Réžia:
Phyllida LloydScenár:
Abi MorganKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrajú:
Meryl Streep, Jim Broadbent, Alexandra Roach, Anthony Head, Richard E. Grant, Olivia Colman, Roger Allam, Julian Wadham, Harry Lloyd, Nicholas Farrell (viac)Obsahy(2)
Čo všetko je potrebné obetovať pre úspech? Biografický príbeh mimoriadnej a všestrannej ženy, ktorá dokázala, že vysoká politika nie je len výsadou mužov. Margaret Thatcherová sa ako prvá žena stala premiérkou Spojeného kráľovstva Veľkej Británie a severného Írska. Pre tvrdý a nekompromisný prístup k práci aj k osobnému životu dostala prezývku Železná lady. Bývalá predsedníčka britskej vlády bilancuje svoj život, spomína na svoju mladosť, na manžela, na to, akú cenu musela zaplatiť za svoje úspechy v politike, za neústupnosť a rozhodnosť, za vplyv a moc. (TV JOJ)
(viac)Videá (35)
Recenzie (709)
Politika Spojeného království 20. století je natolik populární, že si vyžádala za pochodu nesčetně referencí v médiích všech druhů. Z té masy, které jsem se účastnila, snad více mohu doporučit Audienci u královny hranou v ND, jejíž součástí je také příběh Thatcherové. Ale chápu, že fanoušci Meryl si zde přijdou na své. ()
Nelineární vyprávění zastihuje jednu z dříve nejmocnějších žen světa ve stáří a částečné popletenosti. Což je dobrý a logický rámec pro epizodické vyprávění na přeskáčku, které v problikajících vzpomínkách zachycuje zlomové okamžiky od mladé dívky po ženu, která po vnitrostranickém puči musela opustit post premiérky. Neústupnost však bývalé političce zůstala i jako stařeně s odcházejícím mozkem. Neústupnost, která nebyla empatická a laskavá, ale spravedlivě dodejme, že to ani k ní samé. Líbí se mi způsob vyprávění, který nepůsobí jako uhlazená učebnice dějepisu, ale živelný a různým výkladům přístupný portrét osobnosti. Meryl je samozřejmě perfektní. SHRNUTÍ: Silná osobnost se dokáže prosadit. Síla ale vždy i zraňuje. ()
Velmi příjemné překvapení a to myslím pekelně vážně. Celkový příběh je vyvážený a Phyllidě Llyod se podařilo příbližit mi Thatcher nejspíš přesně tak, jak chtěla. Jsou tam sice momenty, ze kterých mi bylo mírně blivno (Maggie přirovnává svůj každodenní boj v parlamentu k válce, kde umírají lidé a u toho hraje oslavná hudba - tohle vážně ne.) Ale nakonec se mi pohled do života ženy, která toho dokázala tolik, ale v žádném případě nebyla dokonalá, líbil. Musím obrovsky pochválit kameru Elliota Davise, která je úžasně hravá, co se týče úhlů, rámování, a kdo ví čeho ještě. No a zatleskat musím i Meryl Streep, které její teatrální výkony v poslední době nežeru, ale tady byla téměř dokonalá. ()
Železná lady vyvolává dojem, že ji točil někdo, kdo ničemu moc nerozumí - politice, kariéře Margaret Thatcherové ani třeba starým lidem. A tak skáče z jednoho na druhé, přičemž nejvíce se zdržuje u toho stáří, protože tam se dá zdánlivě nejméně pokazit. Časové roviny střídá na základě hodně násilných asociací a naprosto kašle na gradaci vyprávění. Jde spíš o sled více či méně vtipně vypointovaných scének. Nicméně Meryl Streepová má toho Oscara právem. Po zhlédnutí jejího výkonu mám chuť jít nakoupit nějaký modrý hadry a pořádně si v nich zapištět. ()
Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... ()
Galéria (101)
Zaujímavosti (22)
- Meryl Streep se na svou roli velice důkladně připravovala. Několik měsíců se učila typický akcent Margaret Thatcher. Mluvila také s desítkami lidí, kteří Thatcher znali, včetně bývalého vůdce labouristů Neila Kinnocka. Navštívila také zasedání Dolní sněmovny. (jezurka42)
- Meryl Streep byla za svůj výkon nominována již na 16. Oscara. Nominaci poté proměnila ve vítězství. (skinny9)
- Jedná se o druhý filmový režijní počin Phyllidy Lloyd. Jejím debutem byl muzikál Mamma Mia (2008), ve kterém hlavni roli ztvárnila také Meryl Streep. (Ernia)
Reklama