Láska

Láska se skvěle vyhýbá jakémukoliv patosu a klišé, emoce jsou ve filmu poschovávané a je na divákovi, zdali je odhalí či nikoliv. Haneke opět nic nedává zadarmo. Přesto mi trochu vadila akademická odtažitost. Stárnutí a umírání není nic veselého, o tom nepochybuji, ale snobská záležitost to určitě také nebude. (13.02.2013)

Měl jsem obrovská očekávání a navzdory tomu jsem byl na konci filmu naprosto spokojen - už jenom to potvrzuje, alespoň v mých očích, nejvyšší kvalitu nového Hanekeho snímku. Zvěsti některých lidí o tom, že mistr podlehl akademismu, se ukázaly jako naprosto liché - forma je opět stejně nekompromisní a nepodbízivá jako kdykoliv jindy a "akademismus" by se dal najít možná tak v tom nejobecnějším, samotném námětu, což je už z principu nesmysl. Jde totiž o to, že Haneke našel opět mezeru, prázdné místo ve filmové tvorbě. Myslím, že ještě nikdo nenatočil film o velmi starých lidech, u kterého nemá sebemenší chuť se smát ani velmi mladý člověk. Haneke absenci jakýchkoliv idealizovaných či prkenně odlehčených momentů zvýrazňuje záměrným a nečekaným přerušením klavírní hudby vždy, když začne znít. Divák se těší na odlehčení, zjemnění prožitku pomocí Schubertových osudových melodií - ale ne, není mu to dopřáno ani jednou. Tento velký režisér se totiž nikdy k žádnému poplácávání po zádech nesníží. (ps: docela mě mrzí, že drtivá většina filmových cen si všímá jenom Rivy a zcela opomíjí Tritignanta, který byl z mého pohledu ještě o kousek uvěřitelnější). (28.02.2013)

Osobně se mi film velmi líbil a zhlédl jsem ho s nemalým zájmem, protože mám Hanekeho filmy velmi v oblibě. Myslím, že v současné době, která témata stáří a smrti vytěsňuje kamsi na okraj, je záslužné točit takovéto filmy. Člověk uvyklý na mladé krásné herce z mainstreamové produkce může být u LÁSKY zaskočen - a to je jedině dobře. Neobyčejně působivý film, který mě přiměl k mnoha zamyšlením. (29.03.2015)

Občas se velmi ráda podívám na takto minimalisticky pojaté snímky, které působí odtažitě, ale zároveň ve vás dokážou vyvolat takové nepříjemné mrazení a v závěru silné emoce. Láska není filmem pro každého, je hodně náročný, celý film je omezen na jeden byt, vůbec nezazní hudba, pomocí velmi úsporné kamery Michael Haneke dopodrobna rozebírá poslední dny jednoho člověka. Měla jsem z počátku problém se do filmu opravdu ponořit, postupně jsem se však stále víc a víc dostávala k jádru filmu a v závěru to na mě mělo opravdu silný účinek. Jen je třeba nechat tento film proniknout až pod vaši kůži a to nejde hned. (22.01.2013)

Hanekeho pitva posledních fází lidského života vedená s chirurgickou přesností - chladná, antiseptická a v řadě ohledů stejným dílem zamilovaná jako krutá sonda zaměřená na dobře situovaný pár, který jsme nuceni obsedantně sledovat od posledních záchvěvů zamilovanosti přes láskyplné opečovávání chátrajícího těla až po zoufalé šílenství starého muže. Haneke jde opět až na dřeň a využívá k tomu tu nejsilnější emoci ze všech - strach ze smrti. Dech dávající a dech beroucí zážitek, který je celé dvě hodiny tak intenzivní, že z filmu divák odchází se sklopenou hlavou přesvědčujíc sama sebe, že se jedná pouze o filmovou fikci, ale kdo ví jakým koncem si nakonec každý z nás projde. Jeden z nejomračujících zážitků letošního festivalu. (02.07.2012)