Godzilla

Mňa toto realisticky stvárnenie legendárnej Godzilly bavilo a teším sa na budúcnosť, kedy sa pravdepodobne dočkáme množstva crossoverov, spin-offov a rip-offov. Monsters šetrilo obludami a nepáčilo sa mi. Godzilla tiež šetrí... a páči sa mi. Presvedčivá, naliehavá a v dobrom nepríjemná, zlovestná (viď. démonicky natočená a ohudobnená pasáž zoskoku parašutistov) a mrazivá vízia. Nie som prekvapený, že mal  práve Edwards takúto víziu, ale som prekvapený, že mu ju producenti nezatrhli. (13.01.2017)

Čekání na Godot... Ehm, Godžiru. Což by nevadilo, kdyby šlo o čekání „co proto" a nikoli "wanna be otcovsky spielbergovské"; ostatně Čelisti či Válku světů to prací s akční stránkou "ze subjektivního pohledu lidských rodinu nadevše ctících mravenců" stojící na naznačování a neviděném spíše než první signální připomíná možná až příliš. A to především díky nadužívání tohoto přístupu, protože co je sympaticky skryté a navnazující v první polovině, to se v druhé zákonitě přejí až do té míry, že to začne být zcela ukradené, protože když po dvaadvacáté pouze naznačujete a skutek po dvaadvacáté opět v poslední možný moment utekl, tak co z toho, že? Pouze dějová vata a plytké postavy, další vata, vata, Watanabe vysvětlující "vo co sakra gou" a to celé prokládané "musím se vrátit k rodině a Godzillu přitom neuvidím zato nonstop uslyším" v tisíc a jedné variaci a aniž by alespoň jedna z postav zaujala. A aby toho nebylo málo, tak v tomto smrtelně vážně se beroucím schématu to jinak veskrze sympatické klasiku ctící pojetí hrdinného monstra působí jako Godzilla v porcelánu. Ono je ostatně vypovídající, že nejlepší i nejhravější na tom jsou již úvodní titulky. (14.05.2014)

Japonské megapříšery patřily v dávnověku k mým prvním kinozážitkům a pro pětiletého kluka byly i na tehdejší dobu šmírácké triky něčím neuvěřitelně působivým. Od té doby uteklo opravdu hodně vody a mé divácké nároky se mnohanásobně zvětšily. Nejsem ctitelem blockbusterů a žánrově se s Edwardsovým snímkem míjím, očekávání jsem proto měl nízká a kdyby mi televize nenaservírovala film až pod nos, neobtěžoval bych se s ním. Námět považuju dokonce i v době rozbujelých trikových pohádek pro celou rodinu za těžce infantilní a dávno zastaralý. Nicméně při náležitém nadhledu, řemeslné zručnosti a schopnosti vhodně pracovat s nadsázkou mohlo vzniknout něco zajímavého. Bohužel snímek nenaplňuje ani mizivá očekávání. Zase jsem jednou měl pocit, že mi někdo vložil varlata do svěráku. Edwardsova Godzilla nakonec selhává jako nenáročná zábavná vysokorozpočtová podívaná a dvojnásob selhává tam, kde se chce z téhle nálepky vymanit, používat alternativní prvky a být osobitější. Ze všeho nejvíc je totiž nakonec blbá. I v rámci fiktivního světa by měla existovat nějaká vlastní pravidla, motivace a vzorce chování. Tohle je natočené pro diváky s myšlenkovou úrovní pětiletého dítěte. Nevyčítám Godzille, že není realistická a inteligentní. To se po ní prostě chtít nedá. Vyčítám jí, že není chytřejší než její 70 let staří předchůdci. Jestli jsem Edwardse za jeho prvotinu natočenou ve skromných poměrech (přiměřeně) ocenil, tady mám pocit urážejícího patlalství. Jasně, s tak vysokým rozpočtem a technickými prostředky snad ani nelze nenatočit pár působivých, atmosférických záběrů, ale jako celek je Godzilla bolestnou prohrou. Samostatnou kapitolou jsou pak nadšené komentáře a vysoká hodnocení od některých filmových publicistů, kde by člověk přece jen očekával fundovanost, věcnost a analytický pohled. Místo toho mám pocit, že se chovají jako ve vtipu, kdy slepý, hluchý a bezruký mají analyzovat slona. Za adekvátní a přínosný považuju komentář uživatele JFL. Předkládá pohled snímaný z jiného úhlu, podepřený širokým rozhledem znalce žánru a kategorie brakových filmů, navíc ho předkládá beze stopy pózy, sebezahleděnosti a snadného podléhání emocí. Za sebe prohlašuji, že přerostlé radioaktivní ještěrky už nikdy. Celkový dojem: 5 %. (11.05.2017)

