Atlas mrakov

Na tohle jsem se tesil a zklamanej nejsem, ale nejsem ani nejak oslnenej. Povidkovy filmy mam vcelku rad a nejlepsi je na nich, jak se vse na zaver vysvetli a zapadne do sebe. Coz tady neplati, tohle je par nesouvisejicich pribehu, ktery spolu maj spolecny akorat nejaky jmena nebo postavy, ale kde k pochopeni jednoho neni nutnej dalsi. Na druhou stranu, ani jeden pribeh neni natolik scenaristicky silnej, aby obstal sam o sobe. Pribehy se stridaj vicemene nahodne, jednou po minute, jindy po deseti, obcas jsou napinavy jak kdyby sme byly ve finale, obcas se jen keca a nic se nedeje, ale pri delce tri hodin si to dokaze udrzet po celou dobu tempo i zajimavost. Co se tyce triku, ty jsou naprosto perfektni. No a ted se dostavam k tomu nejzasadnejsimu, naprosto skvely herci, obzvlast Hanks konecne dostal zase velkou hereckou prilezitost a maximalne ji vyuzil. Sice to zacne bejt po chvilce lehce usmevny, jak kazdej herec hraje asi tak deset roli, ale jelikoz to je zahrany spickove, neni si vlastne na co stezovat. Takze za me spokojenost. (28.12.2012)

Zvláštní. To bylo první slovo, které mě napadlo po skončení děje (byl to vůbec děj?). Po delším přemýšlení (a dvou panácích slivovice) musím ale říci, že to bylo působivě zvláštní. Určitě déle než hodinu mi zabralo, než jsem se dokonale zorientoval v samotných postavách (ale to nemusí být chyba tvůrců), jednotlivé příběhové linie se mi napojovaly také jen pomalu a i když se návaznost opatrně projevila, chybělo tam na konci přeci jenom takové to "ááááách...", jaké člověk vypustí z hrdla u těch největších filmových skvostů. Zajímavým počinem bylo to "mnohorolí" pro vybrané (skvělé) herce, hudba krásná, každopádně to ale nevidím na více, než 75%. Přesto "palec nahoru". (29.04.2015)

,,NAŠE ŽIVOTY NÁM NEPATŘÍ. OD LŮNA K HROBU JSME SPOJENI S DRUHÝMI. V MINULOSTI I V SOUČASNOSTI. A KAŽDÝM ZLOČINEM ČI LASKAVOSTÍ TVOŘÍME NAŠI BUDOUCNOST“..... /// ,, Jednotlivé příběhy na sebe částečně navazují a jejich postavy jsou tak ovlivňovány událostmi minulými“ ... jedno vám povim – kino ani nedutalo. Skoro celej film (kromě tý nány, která by se smála i kdyby Hanksovi chrstli vařící olej do ksichtu… ale to sou ty hromadný projekce…) a fakt si nepamatuju, kdy mi 3 hodiny utekly rychlejc. Šukání časovejma rovinama a žánrama, paralelní protínání obrazů a zvuků … futuristicko filosofický dílo, ve kterým je tři prdele pravd, vyprávěný v duchu sextetu – soráč, ale já tyhle píčoviny miluju! Jen mám dojem, že příběh bude oproti knize vo dost vokradenej – ale snad by to mohla dorovnat parádní vizuální a zvuková stránka! To souznění obrázků a hudby… to je věc, kvůli který to musím vidět znova! A příběh? Nezpotíte se, neztratíte v ději či postavách (– což je nakonec vlastně dobře), mozaika minulosti, současnosti, budoucnosti ( – jo, mám dojem, že sem viděl něco netradičního, originálního. Neberte mi to!), o lásce, touze po svobodě, po pravdě, po životě a víře, že existuje lepší svět – jo! Líbil se mi, ale neškodilo by si přečíst knihu. A přestože tu ,,pravda pravdoucí“ vítězí nad hlubším posláním, druhá projekce bude zřejmě povinností. (Mateřský znamínko ve tvaru kometky na mý šíji, na to nemá pražádnej vliv.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 2004 David Mitchell číst nebudu. 2.) Páč vím, že Atlas Mraků je název kompozice japonskýho skladatele Toshiho Ichiyanagiho. 3.) Už mám těch vobyčejně vodvyprávěnejch příběhů plný zuby. 4.) Věřím, že nezůstáváme mrtví dlouho. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ *** (25.12.2012)

