Ten, kto stojí v kúte

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)

Velice překvapivé romantické drama cílené pro užší publikum. Jak už vysvětlil kolega Hannibal92, film by u nás asi neměl šanci uspět, takže jsme se ho naštěstí dočkali alespoň na DVD. Příběh je to takový klasický a klišoidní, ale je to vytvořeno tak precizním a přesvědčujícím způsobem (který neumím vysvětlit), že mě to prostě bavilo a vyvolalo to u mě emoce. Hlavní čtveřice kamarádů je charismatická skupinka človíčků z běžného života. Ach ten Charlie! Totální feel good lahůdka ... 100% (06.07.2013)

Chbosky teprve začíná a už teď do mě, ten zelenáč, nesmazatelně zaryl svůj rukopis. Kouzelné, něžné, citlivé. Člověk by si řekl, že o americké střední už musel vidět všechny možné i nemožné verze, ale The Perks of Being a Wallflower předchází všechny stereotypy. Každá postava je unikát, žádný prototyp americké star střední školy nebo něco podobného. Cítíte, že právě tohle je ten rok, který budete mít před očima celý život. Ten nesmazatelný příběh prvního roku na střední... Tunelová scéna je klenot. (22.01.2013)

Na tento film se mi těžko kouká objektivně, přeci jenom je mi 16, miluju punk a new wave, vyrůstám na Hughesovích teen dramatech a tyhle příběhy ze střední mi jsou prostě vždycky víc sympatičtější než jiné žánry. A to je asi tak všechno. Tenhle film ačkoli mi to trhá srdce, není filmem (moji vrstevníci - "sorry jako"). Vím o knížce a o jejím stylu vyprávění, ale to nic nemění na tom, že v tomhle filmu jakoby nefungoval nějaký narativ a všechno jsou jen rozuteklé postavy, které konají nahodilé eskapády, které jsou ještě mnohokrát off the character (Ano Charlie je velice stydlivý kluk, ale ve filmu sahá na kozy dvěma holkám, jedna je i Ema Watson, a polonahý tancuje Rocky Horror Picture show) a závěrečná pointa není pointou, protože přijde out off nowhere tak jako skoro všechno tady. Chápu že vám to, ale při hudbě Davida Bowieho unikne. Jako nějaký nezůčastběný portrét dnešní mládeže to taky nemůžu brát, protože je to prostě nereálný :D nezbývá mi tedy nic jiného než to brát jako nějaký cool factor pro puberťáky a nepřemýšlet nad tím, v tom momentě a v jednotlivostech, to pak možná začne fungovat. (15.02.2021)

Neznalost Bowieho zamrzí, ale to je v mých očích v podstatě jediná výtka. Hlavní postavy mají hloubku, nejsou omezeny jen na několik charakterových rysů. Syžet informace dávkuje postupně a odhaluje skrytá tajemství daných postav v ten nejlepší moment. Víme přesně to, co ví a co zjistí hlavní hrdina. A co je důležité, i to, čeho si je vědom sám o sobě. To, co je uloženo hluboko v podvědomí, vyvěrá na povrch a vrcholí v emocionálně velmi silném závěru a převrací předešlé tak trochu naruby. Nicméně nic nepůsobí uměle a vykonstruovaně právě proto, že je rozsah vědění omezen na hlavního hrdinu (útržkovité vzpomínky se přemění na úplné v jediném, prchavém momentu)... Ale ten zpropadený Bowie. (23.12.2012)