" - souvislosti.)_____ Je co vytýkat (především nedůslednost v dodržení konceptu, kdy úvodní variace na reality-show o zdokonalování "vzhledu" bytu a sebe nejsou dotaženy do konce), ale s přihlédnutím k unikátnosti daného díla (nemožnosti nacpat ho do předpřipravených škatulek) a vzhledem k působivé výpovědi o člověku a světě na hodnocení nakonec přitláčím. Z portrétu o někom, kdo na první pohled má dle současných měřítek všechno, ale ve skutečnosti nemá nic a žije osamělý prázdný život, se totiž stala výpověď o polistopadové době - současné mediokracii, která podobným individuím přeje. Ať už jsou před kamerou, nebo za ní. (05.08.2011)

Mgr. Bohumil Stejskal. Začalo to výsměchem jak z okouna, pokračovalo překvapivě nemilosrdnou chytilovskou sondou do života prosťáčka v pekelném kruhu kurev a skončilo v lokaci pro anální vajíčko neboli domácím videem „chlastáme s Kalužou a už se nemůžem dočkat, až to dáme na Youtube“. Skoro mám pocit, že výběr tématu proběhl náhodou, tvůrci sami moc dobře nevěděli, co chtějí točit, a když zcela mimoděk narazili na zlatou žílu, šokem najednou netušili, jak ji co nejlíp vytěžit. Možná je ta nesourodost a, žel, klouzání po povrchu daná filmařskými začátky, možná jenom tím, že tři dny jsou na poznání člověka prostě málo. Těším se na celovečerní, časosběrnou verzi. (13.04.2011)

Uhrovití mladíci se vydali zkoumat Radovana a vzhledem k svému mládí ztratili odstup. Co se týče dokumentu, tak žije a padá se "zkoumaným" subjektem a Radovan ho táhne, ať už nahoru nebo dolů. Vzhledem k prostředkům a času, se celý fenomén Kaluža jenom oťukává a klouže se po povrchu. Ale těžko tohle vytýkat studentskému filmu za pár pětek. Nejsilnější je pak dokument ve chvílích, kdy se podaří Kalužu zachytit jako člověka, ne pouze pošuka k pobavení. Ve chvilkách, kdy opilý smutní nad novou láskou svého života, nebo když (v podstatě ve stejné scéně) rozbaluje lístečky a jde vidět, že členy štábu už stihl zahrnout mezi své kamarády a jejich anonymní upřímnost nechápe a bere trochu jako zradu, kdy se sice směje, ale jde vidět, že neví, jestli ostatní se smějou s ním nebo jemu. To jsou úžasný momenty, který ukazují, jak se kdysi dítě (nedivil bych se kdyby s ADHD), vykořeněné, bez kamarádů, rozhodlo, že teď bude úspěšné a oblíbené, přečetlo si knížky a poučky a ne zcela je pochopilo. A tak vznikl RK a je to i není role a tak jak to v životě bývá, ani takový kokot jako je Kaluža není prostě jenom kokot. Bonusem pak je závěr dokumentu, kde jde vidět, jak dokumentární mladíci, kteří dle mého přijeli pouze natočit jednoho exota (případně odhalit jeho lži a pózy), propadnou Radovanově infantilnímu nehumoru a během jednoho víkendu se s Radovanem smějí a vegetí u něj na gauči. Což o něčem taky vypovídá. PS: Když teď nad tím tak přemýšlím a čtu to po sobě, asi to bude dobrej dokument, když mě to nutí přemýšlet a chce se mi to rozebírat...silný tři hvězdičky. PPS: Ač jsem docela strhal Sedlákův Semestr, na Mgr. RK jsem se díval v době, kdy se po FFKV chválí jeho Domestik....tak jsem zvědav, nenechám si ujít a rozhodně tady asi roste víc než zajímavý režisér a tvůrce. (14.08.2018)

Děkujme světu za všechny samolibé narcisní podivíny co s námi okupují tuto planetu, o nich se točí dokumenty jedna radost. Vedle zajímavého subjektu se i režisér projevuje jako zdatný filmař (ročník 1989!). Hlavně tedy v první polovině, kde se dozvíme snad až trochu moc o nás samotných, škoda, že v závěrečné třetině se film nemile rozpadá a fascinující sebestředný Mgr. již vypálil své nejlepší bonmoty. Trochu se mohlo v této fazi prostřihat, ale tvůrci určitě měli své důvody - možná potřebovali natáhnout středometrážní materiál na celovečerní formát, možná se s Radovanem prostě jenom skvěle bavili. Stále ale tleskám za střídmou stopáž a milerád uděluji štempl nejzábavnějšího českého dokumentu poslední desetiletky. 70 % (26.09.2015)

Jakožto Okouňák a totální socka, která je osobností pana magistra zvráceně fascinována a která Radovanovi závidí jeho barák a modelki s kozi, jsem si tenhle dokument nemohl nechat ujít. Musím říct, že mě potěšila zejména obrazová kvalita výsledného materiálu. Obsah není kdovíjak oslnivý, jenže co víc chcete z něčeho takového vymačkat. Pokud měl dokument rozebrat Radovanovu osobnost do posledního šroubku, pak selhal, protože Louže se uvolnila na max a pouze se předváděla před kamerou. Sedlák a spol. tak spíš jen posílili Kalužův mediální obraz. Ale jinak teda zajímavá podívaná. … Po druhém zhlédnutí a určitém časovém odstupu bych dodal snad jen to, že jakkoliv je Radovan Kaluža kretén a omezenec, aspoň z toho života něco má, byť to z pohledu třetí osoby může působit prázdně. Zvlášť si to člověk uvědomí při závěrečné projížďce, která byla natočena v místech, kam jsem chodil za jednou ze svých nemnoha přítelkyň. (721., 30. IV. 2012, 1. II. 2015) (15.05.2012)