Šialene zamilovaní

Začněme tím nejokatějším: Felicity Jones je úžasná <3 Scénář je chytrej, ale ne chytrej ve smyslu, že vyžaduje chytrýho diváka, spíš naplňuje zcela filmovou příručku pro storytelling a vůbec schéma příběhu. Režie je citlivá s důrazem na perfektní herectví a silný improv mezi oběma hlavními herci. Kamera se mi zdála naprosto otravná - laciný handycam, laciné úhly, které mají navnadit dojem, že divák je na místě s herci, a tak v dialogu často půl ksichtu jednoho herce zakrývá nějaký sloup nebo něco, a při střihu na druhého herce se to opakuje. Střih je obecně prostý a bez nápadu. Hudba je v klavírních variacích pro moje ucho perfektní k daný atmosféře a scénáři. Tempo je přesně akorát, ačkoliv chybí můstky mezi jednotlivými obdobími (a přitom Doremus neváhal jednou použít zrychlovačku a jednou koláž ranních postelových pozic, což mi tedy nahrává na smeč s dotazem, proč podobné nápady neměl i u dalších časových skoků). No a pointa je podle mě skvělá! Skoro se zdá, že to není ani happyend, ale zdání často klame, že jo ;) P.S. Už chápu, proč se mi hudba tak líbila - O'Hallorana si googlím, protože jeho klavírní skladba je podle mě naprosto skvělá! (09.04.2016)

Tam, kde by jiní mohli přitlačit na nereálném sentimentu, přijde střih, vhození do úplně jiné situace a vlastně nový začátek jak pro diváka, tak Jacoba s Annou. Samozřejmě to však není bez emocí, ty ke vztahu patří a dokumentárně pojatá kamera je také dokáže najít, často v detailu na tváře herců. Ale není to jen o nich, kamera společně s hudbou umí dodat tu pravou atmosféru, do které sedí i řekněme minimalisticky reálné herectví Felicity Jones a Antona Yelchina. Věřil jsem jim každou minutu, ať se mi v druhé polovině jakkoliv nelíbila. Ono totiž jedno vízové pochybení a tím přerušení vztahu v té nejdůležitější chvíli dokáže udělat své. Ta cesta zpět je potom ještě těžší, přijdou myšlenky, jestli to má celé smysl a jiné vztahy, přitom v hlavě zůstává stále ona/on. Stejně těžké to potom mají noví partneři, ať se snaží jakkoliv, což je z filmu zase cítit. Závěrečný souboj pohledů a myšlenek je výborným završením, z něhož si každý divák odnese své. 75% (07.04.2023)

Chytľavá romanca zachytávajúca priebeh jedného osudového vzťahu, jeho vrcholy a pády, momenty plné lásky i sklamaní. Aj keď je dejová línia a peripetie, ktorými si vzťah prechádza sú pomerne komplikované, no napriek tomu má film silne realistický podtext. Tvorcovia a herci si naozaj dali záležať, aby tento nezávislý snímok nevyznel príliš presladene a silne tým konkuruje mnohým dnešným mainstreamovým romantickým slaďákom. Príjemná oddychovka a zároveň silný zážitok. 80%. (09.03.2013)

Zajímavý. Hlavním důvodem, proč jsem se na film kouknul bylo, že v něm hraje moje oblíbenkyně Jennifer Lawrence, která zde však byla naprosto zastíněna vynikajícím výkonem Felicity Jones. Takže místo utvrzení se v mojí platonický lásce k Jennifer jsem si našel nový prototyp ideální filmové holky - Felicity. Jestli totiž někdy byla nějaká holka ve filmu k sežrání, tak jedině ona v Like Crazy :) Na filmu samotném se mi líbila taková ta pohodovost, nenucenost a taky neklišoidnost. Prostě pokud si chcete pustit zajímavou a neprofláknutou romantiku, více co dělat... :) (10.06.2014)

On kreslí, ona píše, a ví, že k sobě patří. Hodně jemnej, lehkej, sladkej film, jako plyšovej medvídek, růžová poleva na dortu, jahůdkovej film se šlehačkou a cukrem. Pro single osamělý holky, akorát tak do peřinek, aaaach to bych chtěla tak moc zažít taky.. Fňuk fňuk, je to tak dojemný, aach. Něco takovýho bylo už natočeny tisíckrát, ale zlobit se za to nejde, protože je to zase, uz po tisicate, celkem sympaticky. (16.01.2013)