Jelena

Banální příběh, špatný scénář, kultivované režijní pojetí. Zvjagincev mě hluboce zklamal neschopností vylíčit vedle vizuálu i emocionální stránku příběhu - není se co divit, ten příběh je tak naivní a plochý, že by se v něm emocí nedořezal. Režisér dle mého skvostného Návratu mě hluboce zklamal. Jelena není mizerným, jen velmi průměrným filmem. (06.07.2011)

Napriek nespornej kvalite Zvjagincevových filmov naďalej ostávajú najhodnotnejšou sondou do života súčasného Ruska tie stovky hodín záberov autonehôd z dash camov osobných motorových vozidiel. Výpovedná hodnota o mentalite národa je zhruba obdobná, akurát tie dash cam videá sú o čosi dynamickejšie a dá sa na ne pozerať aj opakovane. (09.12.2017)

Co si budeme povídat, působivosti Návratu Zvjagincev s Jelenou nedosahuje a většina ho bude jistě milovat víc za jeho výlety do metafyzických oblastí bytí. Přesto je Jelena zatraceně působivou realistickou studií, která trochu rezignuje na tradiční dramatický oblouk. Pokud by se chtěl například Sláma přiblížit k tomu nejlepšímu z evropské kinematografie, měly by jeho snímky vypadat nějak takhle. (29.07.2012)

Hned na začátku mě zklamalo, že úvodní záběr na májovou větvičku netrvá pět minut, jak mi bylo vyprávěno, ale pouze minutu a čtvrt. Dále se bohužel po "Vyhoštění" definitivně potvrdilo, že "Návrat" byla asi šťastná náhoda a Zvjagincev není nijak výjimečný tvůrce. Jelena je totiž průměrné sociální drama, jakých jsou plné festivaly. Pár slov k hudbě - fanoušci Glasse ať se netěší předčasně. Hudba je pouze ve třech náhodných místech ve filmu a pak až u titulků, a vždy jde o tutéž asi patnáctivteřinovou zasmyčkovanou skladbu, která se tam vůbec nehodí. Tak třeba Jelena si jde na poštu pro důchod a vlakem jede navštívit syna, a k tomu hraje dramatická hudba, jako kdyby se právě z jiné dimenze zhmotňoval radioaktivní dr. Manhattan. Ale abych jen nekritizoval - Zvjagincev se rozhodl potěšit fanoušky sivého čtveráctví a vpašoval do filmu jednoho zabitého bělouše. (04.01.2012)

Pro mě osobně dosavadní nejslabší Zvjagincevův film. Pomalé tempo vyprávění mám obecně v oblibě, ale sledovat nekonečné scény, v nichž se děj nikam neposouvá a v nichž titulní postava vykonává zoufale banální úkony (vstává z postele, dělá snídani, roztahuje záclony, nalévá kávu, plní ledničku nákupem, pohybuje se po městě)... proboha dost! Ten film z velké části není film, ale jakési nepřiznané voyeurské nahlížení do života jedné ženy, aniž by na ní bylo vlastně cokoli zajímavého - herecká představitelka Jeleny, Naděžda Markina, vypadá jako mladší a tlustší verze Ivy Janžurové, a za celý film jsem si k ní nenašel vztah. Ona je tak fádní, až by jeden zaplakal. Navíc jsem shledal vyloženě zvláštní, že postava jejího manžela je naznačena jako někdo, kdo se (nejen) rád ohlédne za pěknou mladou ženou, ale za manželku má někoho takového - není mi totiž jasné, proč by si muž v jeho věku a postavení nemohl dovolit nějakou "reprezentativnější" partnerku (abychom si rozuměli, samozřejmě nic proti tomu, kdyby si Vladimir vzal Jelenu za mlada a společně spolu zestárli, ale ve filmu je výslovně řečeno, že se potkali až před deseti lety, a manželé jsou krátce - pouhé dva roky. Člověk se proto logicky musí ptát, co na ní Vladimir vidí, nota bene byla-li mezi nimi od počátku sociální propast. Na druhou stranu, ačkoli na mě Jelena nepůsobila dojmem zlatokopky, její prostý původ je ve filmu zásadní pro další události, proto mi tam tak vadí, že film lépe neobjasňuje povahu vztahu obou manželů, kteří připomínají spíše služku a pána domu - spí ostatně v oddělených ložnicích!). Skutečně mi hrozně vadilo, že nějakých zásadních dialogových scén, ve kterých by se něco dělo a děj se někam posouval, je ve filmu tak málo, a tolik prostoru naopak zabírají nepochopitelně dlouhé záběry z Jeleniny každodenní rutiny. Samotný příběh i jeho překvapivé závěrečné vyústění ale hodnotím jako velmi zdařilé, a spolu s hereckým výkonem Jeleny Ljadové (v roli Vladimirovy dcery Kateřiny) jsou pro mě nakonec hlavním důvodem, proč hodnotím tak jak hodnotím - velká škoda, že postava Kateřiny ve filmu nedostala více prostoru, její postava je vlastně z celého filmu nejzajímavější, a zamrzí, že se člověk už na konci nedozví, co s ní bylo dál. Rozporuplný film, který v Zvjagincevové filmografii představuje spíše kvalitativní výkyv dolů. (01.04.2015)