Budou SPOILERy. Jako hrát videohru sestávající výhradně z cutscenes. Postavy slouží víceméně jen k tomu, abychom měli skrze čí oči žasnout nad monstry, což se film snaží zastírat mnohem méně než například Jurský park. Film přiznává, že lidé jsou pro něj důležití převážně coby prostředky fokalizace, takže například nevidíme souboj, kterému zřejmě nebyli přítomni žádní lidští svědci nebo přinejmenším žádná hlavní nebo vedlejší postava (přestože „přízemní“ lidské hledisko zde není dodržováno tak důsledně jako ve Světové invazi). Agence jsou postavy opakovaně zbavovány (nemožnost zachránit manželku, zatčení v zakázané zóně), případně je zřetelně dáno najevo, že proti monstrům mnoho nezmůžou a jejich akce nebudou schopni jakkoli koordinovat. Skutečná moc náleží přírodě a pudům, nikoli racionálně jednajícímu člověku (nehledě na to, zda reprezentuje armádu, vědu, nebo stojí bokem zavedených institucí), který je zde proměněn pouze v zanedbatelnou součást neovládnutelného ekosystému (podobnou bezmoc jako během Godzilly jsem z amerických filmů pociťoval snad jen v závěru The Incredible Shrinking Man). Lidé nemají kontrolu nad přítomností a budoucností (plány jim nevycházejí), mohou se jedině poučit z dřívějška, kteréžto myšlence je podřízena spirálovitá dramaturgie vyprávění s jasně naznačenými paralelami situace, ve které se na začátku ocitá Brody senior a situace, ve které se posléze ocitá Brody junior. Oidipovské schéma s absentujícím otcem je neustálým zpasivňováním lidského protagonisty a předvídatelností jednorozměrných charakterů (film staví na tom nejbanálnějším genderovém rozvržení rolí: žena pečující zdravotní sestřičkou, muž ochraňujícím vojákem) tak jako tak upozaděno ve prospěch pozoruhodné proměny Godzilly, která nese znaky záporáka (nezničitelnost, děsivé vzezření), ale ve vyprávění funguje jako kladný hrdina (jedině ona může znovu nastolit pořádek). Zápletka se za využití člověčích figurek, kauzálně propojujících jednotlivé scény, vyvíjí tak, abychom nakonec stranili monstru, o němž to celé je. Jak jinak by tomu u monster filmu taky mělo být… Abych nezapomněl, film má taky famózní zvukové efekty (stopování monster s pomocí echolokace je ostatně jedním z motivů vyprávění), velmi přesvědčivé efekty vizuální (tzn., věřil jsem, že by kurevsky velká ještěrka mohla vypadat a pohybovat se nějak takhle) a nabízí dechberoucí scény jako z artfilmu, působivé už pouze tím, jak vypadají, jak je v nich obraz sladěn se zvukem (noční seskok). Laťka pro ostatní letní blockbustery byla nastavena monstrózně vysoko. 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Marigold, Psema, mcb, ScarPoul (16.05.2014)

Scénář staví na střetu civilizace s přírodou a zjevně vychází z předpokladu, že lidstvo je přežitek. Jak jinak si vysvětlit, že postavy jsou šablonovité, občas promlouvají jako po požití psychotropních látek a nemají žádné smysluplné dramatické oblouky? Zůstává jen ta nejošuntělejší peripetie ze všech - tatínek musí najít rodinu. To ostatní se rychle zazipuje do pytlů a odbude pár přibližnými větami. Žádný realismus, hlubší psychologie a provokativní práce se známými motivy se nekoná (snad jenom smrt / obecně vážná stylizace jsou tu nezvykle častými hosty). Druhým skrytě (zřejmě) mizantropickým prvkem je jednání lidského velení, které plánuje s důmyslem doby kamenné a pokud někdo v jeho konání spatřuje hlubší smysl, ať mi ho prosím sdělí, nejlépe písemně a s nákresy. Takže zbývá Godzilla vs. MUTO + mravenčí lidská perspektiva, která střet monster dokáže fragmentovat, včas zakrýt nebo mimoděk nahlédnout v celé jeho gigantické majestátnosti. Lidi tu prostě nejsou proto, aby jednali a byli zajímaví sami o sobě, ale aby se mohli dívat a film se mohl sytit jejich pohledy. Tady Gareth Edwards a jeho posádka předvádějí, že někdy jednoduše stačí dodat výživnou potravu pro oči a uši a efekt se uprostřed nefunkční lidské story stejně dostaví. Opojení měřítkem monstra, jeho vypiplané estetizování a rámování ve fotogenických kompozicích je smyslem celé Godzilly, která je pomalejší a majestátnější, než bývá zvykem. Podobně jako pár výtečně načasovaných scén a old schoolové hromobití Alexandre Desplata v orchestřišti. Monstra z hlubin mají přesně tu kulervoucí vibraci, kterou jsem čekal od Pacific Rimu. Ten tak konečně dostávám v jedlé podobě rok poté. Můžeme spekulovat, jestli napřesrok pro změnu někdo doručí to, co se čekalo od Godzilly. [75%] (13.05.2014)