Atlas mrakov

[imdb: 7.9/10] | me: Na to, aby človek vstrebal a vychutnal si každú dejovú vrstvu filmu je jednoznačne potrebných viacero pozretí. Môžem otvorene povedať, že je to film, ktorý pri prvom vzhliadnutí počas prvej polhodinky (možno aj dlhšie) pôsobí vyslovene mätúco a chaoticky. Divák nevie, kde sa práve nachádza a prečo sa deje to čo sa práve deje...Ono sa to cele časom ustáli a človek sa zorientuje v jednotlivých príbehoch a líniach. To už však je trošku neskoro, pretože všetko čo sa udialo predtým je mierne mlžité a súvislosti sa preto spájajú trocha ťažšie. Pre celkové pochopenie filmu to nie je ale až taký problém, skôr by som povedal komplikácia resp. istá nepríjemnosť. Príbehy samé o sebe sú zrozumiteľné a pokiaľ by nebolo medzi nimi prechádzané v tak zúrivom tempe všetko by malo hneď jasnejší charakter. Oceňujem však spôsob akým dochádza k prechodom medzi jednotlivými rovinami - to čo je v jednom príbehu koncom scény je vo veľmi podobnom štýle začiatkom, resp. pokračovaním scény ďalšieho príbehu a vďaka tomu je tok medzi jednotlivými líniami spojitý a vizuálne príjemný. Taktiež oceňujem puto, ktorým sú medzi sebou všetky vrstvy filmu prepojené. Dáva to divákovi možnosť hľadať vo filme všakovaté vzťahy. Ako som už však spomenul - na to aby bolo možné zachytiť a vstrebať všetky súvislosti je jednoznačne potrebné si film pozrieť minimálne ešte raz - Následne opätovný štart zrazu dáva zmysel a tak je možné v úvode nachádzať to čo predtým nebolo vzhľadom na časté skoky a množstvo dejov možné. Aby som to zhrnul - je to film, ktorý ponapína mozog a pozornosť a hoci by mohol byť realizovaný s menšou agresivitou tempa stále to hodnotím viac než pozitívne - práve kvôli jeho variabilite, hereckým výkonom, maskám, hravosti a hlavne snahe priniesť o čosi hodnotnejší filmový kúsok. Fear, belief, love phenomena that determined the course of our lives. These forces begin long before we are born and continue after we perish. (18.01.2013)

Láska, víra, naděje - nihil novi sub sole, kvůli tomu netřeba trávit 172 minut v kině. Ještě že do toho nenarvali přestávku, to už by opravdu Atlas měl rozměry sibiřských plání a týdne bez vody. Všechno se vším souvisí, když to má dobrou hudbu, rozhodně to není na škodu. Nutno říct, že to je velmi výpravné, postavy se vypravily ledaskam, zpravidla ty cesty provázeli mnozí efektové. Chvílemi na mě poblikávaly čtyři hvězdy, přiznávám, že skrz slzy, ale z kina jsem odcházela spíš s pocitem, že mám po těch třech hodinách strašnou žízeň, než že by mi hlavou jely obrázky z filmu. Celkový dojem je takový, že tady zas někdo evidentně zpackal docela dobrou knížku. Ten dojem mám přesto, že jsem Atlas mraků nečetla. (17.12.2012)

SIX IN ONE. Nechtěl jsem psát přespříliš oslavný komentář hned po příchodu z kina, raději jsem si nechal zážitek den uležet ... a výsledek? Pořád jsem maximálně nadšený. Cloud Atlas je pro mne jednak nejlepším filmem za minimálně poslední dva roky, jednak samostatnou kategorií, která ani nejde pořádně s nějakým jiným filmem srovnávat. Neuvěřitelné. Nechápu, jak se Wachovským a Tykwerovi podařilo současně odvyprávět šest stylově a žánrově odlišných (historické drama, tragická romance, novinářská detektivka, černá komedie, dystopická sci-fi, postapokalyptická sci-fi) a z větší části konverzačních příběhů tak, že celek drží pevně pohromadě (ba co víc, jinak než jako o celku o Atlasu mraků ani nelze uvažovat) a je zcela přehledný a hladce plynoucí, a navíc na ploše tří hodin působí jako akční zábava (a ne jako nepřehledná suchá artovka). Myšlenka, která z toho na konci vyleze, možná není nijak přelomová nebo originální, ale komu to v tomto případě může vadit? To už od každého filmu čekáme, že přijde s vlastním ontologickým systémem, či co? Každopádně finále je vysoce účinné. Díky tomu, že vrcholí vlastně šest příběhů současně, má to, co by se dalo nazvat finálem, zhruba půl hodiny (šestkrát 5 minut). Půl hodiny zimomriavek :) ... Zkrátka Wachowští s Tykwerem dostáli očekáváním, která jsem do nich vkládal (což se letos nepovedlo Scottovi ani Nolanovi). A současně dokázali překvapit. Tím, jak jejich dílo rychle ubíhá (některé devadesátiminutové filmy trvají subjektivně déle než tenhle tříhodinový monument). A hlavně tím, že je mnohem stravitelnější, než jsem čekal. Pozorný divák se neztratí a vnímavý divák vstřebá. Stačí jít trochu naproti. Na ujasnění detailů ale samozřejmě jsou nutné další projekce. Už se na ně těším. 100 % (23.11.2012)

"Nemějte strach, na konci to všechno bude dávat smysl. " .. Ba ne! Ač s otevřenou náručí, minuly jsme se. Je to krásné, výpravné a hudebně příjemné, ale (veskrze poutavé, někdy i zábavné) epizody do sebe až moc silně nezapadají a emocionální oblak je tak snadné podejít, než aby nějak zasáhl. Škoda, to mi chybělo asi nejvíc. Dílo, jež možná dozraje, ale radši než další projekce bych doporučil rovnou knihu. (22.11.2012)