Senna

Neděle 1. května 2011. Dnes je tomu přesně sedmnáct let, kdy na závodním okruhu zemřel aktivní pilot formule 1. Neděle 1. května 1994 je datem, které zná každý fanoušek toho sportovního odvětví. Už to samo o sobě je významným ukazatelem, jak velikou osobností byl Ayrton Senna da Silva. Dokumentů o jeho životě, resp. spíše jeho kariéře a smrti, vznikla již spousta a většinou se od sebe nijak výrazně neodlišují. Věnují se zejména jeho soupeření s Alainem Prostem, úžasným výkonům, které podával na mokru a v neposlední řadě vlivu, který měl na brazilské spoluobčany. Kaspadiův příspěvek k tématu se schematicky od svých předchůdců nijak neodlišuje, přesto jde alespoň v některých momentech více do hloubky. Důvod je jasný, díky podpoře Sennovy rodiny a Bernie Ecclestona (vlastník komerčních práv F1) měl možnost prodrat se ohromnými archívy doposud nikdy neviděných záběrů. Pro fanoušky je tak jistě zajímavý náhled do jednání jezdců s FISA, pro nepamětníky pak určitě i osoba Jeana-Marie Balestreho. Celkově však snímek nepřináší k tématu příliš nových informací a nenabízí ani čerstvý pohled na Sennovu kariéru. Jen málokdy se nestaví k Sennovi nekriticky a spíše než hloubkovým studiem jeho kariéry a života připomíná Brazilcův pomníček, ba možná pomníček jedné nezapomenutelné etapy v historii formule 1. Není to nic překvapivého, spíše naopak. Přesto je však škoda, že autor nevyužil spousty archivních materiálů, aby ukázal i Sennovy méně známé stránky. Z filmové stránky se také nejedná o nic nového. Klasické spojení dobových záběrů s mluvícími hlavami, které je posléze či v průběhu (a někdy dost hloupě) komentují, graduje ke konci, kde Kaspadia znatelně tlačí na emoce. Všechna čest, samotná nehoda není rekonstrukcí, ale jasně a bez komentáře zachycuje situaci přesně tak jak se stala – jak jinak než z dobových materiálů. Jenže předchozí záběry jsou značně slzopudné. Senna několikrát mluví o tom, že kariéra je krátká, ale život ho čeká ještě dlouhý, polemizuje o svých plánech a říká, že ještě není čas umírat, protože je toho spousta co je ještě třeba prožít. Nedivím se, že Ron Dennis brečel. Jak už jsem uvedl, tohle není jen příběh Ayrtona Senny, ale zároveň jedné krásné etapy, na kterou se jen tak nezapomíná. (01.05.2011)

Viděl jsem delší, skoro tří hodinovou verzi. Bez mučení se přiznám, že motorky, auta, ani formule mě nikdy nebavily. Tohle ale není jen o závodění. Je to příběh člověka, který šel za svým snem a bohužel mu nebylo dopřáno tolik štěstí jako ostatním. A co mě jako laika skutečně zarazilo, že si Senna na své auto dlouhou dobu stěžoval a přece se nic zásadnějšího s jeho stavem nedělo. Je zde krásně popsán vztah Senny s Prostem a jejich skoro až nepřátelský vztah. I pokud vás tohle sportovní odvědví nebere, běžte do toho. Stejně na konci slzy neudržíte! (27.06.2011)

Veľmi silný dokument, o jednom z najlepších pretekárov histórie F1. Hoci nie som ultra fanúšikom tohto športu, dokument ma zaujal svojou autenticitou a najmä osobnosťou samotného Sennu, ktorý je tu vykreslený v prvom rade ako človek, až potom závodník. Najsilnejšími boli pre mňa zábery z osudového víkendu v Imole, Sennova viditeľná nervozita z okolností fatálneho tréningu a smrti ďalšieho pretekára. Akoby aj on sám niečo tušil...A v týchto dňoch sa mi nedá nespomenúť paralelu s nebohým Paľom Demitrom, scény lúčiacej sa celej krajiny boli veľmi symbolické. (17.09.2011)

Popravdě si moc neumím představit verzi tohoto skvělého dokumentu o délce 104 min, zato si umím úplně v pohodě představit verzi, která má i 262 minut. A to dámy a pánové nejsem žádnej extra velikej fanda Formule 1. Časy kdy jsem občas koukal v neděli na burácející motory těchto bezpochyby nadherných strojů jsou ty tam. Senna ve mě ovšem probudil vášeň, zájem a hlavně ke konci velkou porci dojetí. Ano Ayrton Senna byl fenomén jakých jsme mnoho nezažili. Dodnes si pamatuju tehdy tu šokující zprávu o jeho smrti. Opravdu krásný dokument. 90% (09.07.2012)

Když začalo pršet, ucítil šanci. Byl výborný pilot, ale často proti němu stála politika a zákulisní nástrahy. Spolu s arogantním Alainem Prostem vytvořil Senna na řadu let historicky nejúspěšnější dvojici jezdců jedné stáje. Rádi se však neměli. Zásadní byl rok 1989, kdy obhajoval mistrovský titul, ale v posledním rozhodujícím závodě byl až k nepochopení diskvalifikován pro nedovolené zkrácení zatáčky. V další sezoně pochopil, že není nedotknutelný. V tréninku totiž britský pilot Donnelly doslova přežil vlastní smrt po těžké nehodě, kdy mezi troskami vozu zůstalo ležet jeho bezvládné tělo připoutané k sedačce. Přemýšlivý a skromný brazilský pilot dál vyhrával. Několikrát hovořil o nutnosti dosažení větší bezpečnosti jezdců na okruzích. Osudná se mu stala trať v Imole v San Marinu (tehdy vyhrála nastupující kometa Michael Schumacher), kde v roce 1994 pravou stranou narazil do betonové zdi. Nezemřel sám – v kvalifikaci zahynul pilot Roland Ratzenberger. Dávat do kupy životopisný dokument je ošemetné. Na přílišnou idealizaci a na „zvětšování“ už tak velkého závodníka diváci nejsou tak úplně zvědaví. Tady se toho ovšem tvůrci vůbec nebojí. Výsledek je sice velkou oslavou dravého jezdce, ale také idealistického muže, který stojí proti sportovnímu politikaření. A musím říct, že intriky a emoce v podání režiséra Asifa Kapadia mě chytily víc, než Howardův nedávný závodní kus Rivalové o dvojici James Hunt a Niki Lauda. Tohle je rozumně natočené, dynamické, energické. (10.05.2015)