Tykwer a Wachowski bros... ehm sourozenci a film, překračující všechny možné časové i žánrové hranice? Ano, věřil jsem tomu, že to bude pecka, hned poté co jsem viděl krásně sestříhaný 5ti minutový trailer v červenci. Byl jsem zklamán jako u jednoho nedávného scénaristického failu? Vyjadřovacím způsobem Hanksova maniakálního písalka Hell no! (pro csfd použita mírnější verze, pamatujme na děti). Film nesmírně silný jako celek, velmi funkční jako poetická mozaika života napříč generacemi i jako nadsazená občas mírně morbidní pohádka o hledání plnohodnotného života. Skáče se tu v žánrech, skáče se tu v čase, skáče se tu ehm.. vzduchem, krve není nedostatek, ale tam kde je, má zcela opodstatněný význam. Po stránce filmařské je to navíc klenot jakbysmet, jediná výtka by snad byla k těm západům slunce. Jinak tvůrci Matrixu neztratili nic ze svého umu natočit scény, které lahodí oku svou krásou a někdy i duši svou obrazností. Ale největší význam má asi to prolínaní, bez něhož by na jednu stranu jednotlivé příběhy fungovaly víc uceleně, na druhou stranu by film naprosto ztratil význam. Naštěstí se povedlo spojit vše tak umně, že vůbec nevadí, když je jeden příběh z futuristické totality, druhý z 19. století a třetí z krásně retro 70. let - scény gradují stále výborně, používá se vizuální i obsahové podobnosti a vznosných monologů o lidech, víře a lásce - zní to jako klišé či humus? Někdo méně zkušený by z toho lehce mohl hnůj udělat, ale tihle tři vizionáři to pochytili maximálně opatrně a maximálně úspěšně. Ve výsledku tu tak máme šest příběhů o (ne)obyčejných lidech, postavených před ty největší rozhodnutí v jejich životech a bojující s vnějšími i vnitřními démony (Old Georgie skvostný). Hudební stránka velmi dílu pomáhá, nejsem si ale jistý, jak to bude fungovat mimo - každopádně velkou část zmíněné gradace tvoří právě ona. Po herecké stránce asi nemusím nic psát, ale tenhle nápad, ještě více svazující příběhy dokupy, byl geniální. Masky jsou sice občas přehnané a úsměvné, ale jindy zase naprosto plní svou funkci. Osobně jsem jich dost nepoznal. k shrnutí: Filozofující velkofilm, který ale čerpá největší sílu z na první pohled často malých lidských příběhů, vedoucích k velkým věcem. A taky samozřejmě z režisérského tria, děkuji za připomenutí Matrixu. Nechybí humor, napětí, vážné otázky, emoce, láska, víra. Najdete tu snad všechno, jenom ne přepálený obsah a nefunkční děj (22.11.2012)

Je obdivuhodné, že švy, které spojují rozdílné příběhy v jiném času a prostoru, jsou tak neznatelné, že film plyne hladce a ty tři hodiny ani nejsou znát. Bohužel ústí v něco, co nemá dostatečný emoční, ani katarzní účinek. Jiným slovy, hluboký zážitek se nekoná a na konci filmu jsem cítil tak trochu….prázdno. Každopádně ale oceňuji odvahu přijít v dnešní době, kdy áčková filmová produkce připomíná řízený výrobní proces na vydělávání dolárků, s něčím tak nekomerčním a nepodbízivým. (25.11.2012)