Simonův vesmír

Přiznám se, že ze všech filmových aspiků, které znám, mi byl Simon zatím asi nejméně sympatický, protože je zde vykreslený jako někdo, s kým je skutečně těžké žít nebo vůbec vyjít, což je poněkud rozdíl od všech těch filmů, kde jsou aspici vylíčeni jako roztomile výstřední matematičtí géniové, kteří jsou dokonce schopni navázat milostný vztah (v tomto ohledu jsem byl celou dobu zvědavý, kam se vyvine Simonova známost s Jennifer, kterou dohazuje svému bratrovi - myslím, že nejeden divák - včetně mě - čekal, že se ti dva nakonec dají dohromady). Mnohem bližší mi byl Simonův bratr Sam, který měl se Simonem skutečně svatou trpělivost, a velmi mě překvapil, že kvůli bratrovi obětoval i 5 letý vztah se svou přítelkyní. Postava Jennifer mi přišla nejméně věrohodná a spíše nezajímavá (podíl na tomto dojmu u mě bude mít pravděpodobně i mně osobně nesympatické obsazení té role, protože Cecilia Forss mi přišla jako taková ošklivější verze Petry Paroubkové; vlastně i tak nějak obecně mám pocit, že Švédky moc hezké nejsou, podobně jako třeba Němky). Jinak pozitivní na tom filmu je krátká stopáž a pak to, že místy je to docela vtipné; nějaké větší emoce to ze mě ale nedostalo a veskrze na mě ten film působil neobyčejně zbytečně, ve smyslu, že kdybych ho neviděl, o nic bych nepřišel. (02.03.2020)

Když někoho máme rádi, nebo možná dokonce musíme mít rádi, protože ten druhý nemá nikoho jiného než nás. A naše životní volby jsou neustále ovlivňovány jím. Když si i partnera musíme vybírat ne podle našeho úsudku, ale podle úsudku toho, za koho máme (bohužel) zodpovědnost. Přitom svého partnera milujeme. Jenže láska nemá přednost před nutností starat se... Není to zrovna můj případ, to ale neznamená, že mě to neuvěřitelně nedojalo. A možná to nakonec nebylo tak jednoznačné. Ta holka byla sobecká. Nejde přeci dávat ultimáta. Nemůžete opustit potřebné. Ti silnější se musí přizpůsobit, ti slabší to totiž nedokážou, ani nemůžou. A přitom vím, že bych se na jejím místě zachovala stejně. Tak, jak se mi to hnusí. Ten film ani náhodou nebyl o ní. Spíš o dvou skvělých bratrech, kteří dělali, co bylo v jejich silách. Vnímala jsem to, že to je o nich. Okouzlili mě. Ale v mysli mi stejně nejvíc zůstala ta sobecká ex. Nechci být jako ona a taky už nikdy nebudu.Tečka a za tečkou ještě..2..tečky. (16.04.2014)

(CINEMA MUNDI 2011) SIMONŮV VESMÍR je přesně ten typ filmů, který nemám rád, protože svou perspektivu přizpůsobuje postavě s mentálním/psychickým problémem, jenž zde slouží pouze k dolování emocí z diváků. Nemáme tak možnoust nahlédnout do mentality jedinců s Aspergerovým syndromem, ale ten je použit k ozvláštnění romantických komedií. Scény, v níž hlavní hrdina Simon nakoukává všechny filmy s Hughem Grantem, aby porozuměl žánrovým kódům, jenž pak aplikuje na fikční svět filmu, jsou nesmírně opojné a vůči žánru zábavně podvratné. Moje hlavní výtka se tak týká pouze toho, že se podoba romcomů nemění, ačkoliv k tomu bylo nakročeno, protože na místo leitmotivu kruhu, s kterým se pracuje i ve stylistické rovině, se přes peripetie v podobě trojúhelníku končí ustanovením heterosexuálního, i když tak trochu "jiného" páru. (15.03.2011)

Chvílemi mi přišlo, že scénáristi zapomínali na Aspergerův syndrom, nebo se jim to jen nehodilo do příběhu. Jeden den Simon vyvádí, že má mít místo tacos pizzu se zpožděním, ale druhý den mu nevadí, že jí v jinou hodinu v jiném bytě a jiné jídlo než na které je zvyklé. Jinak je to dobrá romantická komedie. Navíc jedna z mála, která skončí dobře. :D "Nejsou v tom city? Ty nesnáším." (01.10.2020)

Musím pochválit tvůrce, nápad postiženého chlapce, sehnat pro svého milovaného bratra novou přítelkyni, je protkán celou řadou veselých, bláznivých a bizardních nápadů, jak celou akci provést. Výsledek rve srdce každého diváka, musí! Mladý Bill Skarsgard je výborný, hraje mu to na jedničku a hudba skvěle doplňuje celý perfektně sladěný orchestr pánů filmařů. (17.04.2012)