Rachel, Rachel

Rachel, alias dekadentní Bridget Jones minulýho století, je učitelka, co žije v zapadákově se svou osamělou matkou, holka je to pěkná, chytrá, zábavná i zvláštní, akorát má smůlu na to, že žije v zapadákově. A tak si trošku zalezla do ulity, z který se pak vyhrabat, aniž by vás museli uvařit, je strašně těžký. Bylo až bolestný sledovat příběh pětatřicetiletý starý panny, která neztrácí naději a chce... To se dneska bez toho panenství odehrává spoustě holek, co maj pod šatama všechno jak se patří a přece ne a ne brknout o toho pravýho. A krásná ukázka fanatickejch pošahanejch pánbíčkářů v kostele - to se Newmanovi a hlavně opět famózní Woodward povedlo, jako ostatně celej film. (29.12.2012)

Bylo skoro až bolestné sledovat a prožívat děj filmu. Snaha Rachel získat kontakt s lidmi, bezútěšná touha po změně, její strach a ta zvláštní stopa povrchnosti, která nás i dnes všude obklopuje, byla ve filmu silně zasazená (myslí tím matku Rachel a jiné lidi, díky kterým postava Rachel tak citově zakrněla). Režisérovi i hlavní herečce velké díky, že tento film nezvdali, když jim studio odmítlo zaplatit náklady a hlavně velké díky za nádherný filmový zážitek. (01.05.2010)

Tak, ako bol Paul Newman perfektným hercom, tak bol aj nie veľmi zručným režisérom. Musím povedať, že toto je môj prvý Newmanov (režijný) film a podľa toho, ako som sa pri ňom "bavil" asi aj posledný. Skutočne neozumiem, ako niekto mohol dať peniaze (a ten niekto bol samotný Newman) do scenára bez náznaku príbehu... (16.09.2011)

Po průměrném zážitku u Harry a syn jsem doufal, že práce Paula Newmana na postu režiséra bude tentokrát podle mých představ, ale bohužel. Celý film se jen tváří jako rádoby psychologická emocionální podívaná a jakási retrospektivní intermezza z pohledu malé Rachel měly u mě spíše rušivý účel. Hudba, která zaujímá sotva 1% filmu ten nudný styl vyprávění také moc nevyžehlila. Podtrženo, sečteno-průměrná a suchá záležitost, která zůstává nad vodou díky hereckému koncertu Joanne Woodward. 70% (05.06.2011)

Slabota, ve filmu se nebylo čeho chytit. Všude samé plakání chudinky osamělé,ještě ke všemu stereotypní postava (pro muže je ochotná udělat téměř cokoli- vyspat se na prvním rande, uzavřená šedá myš, která neříká, co si myslí, žádné výrazné osobnostní rysy, zkrátka žena typu- "kinder, kuche, kirche". Člověk by skoro řekl, že místy to snad točil konzervativní režisér, nebýt zobrazení sekty). Co zaujalo- vzpomínky, kam chodila jako malá dívenka, záběry na mrtvé, paralelní dění /jak si Rachel představuje dění okolo sebe/, nevím, jestli byl ten psycho-analytický komentář na konci filmu vhodný,pokus o happy-end ? ("možná si najdeš partnera, je to možné, ale nikoli pravděpodobné...) (29.02.2016)